Solitude

3. LŽIVOST

Poznámka autorky: v příběhu se střídají myšlenky Jimina a Jungkooka. Vždy podle toho, kdo mluví.

,,Ahoj. Jsem Jungkook. A ty?" Řekl jsem směrem ke klukovi, který seděl vedle mě.
,,Jsem Jimin. Proč?"
,,Jen tak. Nemám co dělat. Tak bych se s tebou rád seznámil." Lež. Každý den ho sleduji z okénka autobusu. Každý den prohlížím jeho instagram, facebook a snapchat profil. Minimálně každý týden ho vyhledávám na internetu. A každou sekundu na něj myslím.
Usmál se na mě. ,,Moc rád tě poznávám Jungkooku. Neviděli jsme se už někdy? Myslím, že jsem tě zahlédl včera na této zastávce." Lež. O Jungkookovi toho vím hodně. Patří k místnímu gangu a tak jsem se zatím vyhýbal jak jen to šlo. Je to typ kluka, kterého bych nikdy v životě nevyhledával a už vůbec ne jako první oslovil. Teď jsem se s ním ale bavil, jelikož z něj mám upřímně nahnáno. Nechci vytvářet problémy, nebo aby věděl, to co si o něm myslím.
,,Pochybuji. Jsem tu poprvé." Uf. Konečně jsem řekl pravdu. (Ehm, jen částečnou). Na této zastávce sice nejsem poprvé, ale na tomto místě zastávky ano.

,,Kdy si myslíš, že ten autobus přijede? Jedeš 200. Nebo ne?" Rychle jsem nadhodil jiné téma. Kdybychom pokračovali o tom, zda jsme se už viděli, nebo ne, tak by se vše mohlo zvrtnout. Asi bych si neodpustil nějakou hnusnou poznámku na jeho osobu a klid by skončil.
,,Ano. Taky jedu 200. A myslím, že přijede asi za hodinu. Většinou, když má tento autobus zpoždění, tak tu je po 45 minutách nejdřív. Alespoň to mi řekla teta, která tu blízko bydlí." Další lež. Nemohl jsem mu říct, že si každý den vyhledám tento autobus, jestli má zpoždění alespoň 2 hodiny. Zatím to bylo doopravdy alespoň těch 45 minut a většinou do hodiny. Bylo to moc málo. Dlouho jsem na dnešní den čekal. Na den velkého zpoždění, takže den, kdy se ,,náhodně,, objevím na zastávce a ,,seznámím,, se s Jiminem. Už je to pár let zpátky, co jsem ho viděl poprvé. Strašně moc mě zaujal a tak jsem se chtěl s ním setkat. Ale s mou pověstí, kterou ví hodně lidí (ale myslím, že on ji neví) je těžké poznat někoho nového. Proto jsem musel takto naše seznámení plánovat. A výjimečně se i povedlo. Sice po dlouhé době, ale povedlo.
,,Máš docela smůlu, že jsi tu poprvé a máš tu takové zpoždění." Rozhodl jsem se pokračovat ve spleti lží a budu dělat, jakože si myslím, že je tu doopravdy nový. Že jsem ho nikdy neviděl. Začalo mě dokonce bavit, povídat si s ním v jedné velké lži. I přes tento paradox jsem ale skrytě doufal, že najdu záminku a nějak budu moci zmizet.
,,No jo no, se stává. A chtěl jsem se zepta-" Ani jsem nedořekl další lež a někdo mě přerušil.
,,JIMINEEEEEEEEEEE!!!!!!!!!!!!!" Zakřičela sladká holka Jungkooka věku.
,,Ano, co potřebuješ?" