Osud [Dramione]

6. Záchrana lvl Malfoy

Upozornění: Sprosté výrazy a málem znásilnění😅😅 Takže 13+🐍
•°•°•°•

Draco:
Co tu dělá? Proběhlo mi hlavou. Vždyť se s Herm ani nějak nebavili, ne? Nebo se tu octl jen náhodou? Ale, nesmysl! Toto je mudlovská část Londýna, musel vědět, kam jde.

,,Draco? Co tu, u Merlina, děláš?" Zeptal se šokovaně ten, nad kterým jsem teď přemýšlel. Byl to Blaise Zabini.

,,Na to bych se měl zeptat spíš já." Řekl jsem a sjel ho podezíravým pohledem.

,,Hermelína mi poslala dopis, že si potřebuje promluvit, tak jsem se hned přemístil." Odpověděl klidně a pohled mi opětoval.

,,Odkdy se s ní bavíš? Nepamatuju si, že byste spolu v Bradavicích nějak mluvili." Zeptal jsem se chladným hlasem.

Blaise pobaveně pozvedl obočí. ,,Kamaráde, tak ty si říkáš její přítel, když tohle nevíš?" Řekl posměšně.

,,Nevím co?" Zeptal jsem se opět chladně. Můj pohár trpělivosti pomalu přetékal.

,,Vajco." Odsekl pobaveně. Jakmile si ale všiml mého výrazu, úsměv z tváře mu opadl.

,,Co. Nevím?!" Zopakoval jsem, tentokrát jsem si však dal pozor na to, abych obě slova vyslovil zvlášť a výhrůžným tónem.

,,S Hermelínkou jsme se začali bavit v Bradavicích v době, když si jí vymazal paměť a ona na to přišla. Vlastně jsem jí pomáhal se přes to přenést, řekl bych." Vysvětlil nakonec a ukazováčkem si klepal na bradu.

,,Vy jste teda hodní, že jste mi to vůbec řekli!" Zareagoval jsem na to přeslazeným hlasem, až jsem si všiml, jak se Blaise nepříjemně, skoro nepostřehnutelně, oklepal. ,,A. Neříkej. Jí. Hermelínka." Procedil jsem naopak skrz zaťaté zuby.

Dál už jsem ho nevnímal a otočil se zpět na zvonek. Musím se Herm omluvit, a pak se zeptat, proč mi, do prdele, neřekla, že se kamarádí s Blaisem?!

Nakonec jsem konečně zmáčkl tlačítko na zvonku a čekal, než láska mého života otevře dveře svého domku. Dlouho se nic neozývalo. Najednou jsem slyšel hlasy zevnitř, tak jsem přiložil ucho na dveře.

,,Rone, ne! Kolikrát ti mám říkat, že jsem k tobě nic necítila, necítím a cítit nebudu! Vždyť víš, že celou dobu miluju Draca! Ve škole jsi s tím byl jakž takž smířený, tak co ti přelítlo přes hůlku teď?!" Slyšel jsem a nevěděl, jak mám reagovat. Z jedné stránky mě to zahřálo u srdce, ale z druhé strany jsem se začal bát. Bát o ni. O tu, které patří moje srdce.

,,Ale cítila, jen si to nechceš přiznat! Jsi zaslepená vším, co ti Malfoy nakukal, to je vše! Zajímalo by mě, jaký je v posteli, když se o něj tak zajímáš!" Odpověděl Weasley a ve mně hrklo. Co všichni mají s tím, jestli jsme spolu spali nebo ne?!

,,Necítila jsem k tobě nikdy nic! Tak to pochop! A co by mi měl Draco asi tak nakukat?! Zajímám se o něj, protože ho miluju víc než cokoliv jiného na světě! Nejde mi o to, jaký kdo je v posteli! Jestli tobě jde v životě jen o TO, tak prosím, ale se mnou nepočítej!" Zakřičela Herm. To už jsem nechtěl čekat a snažil jsem vymyslet, jak se dostanu dovnitř, než ji ten debil něco udělá.

,,Do prdele, co mám dělat?!" Vyhrkl jsem a stále jsem přemýšlel, jak se tam dostanu.

,,Co je?" Zeptal se zmateně Blaise.

,,Weasley!" Vyhrkl jsem a to už jsem zaslechl další odpověď zevnitř, tak jsem Blaisovi naznačil rukou, ať je ticho.

,,Vy jste spolu ještě nespali?! No to mi ani neříkej!" Uchechtl se Weasley. ,,Ano, mně jde v životě i o TO, proto nechápu, jak to s tebou Malfoy může vydržet!" Dodal.