Osud [Dramione]

13. ,,Jsi jako malé dítě."

Hermiona:
Poté, co jsme odešli od Ginny a Harryho, jsme se šli projít do blízkého parku. Ruku v ruce jsme se nerušeně procházeli a užívali si to ticho. Byla už skoro tma.

,,Zítra bychom měli začít balit věci na dovolenou." Řekl po chvíli zamyšleně Draco.

,,Počítám s tím." Usmála jsem se.

,,Moc se těším!" Řekl natěšeně Draco.

,,Taky se moc těším." Souhlasně jsem přikývla a usmáli jsme se na sebe.
,,Itálie je moc krásný stát. Je tam spoustu zajímavých staveb. Například v Pise Šikmá věž... Nebo celý Řím je taky opravdu zajímavý. Mohli bychom si pak zajít do nějakého historického muzea nebo-" Už jsem tento svůj krásný proslov nedokončila, protože mě přerušil Draco, který mě políbil. Drzoun jeden!

,,Přece jsme se už o tom bavili. Naplánoval jsem spoustu turistických výletů a 2 muzea. Pak jsem ti taky říkal, že máme zhruba 3-4 dny volné, takže si můžeme zajít, kam budeš chtít. Třeba můžeme jet do té Pisy a pak se jen tak válet u bazénu, či moře." Řekl, když jsme se odtrhli. Spokojeně jsem přikývla.

,,Miluju tě, víš to?" Řekla jsem.

,,A já miluju tebe." Odvětil a znovu mě procítěně políbil. Po chvíli jsme se odtrhli a rozhodli se přemístit domů.

,,Tož, kde jste byli tak dlouho?!" Zeptala se nás Narcissa hned, co jsme prošli bránou Malfoy Manoru.

,,Říkali jsme ti, že jdeme k Potterovým. A pak jsme se ještě šli projít do parku." Odvětil Draco mírně podrážděně. Ty jeho nálady jsou občas fakt jak aprílové počasí.

,,A jak jste se měli?" Vyptávala se dál.

,,Skvěle, vážně. Dokonce jsme přišli na to, že Dracovi to vážně jde s malými dětmi." Odpověděla jsem s úsměvem a on se na mě panovačně podíval.

,,No vidíš, broučku! A pak, že jednou nebudeš dobrý otec." Pochválila ho Narcissa a já pozvedla obočí. Jak si vůbec o sobě Draco mohl myslet, že nebude dobrý otec?!

,,On nebude dobrý otec..." Pronesla jsem a odmlčela se. Jejich výrazy byly k nezaplacení. Sice Draca mi bylo trochu líto, protože si asi v tu chvíli myslel, že s ním z toho důvodu nebudu chtít děti, ale to ještě nevěděl, co řeknu...
,,Bude to ten nejlepší otec na světě!" Vykřikla jsem a věnovala jim úsměv od ucha k uchu. Draco se jen pousmál a očividně si oddechl. Narcissa na tom byla nejspíš stejně.

,,Už jsem se lekl, že jsem jako přítel a budoucí otec zklamal." Řekl po chvíli a já jen pobaveně kroutila hlavou.

,,Ty bys mě nezklamal ani ve snu." Vyvrátila jsem mu to a pohladila ho po tváři. Usmál se.

,,Neříkej něco, co nemůžeš slíbit." Odpověděl. V tu chvíli jsem si vzpomněla na školu, když mi Draco začal slibovat, že se mu nic nestane.

,,Tak já vás nechám." Zamumlala Cissa a šla do svého salónku (nejspíš)...

,,Tak jdeme nahoru." Řekla jsem docela zbytečnou větu, ale nevadí no.
Hned, co jsme došli do Dracovy, vlastně i mojí, ložnice, tak jsme se začali líbat, svlékat a pomalu jsme couvali směrem k posteli...

•°•°•

Ráno jsem se probudila jako první a opět jsem se neubránila tichému pozorování svého prince. A ano, i opět jsem zkoumala každý milimetr jeho andělské tvářičky... Ehm... Tváře.

,,Budeš mě ještě dlouho pozorovat?" Zeptal se zničehonic Draco a ušklíbl se.

,,Jak víš, že tě pozoruju?" Odpověděla jsem otázkou.