Osud [Dramione]

4. Hádka

Narcissa:
Hned, co Draco odešel do pokoje, tak jsem se zvedla taky. Musela jsem je poslouchat... Sice se to nedělá, ale je to můj syn a já chci ať je šťastný. Tak aspoň uvidím, jak moc šťastný bude.

Došla jsem k pokoji a ucho jsem přiložila ke dveřím. Slyšela jsem, jak Draco něco mumlá. Pak najednou promluvila Hermiona a on nahlas vykřikl její jméno. Musela jsem se pousmát.

Dlouho spolu mluvili a já jsem vše bedlivě poslouchala. Byla jsem dojatá a moje slzy si taky našly cestu ven. Netušila jsem, že se Draco tak moc změnil. K tomu, když ho Lucius vychovával tak, jak ho vychovával.
Ano, jsem na Draca pyšná! Opravdu! Vlastně bych měla Hermioně poděkovat, že se můj syn tak moc změnil.

Nejvíce mě dojalo, když Draco řekl Hermioně, že ji bude vždycky chránit a bude jí nablízku. Nebo když si řekli, že je nikdo a nic nerozdělí. Měla jsem sto chutí tam za nima vletět a oba obejmout, ale nechtěla jsem jim kazit tuto chvilku, taky potřebují být spolu sami.

Hermiona:
Popravdě jsem věděla, že nás Narcissa určitě celou dobu poslouchá. To by nebyla ona, kdyby ne. Bylo mi jedno, co všechno slyší, ale musela jsem se držet, abych nevyprskla smíchy, když jsem ji slyšela, jak vydechla. Rozhodla jsem se pro jednu věc...

,,Cisso, my víme, že tam jsi!" Zvolala jsem a začala jsem se smát. Narcissa tedy otevřela dveře a omluvně se na nás usmála.

,,Promiňte, ale já jsem si nemohla pomoct." Řekla provinile, ale usmívala se.

,,V pořádku." Řekla jsem s úsměvem a otočila jsem hlavu k Dracovi, s kterým jsem ještě pořád ležela v posteli v objetí. Tvářil se šťastně, ale bylo vidět, že mu vadí, jak nás Cissa vyrušila.

Najednou Cissa začala plakat... Myslím, že to bylo dojetím. Zvedla jsem se z Dracova objetí a šla obejmout Cissu. Ta mě div neumačkala, ale po chvilce už držela v objetí i Draca. Tak jsme tam všichni tři stáli a objímali se... Tadá! Rodina jak by smet! Sice nejsem součástí rodiny, ale i tak se tu cítím jako doma.

,,Takže, kde budete bydlet? Budete vůbec spolu bydlet? Co uděláme s Luciusem?" Chrlila ze sebe Narcissa. Ještě nikdy jsem ji tak neviděla. Byla jako ve svém živlu, to se musí nechat.

,,J-já nevím. Nepřemýšlela jsem o tom." Odpověděla jsem.

,,Matko, můžeš prosím teď odejít? Potřebujeme si promluvit." Řekl Draco až zvláštně ledovým hlasem... Co mu přelítlo přes hůlku? (PS: Jak se říká, co mu přelítlo přes nos, tak já budu používat toto😂)

,,V pořádku. Poté za mnou přijďte do salónku." Řekla Cissa a usmála se.

,,Ano, přijdeme." Přitakala jsem.

Když Cissa odešla, tázavě jsem se podívala na Draca.

,,Co je?" Zeptal se nezaujatě. Zdá se mi, jako bych tam chvilku viděla toho zlého Draca... Po tolika letech. Vždyť se teď vidíme po 4 letech!

,,Nic. Jen nechápu, co se ti najednou stalo. Jsi náladový jako Ronald." Řekla jsem popravdě a protočila oči v sloup.

,,Jako Weasley?! To si ze mě děláš prdel, ne?! Nic mi není, jen nechápu, proč najednou řešíme bydlení, když je jasné, že budeme na Manoru!" Vykřikl na mě. Zarazila jsem se a šokovaně na něj pohlédla.