Osud [Dramione]

3. Shledání

Hermiona:
Prošly jsme několik butiků a obchůdků s šaty a nakonec jsme našly ty správné.

,,Tyto ti sluší, musíš si je vzít." Řekla plně rozhodnutá Narcissa.

,,Pravda. Tyto jsou nejlepší. Vezmu si je." Souhlasila jsem. Byly to krásné, dlouhé černé šaty s ramínky.

Převlékla jsem se zpět do svého oblečení a šla šaty zaplatit. Nakonec jsem je schovala do své začarované kabelky, kde se všechno vejde.

Přemístily jsme se před Manor. Užuž jsem chtěla vyrazit ke dveřím, ale Cissa mě najednou zastavila. Tázavě jsem na ni pohlédla.

,,Použij zastírací kouzlo. Nebudeme přece riskovat, že Dracovi zkazíme překvapení." Usmála se na mě a já jsem jen přikývla. Dvakrát jsem si hůlkou poklepala na hlavu. Cissa už mířila dovnitř a já jsem šla těsně za ní.

Otevřela dveře a já už jsem měla výhled na Draca, jak si to míří ze schodů přímo k nám. Pořád byl tak nádherný jako kdysi. Byla jsem tak ráda, že ho vidím a přemáhala jsem se, abych ho už teď neběžela obejmout a pořádně políbit. Kvůli tomu mi začaly téct slzy štěstí po tvářích. Rychle jsem je setřela a začala jsem se soustředit, aby plán vyšel.

,,Našla jsi ji, matko?" Zeptal se, když dobíhal posledních pár kroků k nám (spíš k Cisse).

,,Snažila jsem se ji najít, ale nikde nebyla. Ptala jsem se snad všech lidí na Příčné, ale za poslední dny ji nikdo neviděl." Zalhala Cissa.

,,Pro Merlina! Co když se jí něco stalo?! Jdu ji hledat!" Vykřikl rozhodně a užuž si šel pro kabát.

,,Počkej ještě chvíli! Dozvěděla jsem se něco důležitého a potřebuji ti to říct. Teď." Zastavila ho Cissa a vedla Draca do obýváku. Prý tu má i svůj salónek, ale ten je na takovou chvilku asi zbytečný, podle Cissy.

Zamířila jsem do Dracova pokoje. Cissa mi řekla, kam všude mám zabočit, abych tam došla, takže nebyl problém to najít.

Draco:
Poslal jsem matku, aby našla Hermionu... Strašně moc mi chybí... Jsem takový pitomec, že jsem se s ní před čtyřmi lety nerozloučil! Dával jsem jí za vinu něco, co dělala pro mě. Dbala na mé bezpečí a mně to bylo v tu chvíli u Vrby Mlátičky. Až ji najdu, tak ji musím říct, že se jí omlouvám, a jak moc ji miluju.

,,Tak cos potřebovala?" Zeptal jsem se, když jsme si sedli do obýváku.

,,Zaslechla jsem, jak se někteří lidé bavili, že jsme v Denním věštci. Zrovna jsem se vracela domů, tak jsem nechtěla zpět na Příčnou pro Věštec. Máš ho doma?" Vysvětlila a zeptala se.

,,Jo, mám ho v pokoji. Už jsem ho četl, tak ti ho donesu." Řekl jsem.

,,Dobře, zlatíčko. Děkuju." Usmála se na mě matka. Jen jsem přikývl a odešel do pokoje.

Hermiona:
Najednou jsem zaslechla kroky, tak jsem se přikrčila k Dracově posteli. Pořád jsem byla pod zastíracím kouzlem.

Najednou vešel do pokoje a kráčel si to ke stolu a bral do ruky Denní Věštec. Jenže pak se zarazil, položil je zpět a mávl nad tím rukou. Musela jsem se pousmát. Najednou šel k posteli a doslova na ni skočil a zabořil hlavu do polštáře a začal tam cosi mumlat.

