To build a Home ✓ || Changki

15

Kihyun

Měl jsem už několik dní pocit, že Kyunnie se mnou není celou noc. Spíš mě zarazilo, jak byl najednou pořád unavený, i když jsme si kolikrát šli lehnout brzy, vždycky byl ráno úplně vyšťavený. Vlastně se to stalo předevčírem, když jsem se probudil uprostřed noci a Kyunnie nebyl doma. Myslel jsem, že je to náhoda, že třeba jen nemohl spát a šel se projít, ale včera to bylo znovu, znovu nebyl doma, uprostřed noci. A tak jsem dneska dělal, že spím a pak jsem ho sledoval...až sem. "Můžeme si promluvit?" řeknu vážně a pořád svírám jeho ruku. Jsem naštvaný...protože mi to neřekl. Neřekl mi, že chodí pracovat, tvrdil mi, že nemůže najít brigádu. Tohle mi přece měl říct...Kyunnie mě zavede dozadu, ještě těm dvoum divnejm týpkům řekne, že je to v pořádku, že si jen musíme promluvit. Zavede mě do skladu a zavře za námi dveře. Má sklopenou hlavu a pevně si drží lem trička. "Proč jsi mi to neřekl?" "Chtěl jsem...aby to bylo překvapení..." špitne a hlavu ke mně nezvedne. Hned si uvědomím, že musím zbrzdit, slíbil jsem si, že už nikdy nebudu takový, jaký jsem býval...a teď jsem byl zase takový. "Chtěl jsem, aby to všechno vybavení domů bylo...překvapení...pro tebe." slyším tlumené vzlyknutí. Vytřeštím oči. A rychle zkrátím tu vzdálenost a obejmu ho. "J-Já chtěl, aby jsme se tím prokousali společně..." šeptnu. "A já chtěl, aby to bylo překvapení..." stojí si za svým, až se musím usmát...kdy se stal tak tvrdohlavým? Navíc to k jeho roztomilému vzhledu vůbec nesedí. "Promiň, že jsem tak vybouchl." oddálím se od něj a zamrkám na něj. "Odpuštěno." řekne až po chvíli, kdy moje myšlenky a srdce drásají myšlenky. On jako by to věděl, tak se slovy odpuštění čekal a pak se samolibě usměje. Kde se to v něm vzalo? Dojdeme zpátky k baru. "To je tvůj šéf?" ukážu na divnýho týpka, kterej leští skleničky a vsadím se, že si představuje, jak mi nimi rozbíjí hlavu. Kyunnie přikývne. "Můžete na chvíli?" ukážu směrem ven, chvíli mě ještě vraždí pohledem, ale nakonec přikývne. Vylezeme spolu ven. "Omlouvám se za to předtím," odkašlu si. "rád bych tu taky pracoval...s Kyunniem...pokud by to bylo možný." snažím se ehm...působit víc lidsky a přátelsky. Ten týpek se jen zamyslí. "No, vlastně by neuškodilo, kdybych si mohl vzít někdy i volno. A ruce navíc se hodí, míváme tu teď poslední dobou hodně lidí." začne kývat hlavou. "Jsem Hoseok, ale v práci mi říkají Wonho." podá mi ruku. "Jsem Kihyun." potřesu si s ním a usměju se. Vrátíme se zpátky do baru, Wonho začne...no, asi se snaží "nenápadně" flirtovat s tím klukem na baru, ale moc nenápadný to není a já dojdu za Kyunniem. "Tak ode dneška jsme kolegové." protáhnu se a usměju. "V-Vážně?" vytřeští překvapeně oči a pak se usměje. "Tak si na ty věci vyděláme společně?" natáhnu ruku, abychom si mohli plácnout. Kyunnie taky natáhne ruku a tak si plácneme. A tak začneme dělat spolu po nocích v baru. Ačkoliv mám pořád pocit, že je tu něco, co mi Kyunnie tají, ale nevím, co to je...a ani na to nemůžu přijít. "Dneska je nějak chladno." usměju se, když vylezeme po práci z baru a vydáme se na cestu domů."De, je." přikývne Kyunnie, zdá se mi zamyšlený a nějakým způsobem nervózní? Celou dobu jsem mu dneska vidět na očích jako by mi dneska něco chtěl říct, ale pokaždé, když jsem se ho zeptal, jestli se něco děje, tak zakroutil hlavou a usmál se. Ale já to cítím...nemůžu se zbavit toho pocitu, že se něco děje. Dojdeme domů. "Máš hlad?" zeptám se, když se otočím v kuchyni. "N-Ne," zakroutí Kyunnie hlavou a posadí se na naši novou sedačku, kterou jsme včera pořídili. Je krásná, nic luxusního nebo úžasného, ale je krásná a pohodlná. A je za