Osud [Dramione]

28. ,,Asi nejsem tak silná, jak vypadám."

Draco:
Uběhla strašně dlouhá doba, co tu jsem... Kdybych tu měl aspoň ten pošahaný kalendář!

No, každopádně jsem se nijak ve svém, řekněme, osvobození neposunul. Už několikrát mi ukápla slza, ale ty rady jsou k ničemu, nedávají vůbec smysl! Pořád to opakuje něco o té emoci, nic víc. Já už chci zpátky za Herm!

Každý den ji vidívám jen přes tu obrazovkou a poslouchám, co mi říká. Většinou mi vypráví naše začátky v Bradavicích. Chci ji už mít u sebe, obejmout ji a říct jí, jak moc ji miluju. To je to přání tak těžké ke splnění?!

Vážně už mi to tady začíná lést na mozek!

Hermiona:
Už to jsou dva týdny... Dva posrané týdny! Každým dnem by se měl probudit, ale pořád nic.

Chodím tady každý den od rána do večera a v noci skoro nespím. Narcissa mě nutí aspoň do jídla, ale na to taky nemám moc chuť. A když už něco sním, je toho málo. Snažím se kvůli tomu malému, ale... Já už to dál nedávám! Potřebuju Draca mít u sebe.

Dneska jsem vstala v pět hodin ráno. Spala jsem asi dvě hodiny... No, aspoň něco. Stalo se mi i to, že jsem celou noc nespala (za ty dva týdny).

Vstala jsem z postele a ani jsem se nenamáhala nějak upravovat. Zamířila jsem rovnou do kuchyně, kde jsem popadla jablko a hned zamířila ke dveřím.

,,Hermiono?" Promluvila na mě Narcissa. Leknutím jsem sebou škubla a otočila se na ni.

,,C-Cisso?" Zachraptěla jsem.

,,Hele, já... Já vím, že to bolí, ale-" Začala váhavě, ale já jsem ji přerušila.

,,Nevíš."

,,Taky mám strach, chápeš?!" Řekla a na chvíli se odmlčela. ,,Ale ty se nám vyhýbáš, Hermiono! Proč?" Zeptala se a o krok přistoupila blíž ke mně.

,,Já se vám nevyhýbám!" Bránila jsem se dotčeně. ,,Jen jsem u Draca od rána do noci a tím pádem se nepotkáme..." Vysvětlila jsem.

,,Měla bys být aspoň jeden den doma. Musíš si odpočinout, Hermi." Řekla starostlivě.

,,Ne! To nepřichází v úvahu!" Zaprotestovala jsem. ,,Musím tam být s Dracem!"

,,Musíš odpočívat! Copak jsi zapomněla na to, že jsi těhotná?! Hermiono, nosit dítě pod svým srdcem není jenom tak!" Vynadala mi a já jsem se zamračila.

,,Já vím, že to není jenom tak! Ale pochop, že Draco je teď pro mě nejdůležitější. To dítě samozřejmě taky, ale Draco se nemusí probudit a já s tímto vědomím nedokážu dělat, že je vše v pohodě!" Vysvětlovala jsem dál. ,,A navíc chci být u něj, až - jestli - se probudí." Dodala jsem.

,,Tak dobře, ale nechoď tam hned. Zabalím ti s sebou jídlo." Povolila nakonec s podmínkou. Povzdechla jsem si.

,,Fajn." Souhlasila jsem poraženě.

•°•°•

O asi hodinu později jsem už konečně šla k Mungovi. Figurína se mě po těch dnech už ani nenamáhala ptát na důvod mé návštěvy a hned mě pustila dovnitř. Recepční ke mně jen vzhlédla a pak se opět věnovala těm, kteří potřebují pomoct najít správné oddělení.

Vyšla jsem po schodech do čtvrtého patra, kde jsem šla k Dracovu pokoji. Otevřela jsem dveře a s nadějí pohlédla na muže svého života, který bohužel stále ležel nehybně na posteli. Zklamaně jsem sklopila hlavu a pomalým krokem došla až k posteli.

Těžce jsem dosedla na židli a zadívala se na jeho obličej. Pořád byl stejně bledý a všechny jeho mimické svaly byly uvolněny. Mlčky jsem ho pozorovala až do chvíle, kdy jsem propukla v hlasitý pláč. Schoulila jsem se na židli do klubíčka a hlavu jsem si opřela o kolena. Brečela jsem do doby, kdy mi někdo položil ruku na rameno a cukla jsem sebou. Podívala jsem se na toho člověka. Byla to Ginny.

