To build a Home ✓ || Changki

19

Kihyun

Dřív než budík nebo cokoliv jiného mě vzbudí Kaštánek. Malé štěňátko hnědého labradora. Bylo to před týdnem, když jsem jednou večer zavíral květinářství. Kousek od mých dveří byla papírová promočená krabice od deště, ze které se ozývalo teskné a smutné kňučení. Přes krabici byl hozený kus hadru, zamknul jsem a přiklekl jsem si ke krabici. A pak jsem vytřeštil oči, když se na mě vrhlo hnědé štěně a začalo mě celého olizovat a radostně u toho mávalo ocáskem. Nemohl jsem si pomoct, byl roztomilý, promočený a osamělý. Jeho oči mi nějakým způsobem připomínali Kyunnieho. Jeho smutný a opuštěný výraz, když jsme se poznali. Neváhal jsem ani chvíli, vzal jsem ho do náruče, i když byl celý promočený a špinavý, schoval jsem ho k sobě pod bundu. Doma jsem ho vzal hned do vany, špinavé oblečení jsem odhodil do koše na prádlo. "Jak ti budu říkat?" začnu si s ním povídat, mezitím, co ho koupu. Nadšeně skáče a snaží se mě olizovat. Ale vypadal jako by mě poslouchal, jako by čekal, až mu vymyslím jméno. "Co Kaštánek?" nadšeně se usměju, štěkne jako by věděl, že to má být jeho jméno a jako by se mu líbilo. Usměju se a podrbu ho na hlavě. Při sušení máme trošku problém, začne mokrý běhat po celém bytě, když mi uteče z koupelny a všechno zmáčí. Zasměju se a prstem mu pohrozím, ačkoliv se na něj nedá moc zlobit. Trvá to, ale podaří se mi ho usušit nejvíc, co to jde. Uklidím nepořádek, co udělal všude po bytě a dám se do vaření večeře. Večeře pro nás dva...už je to dlouho, když jsem naposledy nevečeřel sám. Nechám ho, aby mi skočil do klína, když sní svoje jídlo, ale napomenu ho, když se chce vrhnout na můj talíř. No, stejně mu něco málo nechám, vypadal tak hladově. Zítra mu musím nakoupit misky a něco dobrého.
...
"Tak Kaštánku, čekej a buď hodný, hm?" pomazlím se s ním, zkouší na mě psí oči, ví, že zase odcházím a vrátím se za dlouho. "Budu spěchat, dobře?" mrknu na něj, štěkne. Někdy mám pocit, jako by mi opravdu rozuměl. Někdy skoro jako by mi tím štěkotem odpovídal. A když mi je smutno...a cítím se osamělý, protože je Kyunnie pryč, tak se ke mně přitulí...no, spíš mě zalehne, ale i tak z něj cítím, jak moc se mě snaží utěšit a ukázat mi, že na to čekání už nejsem sám, že teď už jsme na to čekání dva. Dojdu do květinářství, začnu všechno chystat, nachystám do obálky peníze...dneska mají přivést květiny, tak abych měl všechno nachystané. Přijedou dokonce i dřív, tak společně všechno překontrolujeme a já si květiny převezmu, předám jim peníze a dám se do ukládání květin na jejich místo. "Dobrý den, mohl bych poprosit nějakou hezkou kytici?" ozve se najednou, poskočím a trošku vyjeknu, jak se leknu. Zrovna v obchodě nikdo nebyl, tak jsem začal přerovnávat květináče a trošku uklízet, vůbec jsem neslyšel zvonek u dveří, který vždycky cinkne, když někdo vejde. "Omlouvám se, zamyslel jsem se,, dobrý den." narovnám se a usměju se. On najednou vytřeští oči a zvláštně se na mě zadívá. Nechápavě zamrkám a neubráním se zamračení. Hyungwoon se mi vždycky směje, že když se mračím, tak mi mezi obočím naskočí zvláštní vráska. Někoho mi ten člověk připomíná...ale koho?"H-Hyung?" pronese najednou a já vytřeštím oči a najednou mám úplně stejný výraz jako on. T-To není možný! Má přece přijet až příští týden. "K-K-Kyunnie?" prohlédnu si mě od hlavy až k patě a on udělá to samé a pak překoná tu vzdálenost mezi námi. Zatají se mi dech a cítím, jak zběsile mi začalo bušit srdce. "HYUNG!!" zasměje se a pevně mě obejme. "Chyběl jsi mi." zavrní, když se nosem otře o můj krk. Zatřesu se a zase mnou projede ten zvláštní nepopsatelný pocit. "T-Ty mě taky, Kyunnie." neubráním se vzlyknutí, když se mi po tváři rozkutálí slzy štěstí a zaboří hlavu do jeho ramene. Pevně ho držím a zdá se mi to jako sen, těžko se tomu věří...byla to taková doba, kdy jsme byly bez sebe a najednou...je tady, u mě a drží mě. Trošku od sebe po chvíli odstoupíme. Vypadá úplně jinak. Je skoro neznatelně vyšší než já, ale je, i když jen o trošku a vypadá...hrozně sexy, šíleně sexy, až cítím, jak se mi podlamují kolena. Ty vlasy mu šíleně sluší a...jeho hlas, když začne mluvit...jeho hlas je najednou tak hluboký a sexy, mám chvíli pocit, že omdlím. "H-Hrozně ti to sluší, Kyunnie." vydám ze sebe po chvíli toho, kdy si prohlížím každou jeho část a nemůžu od něj odtrhnout oči. Když svým pohledem pomalu dojedu až k jeho očím, tak cítím, jak mi začnou hořet tváře. Jeho pohled...nevím, nedokážu přesně popsat způsob, jakým se na mě koukal, ale donutil mě ním, abych se začervenal. "Tobě taky, hyung, jsi moc roztomilý." znovu zkrátí tu vzdálenost mezi námi. A já cítím, jak se celý třesu, když mi rukou zajede do vlasů a trošku mi je rozcuchá. "Ty vlasy ti moc sluší." nakloní hlavu na stranu, zatímco se na mě sladce usměje. Skousnu si ret a usměju se. "Děkuju...já doufal jsem, že se ti budou líbit." zamrkám na něj a zvednu ruku, abych ho pohladil po ruce, kterou má v mých vlasech. Zavřu oči, když cítím ten dotyk, když se naše ruce dotýkají a já se nedokážu bránit tomu, abych si tenhle dotyk neužíval.