První silnější otřesy se začly ozývat ráno.
Lidé jim podle okolního ruchu nedávali žádný význam, vypadalo to, jakoby si na občasné vibrace už dávno zvykli. Tyhle však byly jiné, cítil jsem, že za tímhle se skrývá něco horší ho než pád několika kusů nádobí, nábytku a starých zvětralých sloupů.
Všechna zvířata to cítila. Myší a polodivokých koček jsem zahlédl méně než kdy jindy. Nejspíš se stáhli jinam.
Vždy neohrožený Kerberos se krčil v rohu a třásl se jak krysařík. Kam se podél ten starý hlídací pes?
Chyběla mi jakákoliv podpora, byl jsem bez sebe úzkostí. Snažil jsem se jakkoli odreagovat. Okusovat jsem, na co jsem přišel, zmateně běhal v kruzích a zkoušel donutit černého psa k nějakému jednání. Nic však nepomáhalo.
Dokonce jsem se pokoušel proskočit nezastřešený mě středem atria, i když jsem věděl že je to predem marný boj.
Nakonec jsem opět skončil v Sorsově posteli a třesoucí se strachy čekal, co přinese další okamžik.
ČTEŠ
Orthos - pes z Pompejí ✔
AventuraČerný kříženec jménem Orthos - kdysi žijící ve starověkém městě Pompeje; vzpomíná na období několika krátkých let před výbuchem legendární sopky Vesuv, jenž mu přinesla smrt. Stále stojí na stráží a hlídá dům svého pána, který se už nikdy nevrátí, a...