,,Hermiono?" Zkusila to opatrně.

,,G-Ginny, c-co tady děláš?" Zeptala jsem se roztřeseně a utírala slzy do rukávu.

,,Řekla jsem si, že dneska přijdu navštívit Draca, jenže jsem nečekala, že tu najdu tebe a k tomu ještě... Takhle." Odpověděla a na konci na mě ukázala rukama.

,,Asi nejsem tak silná, jak vypadám." Prohlásila jsem a do očí se mi zase začaly hrnout slzy, tak jsem se od Ginny odvrátila a opět jsem se opřela o kolena.

,,Občas člověk potřebuje dát průchod emocím." Řekla klidně Ginny a posadila se na druhou židli vedle mě.

,,Jenže já jim dávám průchod neustále. Připadám si strašně slabá, Ginny." Zašeptala jsem popravdě. ,,Jak mám v budoucnu být dobrou matkou, když se očividně nedokážu postarat skoro ani o sebe?!" Zeptala jsem se zoufale.

,,Tak tohle už nikdy neříkej, Grangerová, nebo tě zakopu až pět metrů do země!" Vyhrožovala mi a mně se jemně zvedly koutky úst. ,,Ty budeš ta nejlepší matka na celém světě, Herm. A nekecej tady žádné kraviny o tom, že se o sebe nedokážeš postarat!" Řekla mi upřímně Ginny. ,,Dokázala jsi to i po válce." Dodala jen tak mimochodem.

,,Jenže to bylo něco jiného, Ginn. To jsem totiž věděla, že se mi Draco jednoho krásného dne vrátí. Teď vlastně nevím nic." Řekla jsem skoro až nevěřícně.

,,Je to DRACO MALFOY! Silný psychicky i fyzicky, takže se nemusíš strachovat hned toho nejhoršího." Snažila se mě uklidnit.

,,Copak ty nemáš strach?!" Zeptala jsem se jí ostře a konečně jsem zvedla, svou dosud opřenou, hlavu.

,,Samozřejmě, že mám." Ohradila se a věnovala mi zamračený pohled.

,,Tak vidíš!" Odsekla jsem. ,,Jenže vás to nikoho nebolí tak jako mě! Nikdo nevíte, jak se právě cítím! A taky není jednoduché být zrovna teď těhotná! Vždyť já skoro nejím a v noci nemůžu spát!" Vychrlila jsem na ni všechno.

,,Tím, že se budeš utápět v sebelítosti, si nijak nepomůžeš." Odvětila Ginn klidně. Ahhh! Musí být všichni vždy tak klidní?! ,,A měla bys jíst normálně! Chceš toho vašeho špunta zabít?!" Promlouvala ke mně dál. Na konci jsem ztuhla.

,,V-vždyť já to miminko nechci zabít!" Špitla jsem a opět mi začaly téct slzy po tvářích. ,,J-já se snažím jíst, Ginny, ale nejde to, chápeš?!" Řekla jsem naštvaně.

,,Ale přece jenom bys-"

,,Drž už pusu!" Vyjela jsem na ni. ,,Mám dneska s sebou nějaké jídlo, protože na tom Cissa trvala, když tě to tak zajímá." Vysvětlila jsem podrážděně.

,,To je dobře." Přikývla.

,,Hmmm..." Zamumlala jsem.

,,Draco leží pořád stejně?" Zeptala se, aby přerušila napjaté ticho.

,,Pořád." Přikývla jsem. ,,Už mě to unavuje! Každou sekundou jsem strachy bez sebe a on si tu jen tak leží! To asi není moc fér, nemyslíš?" Pronesla jsem a Ginny se nevesele zasmála.

Takhle jsme tu strávily celé dopoledne, dokud Ginny neodešla za Jamesem a Harrym domů. Dokonce mě ještě předtím donutila sníst polévku, přesněji řečeno kuřecí vývar. No jo, kde já bych bez té Ginny byla...

Tak toto je pro dnešek asi všechno🤔 Jaká to je emoce, kterou musí Draco projevit a čím? Pište do komentářů svoje návrhy💘

💜Kiki💜