,,Jsem vážně pitomec! Ten největší! Že já se vůbec divím, že ji nemůžu najít! Měl jsem se s ní normálně rozloučit a ne se na ni naštvat jako malý spratek!" Nadával do polštáře. Úsměv ze rtů mi hned zmizel.

Najednou začal tiše vzlykat do polštáře. To vážně kvůli mně brečí? Vážně mu je tak líto, že se se mnou nerozloučil? Už jsem to tak nechat nemohla, trhalo mi to srdce, ho takhle vidět!

,,Jsem prostě pitomec! Jo, jsem!" Mumlal dál mezi vzlyky do polštáře.

Pomalu jsem se zvedla a zrušila zastírací kouzlo. Tiše jsem obešla postel a opatrně jsem si lehla vedle něj. Ničeho si nevšiml, tak jsem toho využila.

,,Nejsi, Draco. A neplakej, trhá mi to srdce." Promluvila jsem a u toho jsem ho hladila po vlasech. Škubl sebou a otočil se na mě rychlostí Nimbusu 2000.

,,Hermiono?" Vyhrkl. ,,Hermiono!!!!!" Vykřikl z plných plic, vyhoupl se do sedu a už mě držel v objetí. Objetí jsem mu oplatila a začala jsem mu brečet do ramena, štěstím. Najednou se ode mě odtrhl a začal mě všude líbat. Jako první rty, pak líčka, následně snad celou hlavu a pokračoval na rukách, krku, mém hrudníku a všude. Musela jsem se smát.

,,Chyběl jsi mi. Vážně moc." Řekla jsem, a tak jsem přerušila jeho líbající rituál, nebo co to je. Pohladila jsem ho po tváři.

,,Ty mně taky! Nejvíc na světě. Omlouvám se ti za všechno... Jsem pitomec!" Chrlil ze sebe a opět si mě přivinul do objetí. ,,Promiň. Promiň. Promiň. Promiň. Promiň." Mumlal mi do vlasů.

,,Nejsi! A už tak o sobě nemluv! Já tě chápu. Sice mě to v tu dobu mrzelo, ale smířila jsem se s tím. Reagovala bych nejspíš podobně." Řekla jsem mu do hrudi.

,,Měl jsem se s tebou rozloučit!" Zareagoval na to provinile.

,,Teď to neřeš, ano? Jsme zase spolu! Už nás nic a nikdo nerozdělí!" Řekla jsem a odtáhla jsem se abych ho mohla znovu pořádně políbit.

,,Nic a nikdo nás nerozdělí." Zopakoval, když jsme se odtrhli a usmál se na mě. Úsměv jsem mu oplatila. Oči měl ještě zarudlé od slz.

,,Miluju tě nejvíc na světě a to se nezmění." Řekla jsem mu po chvíli, co jsme se navzájem dívali do očí.

,,Taky tě miluju a nikdy nepřestanu! Moc moc moc moc tě miluju. Jsi moje princezna a já tě vždy budu chránit a budu ti nablízku, slibuju. Už tě nikdy neopustím!" Řekl a znovu mě políbil. Vložil do toho polibku všechny své city. Odtrhla jsem se od něj se slzama štěstí.

,,A ty jsi můj princ. Můj Zmijozelský princ. Vždycky tu pro tebe budu, ať se děje cokoliv." Řekla jsem a usmála jsem se na něj. Slzy mi volně tekly po tvářích. Přesně tak moc šťastná jsem byla. Naposledy jsme se políbili a ulehli ve společném objetí do postele. Pořád jsme si šeptali 2 kouzelná slova lásky.

Draco:
Toto bylo to nejlepší překvapení v mém životě. Pro Merlina, Herm mi tak moc chyběla! Musím matce později poděkovat! Za všechno! Bez Hermiony to totiž nejsem já!

Tak tady to ukončíme💘 Jaké máte na jejich shledání názory?😘

Popravdě, mně se toto psalo docela dobře a vážně jsem se do toho vžila😂❤ A moc děkuju za prvních 100 přečtení už takhle na začátku knihy🎉💚

💜Kiki💜