Osud [Dramione]

35. Draco na cestách

Draco:
Dobře, asi tu je něco, co jsem vám neprozradil... Pár víkendů jsem se vymluvil, že jdu navštívit Blaise, ale ve skutečnosti jsem celé dny řešil s různými bystrozory, a merlinví s kým ještě, Hermioniny rodiče. Chtěl jsem, aby byli na naší svatbě a celkově v našem životě, protože Hermiona si zaslouží mít úplně všechno. A navíc jsou to prostě její rodiče! Vždyť to pro ni musí být těžké je nemít. Já, ačkoli bych to nikdy nepřiznal, bych si nedokázal představit svůj život bez matky. No, abychom byli upřímní, bez otce klidně ano, ale matka je v rodině někdo nenahraditelný.

Teď se ale vrátíme zpět k tomu, co jsem udělal. Blaiseovi jsem napsal, že kdyby náhodou Herm poslala dopis, tak ať mě kryje. Samozřejmě by to nebyl Blaise, kdyby se neptal na důvod, tak jsem mu napsal, že mu to pak vysvětlím.

S bystrozory jsme pátrali v různých archivech, dokumentech a záznamech, abychom našli něco o Grangerových. Ano, jsou sice mudlové, ale jejich dcera je čarodějka, takže si Ministerstvo vede záznamy i o nich. Po několika hodinách jsme našli na jednom papíru napsanou ulici v Austrálii, která byla platná před pár lety, když se tam čerstvě nastěhovali. Odletaxoval jsem se na Ministerstvo kouzel v Sydney a poté jsem se přemístil na danou ulici, ale neúspěšně. Na té ulici bydleli nějací Souwleovi nebo co. Když jsem se vrátil, pátrali jsme dál, ale nic jsme nenašli. Bystrozorové mi slíbili, že projdou celou Austrálii a najdou rodiče naší ministryně.

A to taky udělali.

Po několika dnech mi vtrhli do kanceláře s tím, že je našli a že bych hned měl jít s nimi. Neváhal jsem a ihned jsem se zvedl. Šéf mi opět dal na zbytek dne volno, za což jsem mu velmi vděčný. Myslím, že si mě oblíbil.

Nicméně, s bystrozory jsme se přemístili na Ministerstvo v Sydney (opět) a od tama jsme se přemístili tam, kde Grangerovy našli.

Slušně jsem na ně zazvonil a čekal. Po chvilce mi přecejen někdo šel otevřít. Byla to Hermionina matka.

,,Ehm - dobrý den, paní Grangerová." Pozdravil jsem ji nervózně, protože jsem nevěděl, jak se k ní mám chovat.

,,Dobrý den... Kdo jste?" Zeptala se zostra a podezíravě si mě přeměřila pohledem.

,,Uhhh, Draco Malfoy, těší mě." Představil jsem se a nabídl jsem ji ruku, kterou mi váhavě potřásla.

,,A-aha. A proč jste tu, Draco?" Zeptala se mě.

,,Jdu vám pomoct balit věci, abychom vás co nejdřív přestěhovali zpět do Británie." Vysvětlil jsem. ,,Asi bych měl vysvětlit, proč žijete v Austrálii." Řekl jsem a pozvedl jsem obočí, i když to otázka nebyla. ,,Máte dceru, které je momentálně 22 let. Jmenuje se Hermiona Jean Grangerová. Je čarodějka, stejně jako já. Hermiona vám vymazala paměť na ni, protože začala kouzelnická válka a všem čarodějům nekouzelnického původu a jejich rodinám hrozilo velké nebezpečí. Voldemort - což byl zlý černokněžník - chtěl všechny nekouzelnického původu vyzabíjet a pátral i po vás. Hermiona se bála, že by vás našel v dobu, kdy by ona byla v Bradavicích - to je škola čar a kouzel, tak vás poslala sem do Austrálie a použila několik ochraných kouzel a to takových, že vás už poté sama nenašla... Od války uběhly čtyři roky - no, spíš od té doby, kdy to všechno skončilo. Herm to hledání poté už vzdala a řekla něco ve smyslu, že jste aspoň v bezpečí a že vám je bez ní dobře. To jsem ji samozřejmě všechno vyvrátil a rozhodl jsem se po vás pátrat sám a povolal jsem si ty nejlepší bystrozory v Evropě. Bystrozorové jsou, řekněme, podobní policii. No a jak vidím, povedlo se jim vás najít a Herm bude zase úplně šťastná." Dokončil jsem svůj dlouhý proslov a paní Grangerová na mě několik vteřin jen němě koukala. Myslel jsem, že si bude myslet, že mi nejspíš úplně přeskočilo, když si nepamatuje nic a že se mi třeba i vysměje. ,,Chápu, že to zní jako nějaká fantasy povídka nebo snad i sci-fi, ale říkám pravdu. Můžu vám dokázat, že kouzelníci existují, pokud chcete."

