Kamarád z blázince

Kapitola 1

Ahoj,  jmenuju se Daniela, ale všichni mi říkají zkráceně Dany. Je mi 16 a nejsem ničím výjimečná. A protože si chci přivydělat, začala jsem si hledat brigádu. A ještě vám řeknu jednu svoji vlastnost. Už odjakživa mám potřebu všem kolem sebe pomáhat, takže když mě někdo o něco prosí,  nemám to srdce odmítnout. Často se tedy stává, že mě lidi využívají. A nevadí mi to. No nic, nechci tu plkat, půjdu k věci. Jak jsem tak hledala brigády, narazila jsem na jednu velmi zajímavou nabídku. Byla to brigáda jako asistentka nebo něco takového v blázinci, který je asi tak čtvrt hodiny autobusem od našeho domu. Bylo to celkem dobře placené a vzhledem k tomu, že se zajímám mimo jiné i o psychologii, byla to nabídka velmi lákavá. Navrhla jsem to rodičům a ti souhlasili, a tak jsem poslala mail, že bych měla zájem. Odpověď mi přišla do dvou dnů. Zaslali mi přihlášku a termín mého pohovoru. Ano, také jsem se divila, brigáda, a už je tam pohovor. Avšak velice jsem chtěla zkusit práci na takovém místě, a tak jsem vyplnila přihlášku, vytiskla si ji, a teď už jen podpis rodičů, který se na papíře také brzy objevil.

Nastal den mého pohovoru. Už ráno jsem byla nervózní a nemohla jsem se soustředit ve škole, i když jsem věděla, že na tom nezávisí můj život a že si kdyžtak prostě najdu jinou brigádu. Bylo 14:25 a na místě jsem měla být ve tři. Vzhledem k tomu, že blázinec je téměř za plotem mé školy, měla jsem čas, ale stejně už jsem  se radši odebrala před přijímací místnost.

Přesně ve 3 hodiny se otevřely dveře. "Pojďte dál" promluvila mile ale pevně nějaká žena. Vešla jsem a po vyzvání jsem se usadila a podala jí přihlášku. "Takže, pověz mi, co víš o schizofrenii." Řekla jsem jí vše, co jsem věděla.  I o ostatních onemocněních na která se mne ptala. Kladla mi různé otázky ohledně léčení, ale i otázky, které jsem nečekala.  Nakonec mi poděkovala a rozloučily jsme se. Já jsem se konečně uvolnila a jen jsem doufala, že mě vezmou.