Můj dům stal na jihu, kudy se valil největší dav těch, kdo se snažili utéct z města.
Byl jsem tak zoufalý dostat se co nejrychleji domu, že jsem se ohnal po několika nohách.
Kolem mě už padal k zemi popílek a létaly větší sutiny.
Byla to těžká cesta, ale zvládl jsem ji.
Kerberos z posledních sil zatínal svaly a snažil se dostat ze spárů řetězů.
Chtěl jsem u něj zůstat, byl to poslední společník, kterého jsem měl. On o mě však nestál, byl úplně mimo sebe a strach ho dohnal k nepřiměřené agresi.
S ocasem mezi nohama jsem vběhl do Sorsovo pokoje. Jako vždy jsem si vyskočil na jeho lůžko. Položil jsem si hlavu mezi páčky a tekal pohledem mezi stěnami. Aniž bych chtěl jsem se třásl a kňučel a nemohl to nijak zastavit.
Větší i menší kusy hornin s rachotem dopadali na střechu. Lidé venku křičeli a sem tam naříkali. Zvířata šílela.
Psí smysly říkali - uteč, rychle uteč a neohlížej se. Neskutečné jsem bojoval s tím je neuposlechnout. Jsem hodný pes a chci to slyšet jako slovo chvály, musím vyslyšet Sorsovo přání.
A tak jsem zůstal.
ČTEŠ
Orthos - pes z Pompejí ✔
AvventuraČerný kříženec jménem Orthos - kdysi žijící ve starověkém městě Pompeje; vzpomíná na období několika krátkých let před výbuchem legendární sopky Vesuv, jenž mu přinesla smrt. Stále stojí na stráží a hlídá dům svého pána, který se už nikdy nevrátí, a...
