Nedobytná pevnost

11. kapitola

,,Ty se mi snad jenom zdáš." vybouchnul Carson opět vzteky a hned na parkovišti.

,,Promiň. Myslela jsem, že přijde Josh."

,,Nejdřív Colin a teď učitel zeměpisu? To si, zatraceně, nemůžeš najít nějakýho kluka a spát s ním?"

,,Do toho ti nic není. Nemůžeš to ani pochopit."

Nemohl to pochopit. Nešlo o podělaný čárky, který bych si snad dělala za každého chlapa, co prošel mojí ,,postelí", ale spíš o ten pocit, který jsem tím získala. Připadala jsem si chtěně a důležitě. Byl přede mnou prostě někdo, kdo mě potřeboval a chtěl. Nezáleželo mi na počtu. Možná jsem si tím jen něco dokazovala.

Občas jsem se za to styděla. Nebyla jsem jako moje vrstevnice, které se vrhly do vztahů a rozhodně jim sex na jednu noc nestačil. Nejspíš jsem toho v devatenácti stihla víc než některé za celý život, ale já jen hledala sama sebe. Bylo to tím, že jsem nenašla toho osudného a pravého. Pokud tu pro mě nějaký byl.

,,Zůstane to mezi námi?" prolomila jsem to ticho v autě.

Jen se zhluboka nadechl, na okamžik zadržel dech a zhrzeně vydechl. To mělo znamenat, že se mám jít vycpat?

,,Sam, zůstane to mezi námi, ale hledej si laskavě své oběti mimo tyhle objekty, ano? Protože jestli příště uslyším, že se jedná o někoho z firmy nebo třeba Dwayna, co já vím, tak už se fakt neudržím."

Kéž by se neudržel trochu jiným způsobem. Jak já bych si uměla představit jeho rty na mých. Z profilu vypadal tak rozkošně. Úplně bych ho vzala za tváře a našpulila mu ty rty...

,,Slyšíš mě?" otočil na mě hlavu.

,,Jo."

,,A rozuměli jsme si?"

,,Do jisté míry ano."

,,Jak jako do jisté míry? Samantho, jestliže mám tuhle tvoji aféru držet v tajnosti, tak přestaneš s takovými hloupostmi."

Tomu se to řeklo. Neměl takové nutkání se někoho dotýkat a líbat. Nebyl jako ostatní muži, a proto mě neuvěřitelně lákal. Možná by to s ním nebylo jen na jednu noc, ale na víc. Alex mě svým způsobem také přitahoval, ale dokázala jsem ho nahradit. Vážně jsem přitahovala samé problémy, když jsem si uvědomila, že téměř pokaždé nás někdo načapal.

,,Dobře vynechám podnik a školu, spokojený?"

,,Jo."

Tak moc jsem se na sebe zlobila, že o tom zrovna Carson věděl.

Druhý den na mě před školou samozřejmě čekal Jacob i Serena a ještě naše spolužačka ze školy Wendy.

,,Tak co?" nadšeně ze mě páčila, jak mi to šlo.

Nešťastně jsem se nadechla a upřela pohled na lavičku za nimi.

,,Nic." mávl rukou pobavený Jacob.

,,Což o to, učitel za hřích stál, ale nesměl by nás u toho načapat ředitel. Zrovna, když jsme si to rozdávali u něho na stole."

Obě holky na mě zíraly s otevřenou pusou a Jacob tomu vůbec nevěřil.

,,Kecáš." vrtěl Jacob hlavou.

,,Málem mě vyrazili ze školy."

,,Cože?" upřela na mě pohled Serena.

,,Pár dolarů to spravilo, ale netuším, jak dopadl zeměpisář."

,,Vyrazili ho. Dneska nám odpadla poslední hodina, což měl být zemák s ním." prozradila nám Wendy.

,,Tak to je síla." ušklíbla se Serena.

,,Tady máš mých sto dolarů." vytáhl z peněženky Jacob bankovku a plácnul jí Sereně do dlaně, aby se vzápětí beze slova vydal ke škole.

Se Serenou jsme si vyměnily nechápavě pohledy a vydaly se do třídy.

Po škole jsem se přemístila do podniku, abych opět pečovala o salón. Kytky už málem zvadly a na autech byla řádná vrstva prachu. Všechno jsem pěkně vyšperkovala až když se setmělo. Bylo těsně před zavíračkou, když jsem ještě zaslechla, jak dovnitř někdo vešel.