Sors se měl každou chvíli vrátit domů, cítil jsem to v kostech.
Rozběhl jsem se rychle domu, vyhýbal se lidem na chodnících a uskakovali ze strany na stranu.
Neměl jsem času nazbyt. Rvačka s jedním toulavým psem mě příliš zdržela. Musel jsem spěchat, abych byl uvnitř dřív a mohl jej řádně uvítat.
Bohužel se mi nepoštěstilo a když jsem doběhl, Sors už mě netrpělivě volal a prohledával dům. Hned, jak jsem ho uviděl, jsem štekl a vrhl se radostně k němu. Stejně jako já zesílil, ale i tak jsem jej svou váhou skoro povalil, když jsem se mu v rychlosti předníma nohama opřel o ramena. Kňučel jsem radosti, kníkal, olizoval a vrtěl ocasem.
Pak jsem se ale v radosti zmírnil a zpozorněl. Zakňučel jsem a ohlédl se směrem k tomu strašlivému kopci. Země opět, jak se poslední dobou stávalo stále častěji, jemně zavibrovala.
Sors to buďto necítil, nebo tomu nevěnoval pozornost. Tázavě jsem se na něj podíval, přičemž jsem přivřel dosud otevřenou tlamu.
"Co je, Orthosi, došel ti dech?"
Naklonil jsem hlavu. Svému jménu jsem rozuměl, zbytek mi však zůstal ve hvězdách, kterým jsem rozuměl ještě méně než lidskému jazyku.
ČTEŠ
Orthos - pes z Pompejí ✔
AventuraČerný kříženec jménem Orthos - kdysi žijící ve starověkém městě Pompeje; vzpomíná na období několika krátkých let před výbuchem legendární sopky Vesuv, jenž mu přinesla smrt. Stále stojí na stráží a hlídá dům svého pána, který se už nikdy nevrátí, a...
