To build a Home ✓ || Changki

18

Changkyun

Nervózně stojím na pódiu mezi ostatními a čekám než ke mě dojde ředitel, aby mi předal Diplom. Pogratuluje mi a já se štěstím culím jako blbeček. Dokázal jsem to! Je ze mě doktor! Už se konečně můžu vrátit za Kihyunem!!"Půjdeš s náma konečně na to pivo, Changkyun?" zasměje se Jackson. Přikývnu, balit můžu zítra, udělat si dneska volno není na škodu. Přece, vracím se až pozítří a dnešek se musí oslavit!! Dojdeme na kolej, převlékneme se, vezmu si na sebe obyčejné džíny, bílé triko a červený svetr. Prohrábnu si svoje čokoládově hnědé vlasy a vyjdu a Jacksonem, který vypadá jako když jde vykrást banku. Je celý v černý, černá dlouhá bunda a na jedné z ruk má rukavici a na hlavě má na raženou čepici."Jdeme...na pivo?" pozvednu obočí a on rozhodí rukama jako co se ti nezdá?? Uchechtnu se a vyjdeme ven do nedaleké hospody. Bylo mi jasné, že tu bude spousta studentů. Většina sem chodila celou dobu, co tu studovala, takže i obsluha slaví. Sedneme si ke stolu, k pár Jacksnovým kamarádům, které znám. Jeden z nich je Bambam a 4 roky se mi snaží namluvit, že to je opravdu jeho úřední jméno, Jackson ani nikdo jiný mi jeho právé jméno neřekli, takže mu říkám teda Bambam, pak je tu Jaebum a Jinyoung, s JB vychází z té party asi nejlíp, stará se o mě, jako o vlastní dítě, ehm. Ani nevím, kdo to začal, ale v dobré náladě se přešlo z piv na panáky. Nebráním se, jak jsem říkal, dnešek se musí oslavit. Co se může stát, hahaha.....Zamlasku a protáhnu se, vůbec nevím, kolik je hodin, ale podle všeho je dost. Zvednu se z postele a natáhnu se pro telefon. Sobota -11:49. Promnu si oči a zakroutím hlavou. Neee, to mám jen vidiny. Zakroutím hlavou. Vždyť jsme šli pít ve čtvrtek a mě v sobotu ve 12:30 jede vlak, haha, to je blbost. Podívám se znova a nezmění se nic, jen to, že se čas přecvakne na 11:50. Vytřeštím oči a prudce se zvednu. Začnu si rychle balit, teda chci začít, kdybych měl kufr. Kdybych byl u sebe v bytě!!!! Kde to sakra jsem."Aleee Changkyunnie, jsi konečně vzhůru." zasměje se JB."H-Hyung, co se děje???" vyjeknu. Zasměje se a ukáže na zrcadlo, co má na skříni. Dojdu k němu a vyjeknu. Mám obarvený vlasy na černo modrou, ale co víc, mám na sobě to, co měl Jackson, černé upnuté kalhoty, pak, mm, svoje bílí triko, nějakou modrou košili, kterou myslím měl na sobě Bambam a Jacksnovu černou bundu. Co se to saka děje??? Když si JB všimne mého pohledu, tak se zasměje."No, kde začít. Po tom, co se všichni ožrali se Bambam rozhodl, že se půjde nechat obarvit, šel jsi s ním a s Jacksonem, celej další den jsme vás nemohli najít, ehm, našli jsme vás v parku obklopený snad všemi druhy alkoholu. Jackson se probudil asi před hodinou a odešel s tím, ať se vyspíš. Teď volal, že na tebe bude s kufrem čekat na nádraží, tak pojď," zasměje se a táhne mě do koupelny. "rychle se umyj!" jsem asi moc unavený, ale rychle se opláchnu a pak se s nechutí zadívám na oblečení, které 4 roky nejsou můj styl, ale povzdechnu si, aspoň, že to triko a spodní prádlo je moje. Panebože, převlékal jsem se někde v parku, oh můj bože! "Kyunnie, dělej!" zabuší JB na dveře. Prohrábnu si vlasy a obléknu se."Nemáš něco na půjčení?" pozvednu obočí."Haha, ne, užij si to, pojď, hodím tě na nádraží, papa, Jinyoung." zavolá do bytu."P-Papa Jinyoung?" rychle vyjeknu, když mě vytlačí ze dveří, proč by tu byl Jinyoung? "Changkyunnie, navštívím tě, co nejdříve můj věrný pomocníku! Díky tobě jsem prošel a to si ani nestudoval to samé," zasměje se. A já si poklepám nohou. "CO JE?" vyjekne Jackson, když ho přerusím v dojemném proslovu."Nic, jen, že máš na sobě moje věci a já tvoje nemůžeme se někde převléknout? Díky, že jsi můj kufr zapomněl doma...nemám nic, jen peněženku a mobil. Ten kufr mi hned pošleš!" vyjeknu a on zamáchá rukama. "Sorry, sorry, ale už na nás nedočkavě zíraj, tak nasedej a papaaaa." začne mě objímat. Povzdechnu si a obejmu se s ním a s JB. "Pozdravujte Bambama a Jinyounga." usměju se a oni přikývnou a já nasednu do vlaku. Obarvený a v oblečení, které není moje a ani mi nesluší, supr, představoval jsem si, že Kihyuna potkám v lepším stavu. Oblečení jsem si připravoval asi týden!!!Opřu se a s povzdechem sleduji, jak se ulice Soulu rychle mění, z mrakodrapů se stávají paneláky a z těch se stávají rodinné domy, dokud není vidět jen holá planina a dálnice, které jí protínají. Poslední informaci, kterou mám od Kihyuna, je ta, že pracuje, byl měl být doma, ale nějak kolem toho hrozně mlžil. Ale já jsem taky mlžil, protože jsem mu řekl, že dorazím až příští týden. Procházím ulicemi, které jsou mi neznámě známé. Usměju se, když projdu kolem mojí střední školy a pokračuju dál. Do zorného pole mi přijde malé květinářství. Před čtyřmi roky tu žádné nebylo, ale bylo by hezké, překvapit Kihyuna s kyticí. Usměju se a dojdu dovnitř. Směs různých vůní mě praští do nosu, ale ne tak moc, jako osoba za pultem. Jeho růžové vlasy mi vypalují díru do očí. "Dobrý den, mohl bych poprosit nějakou hezkou kytici?" odkašlu si. Vypadá to, že se mě lekl, protože nadskočí, rychle se otočí, ale něž stihnu cokoliv, tak se rychle pokloní."Omlouvám se, zamyslel jsem se, dobrý den." narovná se a usměje se a já vytřeštím oči a zadívám se na osobu, která mi chyběla v životě víc než vzduch. Nechápavě se na mě zadívá a trochu se zamračí. Jakoby nevěděl, kam mě zařadit nebo spíš jakoby tomu nevěřil?"H-Hyung?" pronesu a on vytřeští oči stejně jako já."K-K-Kyunnie?" prohlédne si mě od hlavy až k patě a já udělám to samé a pak překonám tu vzdálenost mezi námi."HYUNG!!" zasměju se a pevně ho obejmu. "Chyběl jsi mi." zavrním, když se nosem otřu o jeho krk a nasaju jeho vůni. Cítím, jak se třese a pohladím ho po zádech."T-Ty mě taky, Kyunnie." vzlykne a zaboří mi hlavu do ramene.