Narozena ve znamení Vlkodlaka

Patnácté pravidlo Vlkodlaků: Každý padlý vlk, bude mít řádný pohřeb.

Asi nic…čím více si připomínala to, že mu to musí říct, tím spíš jí docházely nápady.

,,Tajo?‘‘ ozval se jí někdo za zády.

,,Acci…to jsi ty. Co se děje?‘‘

,,No, já jen, že od toho co umřel Spike, jsi s nikým nemluvila a teď tu sedíš a vypadáš, jako hromádka neštěstí.‘‘

,,To nic...já přemýšlím nad Korvinem. Snad víš, ty, Haniko, ostatní… jste šťastné, já taky můžu být, ale nevím, jak udělám nebo spíš… Já nevím!‘‘ chytila se Taja za hlavu.

,,Klid, věř mi… Půjde to samo, jen seber odvahu a řekni mu, kdo jsi. Vím, že ty roky ti všichni tloukli do hlavy, že tě nenávidí a že tě nemiluje, ale já ani nikdo z těch lidí tady si to nemyslí. Zapomeň na ty, co ti to říkali, ty už nikdy nepotkáš. Nemají ti co zkazit. Tak na ně zapomeň.‘‘ položila jí přitom tlapku na rameno.

,,Ty jsi dobrá kamarádka a taky jeden z mála lidí, kteří mají mou důvěru.‘‘ hlesla Taja s malým úsměvem.

,,Hele! Svítá!‘‘ vyjekla na jednou.

Opravdu svítalo, celým táborem se najednou rozeznělo hučení varovného signálu, ten se měl ozvat, pokud uvidí někdo přicházet jižní vlky.

Taja i Accalia honem běžely dopředu.

,,Neuvěřitelné… mají sebou i vlčice, dokonce i Alfa se dostavil.‘‘ řekl jeden z vlků, kteří viděli na přicházející vlky.

Taja zneklidněla. I vlčice? To bude bojovat i s Kajte a Bellou? Ptala se sama sebe. No nic… budu se snažit se jim vyhnout. Nechci zabíjet přátele.

Vlci mezitím postoupili téměř za hranice vlčího údolí, už byli blízko, tak blízko, že bylo slyšet Tiracovo volání: ,,Swanne!! Máš moje vlky, zničil si mi tábor! Chci tvojí hlavu! Pojď sem a bojuj!‘‘

Taja ani nevěděla jak, ale viděla Swanna, jak stojí na jednom z valů a volá zpět na Tiraca: ,,Bojovat je pošetilé! Proč zabíjet nevinné vlky?‘‘

,,Protože se stali vinnými tím, že se přidali k tobě!‘‘ vracel mu Tirac.

To Taje nedalo, vyšvihla se jedním skokem na val, nebyla jediná. Uranio i Accalia už tam stáli také.

,,Myslíš? Oni utekli od tebe, možná proto, že my neuznáváme jen jednu rasu! Nesnažíme se vymýtit nečistokrevné vlky a nezabíjíme vlčice!‘‘ vykřikla Taja.

,,To víš určitě od té zrádkyně Kate!!! Kde je ta svině?!!‘‘ zařval Tirac a pobídla dav vlků, aby vystrkali Kate k němu. Udělali tak a za chvíli se ocitl pohublý bílý vlk, u Tiracových a Belliných tlap.

,,Prosím!! Já vám to vysvětlím!‘‘ pištěla vyděšená Kate. Tlapky si tiskla přes hlavu a celá se třásla.

,,Jestli nebudeš bojovat s námi, tak ti přísahám, že tě zabiju tím nejbolestivějším způsobem, co znáš!‘‘ vyštěkl na ní a nakopl jí. Bella jen odvrátila pohled. Kate zalezla zpátky do davu.

,,A dost!! ÚTOK!!‘‘ zařval z plných plic Swann, který už nemohl to týrání snést.

Všichni severní vlci se okamžitě začali valit přes hradby jako lavina, všichni vrčeli a zuřivě pošťěkávali. Po každém jejich skoku, nebo kroku, zůstávaly v zemi hluboké rýhy po drápech.

Tiraca to očividně zaskočilo, ale hned zvolal něco jako proti útok, nebylo mu ale úplně rozumět, na to tu byl moc velký řev.

Taja, Accalia, Uranio, Swann, Haniko a Oliver běželi v první linii, podle plánu, jakmile doběhli k prvním jižním vlkům, propukl opravdový boj.