Osud [Dramione]

32. Všechno už je v pořádku

Hermiona:
Dneska jsme se s Dracem dohodli zajít za Potterovými. Zatím totiž neví, že je Draco už v pořádku a musíme jim prostě všechno říct. Navíc musím s Ginny probrat tu svatbu.

,,Už jsi?" Zeptal se mě Draco a nahlédl do koupelny, kde jsem se zrovna chystala.

,,Skoro." Odpověděla jsem, ale nepodívala jsem se na něj, protože jsem se zrovna líčila. ,,Myslíš, že si mám dát růžovou nebo rudou rtěnku?" Zeptala jsem se ho, když jsem se nemohla rozhodnout.

,,Rudou. Bude lepší k těm šatům." Odpověděl ochotně. ,,Tobě to ale sluší, i když nejsi namalovaná. Jsi nádherná vždy." Dodal a usmál se. Odlepila jsem pohled od zrcadla a podívala se na něj.

,,Děkuju." Usmála jsem se nazpět.

,,Nemáš za co děkovat. Já děkuju za to, že jsi se mnou a jsi moje."

,,Já jsem tvoje a ty jsi můj." Přikývla jsem a odvrátila jsem se zpět k zrcadlu.

,,To nedostanu ani pusu?" Zeptal se ublíženě. Moje rtěnka se zastavila pět centimetrů před svým cílem. Znovu jsem se na něj otočila.

,,Zadarmo?" Pozvedla jsem obočí a odložila rtěnku zpět na umyvadlo.

,,Jak zadarmo? Vždyť jsem řekl, že jsi vždy nádherná." Bránil se.

,,To nestačí." Zakroutila jsem hlavou.

,,Že ne? Tak dobře." Řekl a tajemně se usmál.

,,Co máš v plánu?"

,,Uvidíš." Pokrčil rameny a nesmírně pomalými kroky došel až ke mně.

,,Draco, co to-" Nestihla jsem to ani doříct a už se moje věta ztratila v mém výkřiku. To mi Draco podkopl nohy a zničehonic sebral do náruče.

,,Jdeme si trošku pohrát." Prohlásil a vydal se dveřmi zpět do naší ložnice.

,,Draco, zrovna jsem se připravovala." Zaúpěla jsem.

,,To mě ale vůbec nezajímá." Řekl lhostejně.

Položil mě na postel a bez dalšího zdržování mě začal vášnivě líbat na krku. Držela jsem se, abych nevzdychla, ale nepovedlo se mi to.

,,Draco... Nech toho, prosím." Vzdychla jsem zoufale.

,,Proč? Vždyť se ti to líbí." Zamumlal do mé kůže.

,,Víš přece, že spolu nemůžeme spát, dokud se to malé nenarodí." Stála jsem si za svým a mírně jsem ho odstrčila.

,,Já vím, ale... Já už to nevydržím." Povzdechl si provinile a trošičku se odtáhl.

,,Budeš muset. Zbývá ještě 7 měsíců." Řekla jsem. Draco bezmocně zaúpěl a svalil se vedle mě.

,,To je strašně dlouho. Proč to trvá tak dlouho?" Zeptal se.

,,Jestli sis myslel, že to miminko bude na světě za týden, tak promiň, ale takhle to fakt nefunguje." Odvětila jsem.

,,Já vím, že ne..." Zamrmlal. Vypadal jako naštvané dítě. Pousmála jsem se a pohladila ho po líci.

,,Dáš mi teda tu pusu?" Zeptal se a udělal na mě psí oči.

,,Tak dobře." Povzdechla jsem si pobaveně. Naklonila jsem se k němu a v duchu jsem si řekla, že mu dám jen dětskou pusu, abych ho naštvala, ale on zřejmě poznal můj záměr, tak si mě k sobě přimáčkl a polibek okamžitě prohloubil. Přizpůsobila jsem se. Po několika minutách jsme se od sebe odtrhli a Draco nespokojeně zamručel.