,,T-takže já a můj manžel máme dceru, kterou si nepamatujeme, protože na nás použila nějaké kouzlo a tys nás pro ni hledal..." Řekla nedůvěřivě. Mezi obočím se jí objevila přemýšlivá vráska.

,,Přesně tak, paní Grangerová. Musíte mi věřit." Přitakal jsem. ,,Vaši dceru miluju víc než cokoli jiného na světě a udělal bych pro ni úplně všechno - a to myslím vážně všechno. Pomohla mi v těžkých chvílích, byla mi oporou a já jí za to budu vždy vděčný." V očích jsem jí vyčetl dojetí, které ale ihned zamaskovala za odkašlání. ,,Vím, že mi takovou blbost o kouzelnících neuvěříte, ale vážně vás moc prosím. Dokážeme vám vrátit vzpomínky na vaši dceru a všichni budeme opět šťastní." Snažil jsem se ji přemluvit.

,,Pojď dál." Zašeptala. Poslechl jsem a vešel jsem do malého domku, tak akorát pro dva lidi. Když se na to tak dívám, na Manoru je místa dost, takže bychom mohli žít všichni společně, pokud teda se mnou Grangerovi odejdou.

,,Pokud se mnou teda odejdete do Anglie za Hermionou... Chcete pomoct s balením?" Zeptal jsem se ochotně a Hermionina matka se na mě snad až překvapeně podívala. Asi jí jen tak někdo z ulice v drahém obleku nepřijde oznámit, že si nepamatuje vlastní dceru a že by za ní měla jít do Británie. A aby toho nebylo málo, ještě jí ten člověk nabídne pomoc s balením.

,,No, mohl bys sbalit do krabic boty a věci z těchto skříní." Odpověděla a ukázala na dvě skříně vedle botníku. V duchu jsem zajásal, že se mnou asi vážně odejdou.

,,Dobře." Přikývl jsem a dal jsem se do práce. Kouzla jsem nepoužíval, protože jsem nevěděl, jestli by to ji nebo Hermionina otce nějak nevyděsilo, když si to stále nepamatují. A sama se mě paní Grangerová na důkaz neptala.

,,Je tu ještě něco, co bych měla vědět?" Zeptala se mě po chvíli.

,,Vlastně ano. S Hermionou čekáme dítě, kluka, a budeme se brát. Proto musíte do Anglie co nejdřív, abyste byli oba dva přítomní v nejlepší den života vaší dcery." Odpověděl jsem s úsměvem, když jsem si představil, jak bude Hermiona šťastná, až konečně uvidí svoje rodiče.

,,Já budu babička?!" Vykulila na mě oči a já jsem přikývl. ,,A moje dcera se bude vdávat?!" Opět jsem přikývl. ,,Tak to je... Neuvěřitelné." Zamumlala a bylo vidět, že si to srovnává v hlavě. ,,Vypadá to, že je s tebou vážně šťastná." Zhodnotila a já jsem se znovu zasněně usmál.

,,Myslím, že ano, protože já s ní určitě."

,,Tak jdeme pokračovat v balení." Řekla a poprvé se na mě aspoň mírně usmála.

Tak tady trochu k tomu, jak Draco hnedal Hermioniny rodiče😀 Snad se aspoň trochu líbilo💘

💜Kiki💜