To build a Home ✓ || Changki

20

Changkyun

Držím svojí ruku na jeho tváři ještě dlouho, ale neubráním se tomu, abych si ho k sobě zase přitáhl a mohl ho obejmout. Nebrání se a sám se ke mě přitulí."V kolik končíš, hyung?" zašeptám a on se otřepe, když ho svým dechem pošimrám na krku."Za dvě hodiny zavírám" usměje se."Tak já na tebe počkám v 2Won restauraci." pohladím ho po vlasech a on přikývne. Ještě dlouho se objímáme něž přijdou nějaké dvě ženské, které si mě prohlídnou a pak se spiklenecky usmějou. Otřesu se pod jejich pohledem a ještě mezi dveřmi na Kihyuna zamávám."KKUKKUNGIEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEE." slyším vyjeknutí, když se chystám dojít k baru v 2Won restauraci a pak mě někdo prudce obejme, je to teda spíš jakoby mě srazil náklaďák. Lidi na nás divně koukají a já se snažím dýchat v tom těsném objetí."W-W-Wonho-hyung, dusíš měě." vydám ze sebe přidušeně. Zasměje se a pustí mě. Hyungwon na nás koukal s velmi pobaveným výrazem. Pak ke mě dojde a obejme mě. Povídáme si o všem možném a já se pak usměju, když mě přijde Kihyun vyzvednout. Chytnu ho za ruku, šťastně se na mě usměje, zamáváme Wonhovi a Hyungwonovi a pak se rozejdeme domů."Kde máš vůbec kufr, Kyunnie?" pozvedne obočí a tázavě se na mě zadívá."Ehm, dlouhý příběh, ale měl by co nejdřív dorazit." zasměju se a zakroutím hlavou. Nechápavě se na mě zadívá."Jo a nelekni se." zaculí se, když odemyká. Svraštím obočí, a když otevře, tak uslyším štěknutí a pak se z pokoje rozeběhne hnědá kulička. No, rozeběhne, zakopává o svoje vlastní nožičky a se štěkotem doběhne až před nás. Vypísknu a hned, jak vlezeme do bytu, tak si sednu na zem. Štěně mi očuchá ruku a pak si vleze ke mě do náruče."Jmenuje se Kaštánek." usměje se a sedne si vedle mě na zem."Proč si mi o něm nic nenapsaaaal." nafouknu tváře, když se se štěnětem mazlím."Chtěl jsem, aby jsi měl překvapení," vyplázne na mě jazyk a pak dojde do pokoje a vyhrabe mi oblečení. "chceš se asi převléct.""Ah, ano, prosííím." zaúpím a zvednu se. Kaštánek začne cupitat za mnou a dojdu do pokoje. Začnu se svlékat, sundám si triko a stojím zády ke dveřím, než si stihnu obléct nové triko, tak cítím studené ruce na svých zádech, jak mě pohladí a pak pokračují na moje břicho, kde je spojí a hlavu si opře mezi mými lopatkami. "Udělám nám něco dobrého k večeři." cítím, že se usmál a vtiskne mi mezi lopatky lehkou pusu. Otřepu se a pak cítím, jak jeho ruce mizí pryč. Ještě chvíli stojím polonahý v pokoji, ale pak se rychle obléknu a vezmu Kaštánka do náruče a odnesu ho na sedačku v čekání na jídlo a zatím co ho hladím, tak sleduju Kihyuna. Skousnu si ret a odložím Kaštánka vedle sebe. Zvednu se a rychlými kroky překonám tu vzdálenost a tentokrát se já nelepím na jeho záda a položím si bradu na jeho rameno."Moc krásně jsi to tu zařídil, Kihyunnie." zašeptám."Děkuju." usměje se a já ho dál objímám, vlastně celou dobu, co vaří. Pak se teda odtáhnu a začnu připravovat na stůl jídlo. Pak podle jeho instrukcí najdu žrádlo a nasypu Kaštánkovi do misky granule. Sedneme si k jídlo a já se nemůžu ani najíst, jak moc se usmívám. Mluvíme o všem, o tom, jaký byl můj život na koleji, jaké to bylo bydlet s Jacksonem, řeknu mu, že jsem si našel kamarády ala Jaebum, Jinyoung a Bambam, zarazí se nad jménem, a já jen mávnu rukou. O tom, jak těžké bylo stát se doktorem. Taky mu řeknu, proč nemám kufr a jak jsem se ocitl v cizím bytě v cizím oblečení, ehm. On mi vypráví, jak se z baru stala 2Won restaurace, jak zařídil náš byt a jak otevřel květinářství. Jak našel Kaštánka a jak moc jsem mu chyběl. To máme stejné.Když dojíme, tak mu pomůžu odnést nádobí do kuchyně a utřu stůl. Dojdu k němu a rukama se opřu o kuchyňskou linku u jeho boků, otočí se ke mě čelem a usměje se. Nosem se otřu o ten jeho a cítím, jak se mu zatřepal dech. "Tohle je něco, o čem jsem snil 4 roky, hyung." zavrním a on pomalu rukama přejede po mém krku a zavrní."To já taky, Kyunnie, tak už mě nenech čekat." zašeptá a já zkrátím tu nepříjemnou vzdálenost mezi námi a opatrně se vpije do jeho rtů. V břiše mi vybuchne ohňostroj a je jedno, jak kýčovitě to zní, protože je to pravda a já neváhám ani vteřinu. Vysadím ho za boky na linku a začnu polibek rozvášňovat. Po nedostatečně dlouhé době líbání se od sebe odtáhneme, protože potřebujeme vzduch, zatím co vydýcháváme náš polibek, tak ho víc obejmu."Miluji tě, Hyung." vtisknu mu pusu na krku. Zasměje se a pak si odkašle."Já tebe taky, Kyunnie, hrozně moc." zavrní. Kaštáněk zaštěká jakoby říkal, že nás taky miluje. Zasmějeme se."Vybudovali jsme si hezký domov, co?" usměje se Kihyun. Přikývnu a ztratím se v jeho hřejivém pohledu."Jsem doma, hyung." zašeptám.Mmh, vítej doma, Kyunnie." usměje se na mě a my se pak znovu oddáme líbání.