,,To není spravedlivé," řekla jsem se slzami v očích a běžela jsem pryč od šibenice, kde stál můj kamarád...
O rok dříve
Bylo karibské ráno a já jsem se už smířila s tím, že svého strýčka a ani sestřenku neuvidím. Můj strýček byl asi 8 let guvernérem karibského přístavního města Port Royal a jeho krásná dcera Elizabeth byla ozdobou toho nádherného města. Bohužel nikdo neví jak, ale strýc zemřel a po Liz se slehla taky zem. Říkalo se, že prý utekla s piráty a jednoho si prý dokonce měla vzít.
Já jsem svou sestřenku měla hodně ráda, ale musela jsem se smířit s tím, že už ji asi nikdy neuvidím.
Novým guvernérem se měl stát můj otec-pan Smith. Já jsem jeho jediná dcera Bella. Před rokem jsme připluli do Port Royal. Můj otec je tedy už rok guvernérem, ale já si pořád nemohu zvyknout.
Slunce mi svítilo na jídelní talíř, kde jsem akorád měla snídani. Snídala jsem, jako každé ráno, se svými rodiči. Můj otec byl o hodně starší než matka, já jsem po něm zdědila tmavé oči a tmavé vlasy. Po matce jsem zase zdědila její neskutečnou krásu. Bývala prý jedna z nejkrásnějších žen na světě. Pravda je, že Liz byla, jak já si ji pamatuji, taky jedna z velmi krásných a půvabných žen. Byla jen o 2 roky starší...Ach jo, ty vzpomínky. Mně bylo 16 let a za nedlouho mi měli být 17. Jediné moje přaní bylo to, abych zase jednou viděla svou sestřenici, ale šťastnou.
Toto přání bylo ale velmi těžko splnitelné.
Když jsem dojedla snídani, měla jsem si jít zase cvičit dvorní etiketu a podobné věci. Proti etiketě jsem nic neměla, chodívala jsem na ni i dokonce ráda, ale dneska se mi vůbec nechtělo a asi to udělal možná i stres z toho, že jsem dneska měla vidět svéhk nastávajícího muže. Otec mě jemu přislíbil, ale nildy jsem od nikoho nemohla zjistit, koho si mám vzít nebo kdo to je a nebo s podrobnosti o dohodě. Já jsem prostě jen věděla, že už se musím smířit s tím, že si svého ženicha nevyberu.
Poledne se blížilo rychleji a rychleji a já jsem byla i celkem nervózní, ale zároveň i zvědavá na svého nastávajícího,ale rozhodně jsem nebyla tak moc vystresovaná, jako služebnictvo. Každým úderem hodin bylo na sloužících vidět víc a víc strach, ale já nevěděla proč.
Přišlo poledne. Seděli jsme s rodiči ve velkém sále , když vtom se otevřely dveře a do sálu vešel...
ČTEŠ
I love pirate
Historical Fiction,,To není spravedlivé," řekla jsem se slzami v očích a běžela jsem pryč od šibenice, kde stál můj kamarád...
