2.kapitola

1.1K 52 2
                                    

Vešel do sálu muž se svou družinou. Všichni však ustoupili. I můj otec byl poněkud více ve střehu a moje matka vstala a chtěla mě jít chytnout, ale já jsem se jí vyškubla. Ten muž byl Davy Jones a tři členové jeho posádky.,,Jonesi," snažil se na něj usmát můj otec.,,Doufám, že naše dohoda platí," řekl Jones a podíval se na mě. Já jsem udělala pukrle a usmála se na něj. Otec na mě pokýval hlavou na znamení, že mám přijít za nimi. Tak jsem se tedy vydala za nima. Když jsem k nim došla, otec mě zastavil. ,,To víte, že platí. Toto jé má dcera Bella." řekl otec. Jones si mě změřil a já jsem se pořád snažila usmívat, i když mi až teď začalo docházet,  co je ten muž zač. On byl můj budoucí manžel a podle toho, co jsem slyšela o Jonesovi, měla jsem s ním odjet ještě dnes. ,,Jsem  rád, že jste dodržel dohodu. Odpluje tedy se mnou ještě dnes večer. Pardon,  pred večerem a vy ji už možná nikdy neuvidíte," a při těchto slovech jsem se přestala usmívat. Nelíbila se mi takováhle představa, ale nic jsem s tím nemohla nadělat. Chtěla jsem něco říct, ale mé vychování mi to zakázalo, takže jsem jen smutně přikývla a řekla:,,Smím se jít připravit?" Otec přikývl a já odešla. Bylo mi do breku, ale zároveň mě něco táhlo odsud pryč. Nevěděla jsem, co si mám myslet nebo co mám dělat, ale jakožto žena jsem mužům odporovat nemohla.
Došla jsem tedy do své komnaty a začala si balit šaty, střevíčky a podobné věci, když v tom někdo zaklepal na dveře.,,Vstupte!" řekla jsem. Dveře se otevřely a tam stál Davy Jones.,,Neberte si s sebou žádné šaty, šperky, střevíce a podobně. U mě toho budete mít opravdu hodně. Ty vaše šaty a střevíce by se vám u mě také zničily, " řekl a odešel. Já jsem za ním překvapeně hleděla, ale pak jsem se zvedla a šla jsem dát věci zpět na své místo.
Večer se dost přiblížil a tak byl čas se rozloučit. Moje matka brečela, otec se snažil vypadat vážně a přesvědčeně a já. Já měla neutrální výraz. Měla jsem totiž pocit, že se mi život rázem změní. Že se stane něco, co mi ho změní a že to bude prostě můj osud zemřít na moři.
Už jsem se s tím prostě smířila a i kdyby ne, nešlo s tím nic dělat. Loď už vyplouvala a já jsem ještě naposledy zamávala rodičům. Od tohoto dne jsem byla Jonesova nevěsta...

I love pirateKde žijí příběhy. Začni objevovat