Kamarád z blázince

Kapitola 11

'Můj pobyt byl hrozný. Každou noc jsem se budil zpocený, vracely se mi výjevy jak mě mí adoptivní rodiče bijí a ponižují, občas se mi zjevila i mrtvá Berry, ležící na záchodcích. Výjevy mi nedávaly pokoj ani přes den. Párkrát jsem se s Berry setkal tváří v tvář, někdy se mnou jenom mluvila. Občas jsem měl období naprosté prázdnoty, kdy jsem nevěděl co se životem.

Jednou jsem se večer na záchodcích vrhnul na nějakýho kluka a roztrhl jsem mu ret, naštěstí nic víc. Bylo to proto, že se mi zdálo, že mě sleduje. Po tomhle incidentu si mě samozřejmě nechali předvést a chtěli slyšet důvod. Tak jsem jim to řekl, všechny moje pocity, srihomamy, obavy. Líčil jsem Berryino zjevení. A jak jsem se do toho vášnivě dostal, zapomněl jsem, že chci to týrání udržet v tajnosti. Po první zmínce se toho chytli, a já musel popisovat svůj příběh od začátku. Šlo to těžko, byl jsem těžce psychicky nemocný, ale abych tě nevyvedl z omylu to jsem i teď, ale předtím jsem nebyl pod vlivem prášků. Vyšetřovatelka zůstala u mého vyprávění doslova stát s otevřenou pusou, až na to, že seděla.
Naordinovala mi nějaké prášky, alespoň prozatím, a potom také ohlásila můj případ vyšším nadřízeným a ti to sdělili policii. Naštěstí jsem to nemusel vyprávět znovu. Po nějakém čase se odehrávalo soudní líčení, při kterém jsem musel svědčit. Bylo pro mě naprosto příšerné postavit se znovu tváří v tvář mým nočním můrám. Nemohl jsem nic popisovat, protože jako psychicky nemocný a pod vlivem prášků jsem nemohl být věrohodný, ale trvalé následky na mém těle mluvily za vše. Byla zde sice spousta rozporů kvůli mým známostem s drogami, ale nakonec je odsoudily asi na 2 roky vězení+nějaké veřejné práce, a samozřejmě také zákaz adopce. Sice to byl slušný trest, ale mě už to poznamenalo nejspíš navždy. Díky nim je ze mně někdy chodící mrtvola, protože pod vlivem prášků většinu času příliš nevnímám. Moje onemocnění jsou velmi závažná. Zničili mi život.