Narozena ve znamení Vlkodlaka

Dvanácté pravidlo Vlkodlaků: I když není z tvého klanu, pomož mu!

Potom, co dorazily domů, Swann přivítal všechny nové vlky do smečka, poté se konala porada (na kterou byla pozvaná i Taja) kde rozebíraly plány, na příští dny.

,,Jižní vlci si to nenechají líbit, byl to jejich tábor a i jejich vlci.  Je naprosto jasné, že se pomstí.‘‘ pronesla Taja.

,,To všichni víme, jenže jak se na to připravíme?‘‘ hlesl Uranio, o kterého se opírala Accalia.

,,Měli by, jsme vycvičit všechny vlky pro boj.‘‘ odpověděl mu Swann.

,,To je dobrý nápad, jen by to chtělo vědět, kdo všechno bude vycvičen a kdo bude bojovat.‘‘ opáčila Taja.

,,To je jednoduché, dospělí vlci, včetně vlčic bez dětí, budou vycvičeni a budou bojovat, kdežto matky budou jen vycvičeny, ale zůstanou zde s vlčaty. Předpokládám, že naše nová a silnější smečka nepropustí jižní vlky až do klanu.‘‘ navrhl Uranio.

,,Ano, a děti co nemohou bojovat budou do sedmnácti vlčích let. Každý kdo je starší, bude bojovat.‘‘ uzavřel konverzaci Swann.

Porada byla rozpuštěna a Swan už jen venku vyhlásil závěry. Pak přistoupil k Taje a zeptal se jí : ,,Nechceš mít vlastní skupinku na výcvik, patříš mezi tu velmi málo početnou skupinku vlků, co se cvičit nemusí.‘‘

 Taja na to ale jen zavrtěla hlavou.

,,Ne, děkuji, ale to není nic pro mě.  Nebavilo by mě to, já chci jen propustku do města.‘‘

Swann to kupodivu chápal a taju i přes všechny okolnosti pustil.

 Jenže ona mu taky neřekla vše. Chtěla nejprve navštívit Kate.

Když přeběhla kopec, zamířila rovnou na jih. Téměř celou cestu se plížila, kupodivu, ale nikdo, nikde nebyl a to jí přišlo divné. Jižní vlci by měli mít spuštěný poplach, ne? Hodně ji to zaráželo a tak se rozhodla se vplížit až do klanu.

Čím více se blížila, tím větší hluk slyšela. Ale, to ji nezastavovalo, ta zvědavost byla větší. Cestou potkala velkou a bahnivou louži, ani nevěděla, jak ji to napadalo, ale ihned do ní skočila a vyválela v ní svou šedobílou srst. Takhle by ji už neměl nikdo poznat na sto metrů, podle srsti.  Když byla už téměř v táboře, zastavila se za jedním z křoví. Opatrně vykoukla hlavou ven.

 Po celém údolí, kde byli jižní  vlci, panoval opravdu chaos. Jenomže ne chaos, který by zavládl poté, co se někdo rozhodne rozpoutat válku. Tohle bylo jiné. Snad všichni vlci se sběhli do půlkruhu. V čele seděl nejspíš Tirac a po jeho boku Bella. Uprostřed té skupiny se motal bílý vlk. Na první pohled Taja poznala, že je to Kate.

Tirac stál na velkém kameni s Belou po levé pacce. Měla zavřené oči a bolestný výraz ve tváři. Byla na ní značně poznat březost. Její nechtěný manžel mával packou ve vzduchu a vykřikoval nějaká hesla, mezi tím vším Taja občas jméno Kate a něco o zrádci. Pokaždé když zvýšil hlas, vrhl se jeden z vlků na Kate. Cílem bylo jí dostrkat k jakémukoliv křičícímu vlkovi v půlkruhu, aby ji mohl taky uhodit, popřípadě kousnout. Najednou zakřičel  Tirac na Bellu a postrčil jí z balvanu ke Kate.

,,Prašť jí!‘‘ zakřičel a ostatní vlci to po ně začali opakovat. Bela vypoulila oči a dívala se vyděšeně na Kate, ta jen sklopila uši a zavřela oči. Bella napřáhla packu a … rozeběhla se pryč. Kate to zmátlo, ale byla připravená, že když jí neuhodila Bella, udělá to Tirac. Ten okamžitě přiskočil a praštil ji tak, až spadla na zem, po jediné ráně. Kate už se nezvedla, ale pořád dýchala.