Narozena ve znamení Vlkodlaka

Konec pravidlům, konec smečce...

,,Smrt je pro mnohé vysvobozením, pro některé utrpením a pro některé strachem. Avšak pro všechny to znamená to samé, prázdno.

Někdo věří v posmrtný život, ale nikdo neví, co se po smrti děje, a tak je nejlepší, se připravit na všechno. Lepší čekat to nejhorší a pak být překvapen tím lepším, než čekat na nejlepší a být zklamán horším.''

 

 

Taja si moc dobře pamatovala, na ty slova co pronesl její bývalý učitel dějepisu, týden na to zemřel při autonehodě. Smrt je vrtkavá a nikdo neví, kdy si pro něj přijde, to jediné co ale všichni vědí je to, že z ní už není úniku. Jakmile jednou zemřete, nemáte už jinou možnost než být mrtvý.

Pokud jste nebyl v životě vlkodlakem.

,,Tajo?'' začalo doléhat k Tajiným uším z hodně velké dálky. Chtěla odpovědět, ale nemohla tak nějak posbírat všechny smysly. Byla hrozně vyčerpaná, takový ten pocit absolutní bezmoci.

Jako první začala vnímat pohyby svého hrudníku. 

Pak cítila, jak jí tepe v konečcích prstů teplá krev.

A do jejích očí se začalo drát světlo.

Byla po něm tak lačná! Už, už aby ty oči otevřela! Chce ho vidět! To drahocenné světlo ráje!

Žádný ráj... něco lepšího.

Když oči plně otevřela a párkrát zamrkala, aby se zbavila té oslepující záře, spatřila před sebou Haniko, Accaliu, Bellu a Kate.

Nebyla v kůži vlka, teď byla člověk.

,,Ona žije!'' vyjekla znenadání Accalia.

,,Říkala jsem ti to, ale zajímá mne, jestli i její vlčí duše nakonec zůstala při ní.'' hlesla Kate.

,,Udělala jsi pro to všechno, co šlo.'' ujistila ji Haniko.

,,Nechci vám do toho rozhovoru nějak zasahovat, ale moje bříško už to déle nevydrží, takže kdyby se moje sestřička rozhodla probudit, tak by mi to nevadilo.'' podotkla sarkasticky Bella.

Taju to automaticky přinutilo vyfouknout více vzduchu, než bylo potřeba. Zasmála se tomu.

,,Hele! Směje se!'' vyhrkla hned Accalia.

,,A povstává z mrtvých.'' odpověděla jí řečnicky Taja šeptem a velice pomalu sunula lokty pod sebe.

,,Povstávej pomalu, ta ztráta krve se projevila i na tvém lidském já.'' krotila jí hned Haniko a podepřela jí záda, aby se mohla Taja posadit.

Její kožich se Taje otřel o zátylek a to donutilo její krevní oběh poněkud popohnat.

,, Jak to...že vám rozumím, ačkoliv jsem člověk?'' divila se, hned jakmile seděla, lehce opřená o nějaký balvan.

,, Jsi v napůl proměně, není zrovna jednoduché, přinutit vlkodlačí duši, aby fungovala úplně sama, bez lidské půlky, která je mimo. Za chvíli, až to zase začneš vnímat, už nám rozumět nebudeš.''  vysvětlila chladným hlasem Kate.

Haniko po ní bleskla pohledem a Kate jen smutně odvrátila hlavu.

,,Ah... Kate ti zachránila tvojí vlkodlačí duši, pomocí nějakého váčku na duše, co jí dala její matka. Jenže, tenhle vlček je až moc skromný na to, aby uznal, že se jí to povedlo a pořád na tom hledá nedokonalosti, třeba to, že se jí nepovedlo dostat do tebe tu vlčí duši úplně.'' sykla na Kate Haniko.