Narozena ve znamení Vlkodlaka

Čtvrté pravidlo Vlkodlaků: Alfu musíš vždy poslouchat.

Čtvrté pravidlo Vlkodlaků: Alfu musíš vždy poslouchat.

Ráno jí probudilo podivné šustění okolo jeskyně. Polekaně vyskočila a vyplížila se ven, přitom se ani neohlédla po svých kamarádkách. Opatrně vyklonila hlavu, podívala se doprava, podívala se doleva. A tu najednou jí na hlavu dopadla ledová sprška vody.

,,Fuj!‘‘ vykřikla a oklepala se.

,,Hi hi! Vstávat ospalče!‘‘ smála se Accalia a držela v ruce tričko, ze kterého udělala nouzový váček na vodu. Byla ve své lidské podobě.

Taja protáhla svůj vlčí obličej a vydala se k improvizovanému stolu z kamene. Haniko se ospale vypotácela za ní.,,Hele, asi to bude znít divně, ale jak se mám proměnit zpátky?‘‘ zeptala se trochu ostýchavě Taja.

,,Stačí si v duchu přivolat svojí lidskou duši a nechat jí aby tě pohltila stejně  jako ta vlčí.‘‘ zamumlala Haniko otráveně a jakoby nic se změnila v člověka, Taja viděla jen takový modrý blesk , který do ní vjel.

,,Tak dobře…‘‘ vydechla Taja ,,Ať jsi kdekoliv, já tě potřebuju. Takže prosím nedělej hlouposti a přileť sem ke mně.‘‘ řekla rázně v mysli, ke svému duchovi. Taja se rozhlédla, nikde nic, naštvaně se zatvářila a nahrbila se. V tu ránu z křoví vyletěla holubice a proletěla  Tajou. Taja se jí lekla a vyjekla. Najednou cítila jak se jí opět zatahuje ocas zpět do těla a prodlužují se jí nohy. Byl to divný pocit, v době přeměny se nemohla moc hýbat ani křičet, celé tělo se jí měnilo.

Když jí kosti v těle přestaly šustit, odvážila se natáhnout ruce, zatřepotala prsty. Kupodivu měla pořád všech deset na obou rukách. Bylo jí však divné oblečení, které měla na sobě. Na nohách měla černé ,teplé legíny, které měly od kolen až po kotníky krásnou kožešinu, v bílé barvě. Dál měla černé tričko a od půlky předloktí měla opět bílou kožešinu.

,,Em.. to není moje oblečení.‘‘

,,Od teď už ano.‘‘ řekla Accalia s plnou pusou od stolu.

,,Nějaké to oblečení potřebuješ když se změníš, tak se z tvé srsti udělá oblečení , které je jí barevně nejblíž .‘‘

,,Aha.‘‘ pípla Taja a posadila se ke stolu. Byla na něm jistě velkolepá  snídaně, avšak minimálně polovina byla už snědená. Taja poznala že tu byl nějaký králík, na ohni pečený, nejspíš borůvky a lesní ostružiny, čaj z pampeliškových listů a spousta dalšího, napůl snědeného.

,,Žrouti!‘‘ zamumlala a pustila se do zbytku ovoce. Když začala sahat po čaji ( který vlastně nebyl čajem), zarazila jí Haniko ruku.

,,Pššt!‘‘ sykla. Taja se zarazila, a pomalu stáhla ruku zpátky k tělu. Uslyšela dupání.

Accalia a Haniko na sebe vykulily oči.

,,Změňte se!‘‘ vykřikla Haniko.

Taja začala panikařit a už to šlo samo, než se nadála už z ní byl vlk. Accalia stála po jejím levém boku a Haniko po pravém. Z křoví

vyběhla smečka vlků. Taja měla pocit že jí asi vybouchne srdce, tak strašně se bála že cítila až ve špičce ocasu svůj tep.

Ale jak všichni víme, když nevíš co dělat dál, přijde instinkt.

Taja nevěděla co se to děje, ale najednou se jí zježila srst na zádech a z tlamy se vydralo zavrčení. Hrudí se přiblížila k zemi a výstražně zvedla ocas. Vrčela společně se svými kamarádkami na smečku neznámých vlků. Vlci kolem nich kroužili a také varovně vrčeli. Bylo jich minimálně šest. Najednou se ten největší vlk, s klasickým vlčím zabarvením,  zastavil přímo před Tajou. Taja na něj vycenila špičáky a vražedně zavrčela.