naše vydělané peníze...teda hlavně za Kyunnieho, který si za tu dobu, co mi to tajil, vydělal daleko víc. Ale vzhledem k tomu, že i mě potom dal Wonho nějaké prémie, prý že umím dobře vyhazoval opilce a buřiče, tak jsem taky měl co přidat. "H-Hyung, chtěl bych ti něco ř-říct." začne nervózně, ruce má v klíně a pohledem je upřeně sleduje, takže má hlavu sklopenou. Pustím utěrku a opatrně si sednu k němu. Já to věděl...věděl jsem, že se něco děje a teď je to tady...možná...chce, abych šel pryč? Nebo jsem ho naštval tím, že jsem začal pracovat s ním? Nebo jsem udělal něco jinýho? "Co se děje?" opatrně se zeptám po chvíli ticha. "Já...pozítří mám přijímačky...na školu...v Soulu..." začne ze sebe pomalu soukat. "N-Na tu prestižní...o které jsi se předtím zmínil, že je skvělá?" vytřeštím oči, on jen přikývne a pořád má ruce v klíně a pořád je upřeně sleduje. "To je ale skvělé? Já teda...učil ses? Určitě jo, co to žvaním...to zvládneš, já ti věřím!" začnu mumlat hovadiny a rozhazuju u toho rukama. Vždyť je to skvělé, Kyunnie je chytrý, zaslouží si dostat na tak skvělou školu! Sice je...až v Soulu...je to hrozně daleko, ale...jsou to zase 4 roky, třeba...by jsme to nějak zvládli...museli by jsme. "T-Ty se nezlobíš?" konečně ke mně zvedne svůj pohled. Zakroutím hlavou. "Je to hrozná dálka...a asi se dlouho neuvidíme, ale....je to perfektní příležitost, Kyunnie, toho musíš využít a ty to zvládneš!" řeknu vážně a mu se rozzáří oči. Ale po chvíli...nevím proč, začneme oba dva břečet. "Já vím, že je to daleko, Hyung," obejmu ho a on se natiskne do mé náruče. "zvládneme to?" "Zvládneme, slibuju!" spolknu vzlyknutí a kývám zuřivě hlavou. Nějakou chvíli v téhle pozici zůstaneme, všechno řešíme...jaké to asi bude, když budeme bez sebe...když budeme od sebe tak daleko...upřímně? Neumím si to představit. Možná si to ani nechci představovat, jen když pomyslím na tu představu, tak mě šíleně bolí srdce a je mi do breku, ale...je to příležitost. Už jen na ty přijímačky se člověk jen tak nedostane, jen se tím ukazuje, že na to Kyunnie má. Další noc, noc před přijímačkami, donutím Kyunnieho, aby zůstal doma, ještě si prošel učivo, dal si uklidňující vanu a šel brzo spát. Já mezitím jdu do práce. "Kde je kkukkungie?" zadívá se Wonho do dveří, když přijdu sám. "Má přece ty přijímačky zítra." dojdu za ním za bar. "A jo vlastně." přikývne Wonho, když si vzpomene. "Je nervózní?" nahne se k nám Hyungwoon přes bar. "Šíleně, ale půjdu ho zítra doprovodit a teď jsem ho nahnal do vany, aby se uklidnil, on to zvládne." usměju se a mrknu. "Changkyunnie to dá, je hodně chytrý." přikyvuje Hyungwoon. Nachystáme s Wonhem, co je potřeba a pak otevřeme bar a lidi se jen hrnou. "Nepůjdeme na záchody, zlatíčko?" plácne mě jeden z opilců přes zadek. Naběhne mi žilka na čele a skopnu ho ze židle. Nasekal bych ho na nudličky, kdyby Wonho nezasáhl. Ten ale zasáhl jen v tom, že ho zkasíroval a pak ho za límeček košile vyhodil ven. Plácnem si a kývneme na sebe důležitě hlavou. Takhle to taky probíhá tak nějak normálně...já někoho začnu a Wonho ho dorazí. Dojdu po práci domů, jdu potichu a doufám, že Kyunnie spí. A pak se musím usmát nad tím, co vidím. Ležel na koberci u gauče, jen v županu a zavalený knížkami a skripty. Chvíli se na něm zaseknu pohledem, jak je roztomilý. Vyndám ho z knížek, vezmu do náruče a odnesu do postele. Hádám, že je hodně unavený, protože se neprobere ani když ho vezmu ze země, ani když ho nesu a dokonce ani když ho pokládám do postele a přikryju. Rychle se vysprchuju, abych si lehnul k němu, zkontroluju, že mám na zítra budíka a vyčerpaně usnu. Neboj, Kyunnie, zítra ty přijímačky musíme zvládnout!