Štěněčí věk utíká opravdu rychle. Ani jsem se nenadál a už jsem byl jednou tak velký, jako když si mě Sors přivedl do své smečky.
Už jsem nabyl tak neohrabaný a nepadal na každém kroku. Štěkot už nebyl jen tiché kníkání, už jsem byl i trochu slyšet, i když do hlubokého Kerberova štěkotu, nesoucího se široko daleko, jsem ještě zdaleka neměl a asi ani nikdy mít nebudu. Kerberos byl mohutný černý pes podobný mastifovi, věčně mrzutý že musí být skoro neustále na řetězu. Hlídat ale uměl, žádný člověk ani zvíře se neodvážili vstoupit na nás dvůr bez dovolení pána - a i při něm si bylo mnoho návštěvníků nejistých.
Já už si na něj zvykl a on na mě naštěstí taky. Nebyli jsme přátelé ani nic podobného, on mě prostě jen toleroval, protože jsem byl čelenem smečky kterou nevedl on.
Už jako to malé neohrabané štěně jsem se naučil, že on si hrát rozhodně nechce a přestal si ho všímat. Ani Sors si s ním nehrál a pohladil ho jen občas, narozdíl ode mě, se kterým trávil většinu času.
Měl jsem naprostou svobodu, ale nikam jsem nechodil. Vždy jsem se držel svého zachránce Sorse. Musel jsem být s ním a chránit ho, nikdy jsem se neztratil z doslechu. Cítil jsem k němu povinnost, která se stala mou součástí a užíval jsem si to.
ČTEŠ
Orthos - pes z Pompejí ✔
AdventureČerný kříženec jménem Orthos - kdysi žijící ve starověkém městě Pompeje; vzpomíná na období několika krátkých let před výbuchem legendární sopky Vesuv, jenž mu přinesla smrt. Stále stojí na stráží a hlídá dům svého pána, který se už nikdy nevrátí, a...
