Narozena ve znamení Vlkodlaka

První pravidlo Vlkodlaků: Nesmíš ohrozit rodinu.

První pravidlo Vlkodlaků: Nesmíš ohrozit rodinu.

,,A dost!‘‘ zakřičela Taja a zdvihla se ze židle připravená vrazit Jacobiánovi jednu  do té jeho nevymáchané pusy. Chtěla odstrčit lavici, ale namísto toho ji rovnou převrhla. Mířila přímo k Jacobiánovi s napřaženou pěstí.

,,Tohle jsi vážně přehnal! Vyhrožovat jí, ani mně nebudeš!‘‘ křičela Taja. Všichni co stáli kolem se s křikem rozutekli.

Taja se zarazila. Pustila pěst a podívala se na svoje ruce. ,,Ne…‘‘ pomyslela si . Nechala Jacobiána, Jacobiánem a utíkala na dívčí záchodky. Zabouchla za sebou dveře a zamkla. Přiblížila se k umyvadlu a chytila kohoutek od vodovodu. Ulomila ho.

,,No..! Do háje!‘‘ zaklela. Zkusila ten druhý a pomaličku ho otevřela. Spustil se proud lehce nažloutlé vody.Taja sklonila hlavu , udělala z dlaní pohárek a nabrala vodu do rukou.Šplýchla si jí na obličej a pomalu se podívala do zrcadla nad umyvadlem. Lekla se sama sebe. Její oči změnily barvu ze světle hnědé na skoro černou, psí ,hnědou.

Odstřelila od umyvadla k protější zdi , dech se jí opět zrychlil.

,,…Jen to pusť … jen to pusť…‘‘napovídal jí vnitřní hlas.

,,Ne! Nesmím!‘‘ odporovala mu.Chytila se za hlavu a sjela podél zdi na kolena.  Po pár minutách,povolila křečovité sevření své hlavy a zadívala se na  ruce.  Stovky černých chloupků pomalu mizeli. Její nehty se začali z černých drápků pomalu natahovat zpátky do původní podoby.

,,Musím zmizet! Hned!‘‘ rozhodla se Taja.

Zvedla se ze země , odemkla dveře a pomaličku nakoukla škvírou ven. Naštěstí už začala hodina a nikdo nebyl na chodbách.Taja vyklouzla ze dveří a zakopla o nějaký předmět na zemi.

,,Co to je ?‘‘udivila se . Byla to její školní taška přes rameno , v podobě pytle na brambory.

 ,, Někdo nejspíš myslel na to co chci udělat a dal mi jí sem pro případ nouze.‘‘ uznala a popadla tašku za popruh. Hodila si svůj ‘‘pytel‘‘ na rameno a vydala se směrem ke skříňkám. Její boty klapaly po chodbách , asi jako když prochází ředitelka.

,,Jestli mě ty boty prozradí, mám problém!‘‘ zamumlala pro sebe a  našlapovala víc na špičky.

Když došla do haly se světle zelenými, oprýskanými skříňkami, mechanicky zamířila přímo ke své s číslem 162.Hodila tašku na  zem a přiložila ke skříňce ucho.Zakroutila se zámkem a skříňka se s cvaknutím otevřela.

Až na pár učebnic, sešitů a cédéček s muzikou jí měla prázdnou.Chňapla po své tašce a obrátila jí dnem vzhůru do skříňky.

Celý její obsah se vysypal do útrob školní skříně.

,, To by bylo‘‘ řekla vítězoslavně Taja. Když ale chytila dvířka skříňky , upoutala její pozornost fotografie  nalepená zevnitř. Byla na ní Taja a její dvě kamarádky , Accalia a Haniko.

,,Promiňte holky… mám vás ráda.‘‘ zamumlala Taja ,sloupla fotku z dvířek a hodila si jí do tašky.

,,Kudy pak se dostanu nepozorovaně ven?‘‘položila Taja otázku do prázdné chodby.

,,Zadní vchod‘‘ utrousil hlas v její hlavně jako by nic.

,, Nenapovídej! Na to bych přišla i sama.‘‘oplatila mu.

Taja se vydala po zelených směrovkách k zadnímu vchodu , který sloužil i jako nouzový východ.  Jeho dveře zůstávaly z bezpečnostních důvodů pořád odemčené. To byla pro Taju  výhoda. Otevřela dveře a už si to šinula po parkovišti pryč ze školního areálu.