Narozena ve znamení Vlkodlaka

Šesté pravidlo Vlkodlaků: Ve smečce si musíme pomáhat, nikoliv se hádat.

Šesté pravidlo Vlkodlaků: Ve smečce si musíme pomáhat, nikoliv se hádat.

K večeru se začali všichni vlci ukládat ke spánku. Swann vybral pět vlků na hlídky a šel uložit Lucy. Taja, Accalia a Haniko se rozhodly spát trochu dál od ostatních a tak si vybraly trochu menší balvan blíže k lesu. Taja se spokojeně rozplácla na balvan a ztěžka položila hlavu na jednu svou packu. Lehla si zády ke všem. Accalia ulehla pod kámen, na kterém ležela Taja směrem k Uraniovi. A Haniko si lehla tak, aby si mohla ještě povídat s Tajou.

 Taja  měla ztrápený výraz. Koukala smutně na vycházející hvězdy.

,,Co se stalo?‘‘ zeptala se jí Haniko.

,,Nic!‘‘ odsekla.

,,Já vím… blbej den a do toho ještě myšlenka na Korvina. A  blbou náladu máš hned. To chápu. Vyspi se z toho.‘‘ řekla chladně Haniko a odšourala se stranou. Taja zakňučela, sklopila hlavu a zamyslela se. Vadilo jí, jak se chová, ale ona s tím nemohla nic dělat. Měla prostě svoje nálady a přesně jak to řekla Haniko, Korvin tomu moc nepomáhal. Smutně se ohlédla. Accalia se chichotala s každým pohledem na Urania a Haniko se jí nejspíš snažila vnutit do hlavy něco o postavení ve smečce. Taja se zadívala na hvězdy,  jedna zrovna padala.  V Tajiných očích přeběhla její záře.

,, Přeji si začít znovu…Chtěla bych jen druhou šanci.‘‘ zašeptala. V očích cítila takovou tu horkost, stejnou jako když se jí chce plakat. Kdyby byla ve své lidské podobě, plakala by.

Přitáhla si ocas k tělu a schoulila se na balvanu do klubíčka. Nechtělo se jí spát, jen se snažila to předstírat. Sice ještě nevěděla jak, ale dnes v noci se proplíží kolem hlídek a vydá se zpátky do města.

Asi za hodinu už bylo všude slyšet jen spokojené pochrupávání vlků. Taja zvedla hlavu, pomalu se rozhlédla a ujistila se že nikde nikdo není. V křoví slyšet klusot vlků, co byli na hlídce. To pro ní nepředstavovalo žádné nebezpečí. Seskočila z kamene a vplížila se do lesa. Hlídka se k ní blížila a to dost rychle. Kvapem vyběhla kopec, její srst nebyla ve tmě téměř vidět. Seběhla dolů a pádila po svých vlastních stopách zpátky k městu.

 Trvalo jí asi půl hodiny doběhnout ke Korvinovu domu.Když viděla v jednom z přízemních oken ještě zář, hřálo jí to u srdce. Připlížila se k oknu a tak jako minule do něj nahlédla. Korvina tam neviděla, dost ji to znervóznilo. To však ale nemohla čekat  co přijde. Korvin byl skloněný hned pod oknem. Ve chvíli kdy se Taja k oknu přiblížila, zvednul se. Taja se mu dívala zpříma do očí a on zase jí. Zorničky se oběma pomalu rozšiřovaly. Taje to došlo dřív než Korvinovi. S přidušený vlčím vyjeknutím odskočila od okna. Udělala salto vzad a když dopadla, skutálela se bolestivě do křoví. Korvin od okna vystřelil těsně po ní. Ten pro změnu při couvání přepadl přes sedačku.

Taja se v křoví zavrtěla a pokoušela se postavit, jenže Korvin dal do keřů pasti na zajíce, kteří mu okusovali ovocné stromky v zahradě. Taja se do jedné při vrtění chytla, pravou zadní nohou. Past byla zoubkovitá a zakousla se jí do nohy. Taja chtěla křičet, ale vůbec si nepřála, aby jí Korvin našel. Zaťala drápy bolestí do země a mlátila ocasem.

Korvin, který se válel na zemi se pomalu zvedal. Při přepadu přes pohovku se pořádně praštil do hlavy. Byl zděšený, protože mu právě do okna koukal vlk. Opravdický , divoký vlk!  Ale stejně mu to nedalo. Vylezl ven ze dveří, vůbec ho nenapadalo si vzít cokoliv na obranu. Z keříků růží u brány slyšel kňourání. Taja to nedokázala vydržet, ta noha strašně bolela a tak vystrčila ven čumák. Korvin to ve slabém světle z okna i přes to viděl. Velice pomalu a opatrně se přiblížil ke růžím. Opatrně odkryl větve. Spatřil Taju , zkroucenou bolestí. Taja s každým výdechem Kňourala. Podívala se na něho těma nejsmutnějšíma psíma očima co uměla. Korvin se pousmál.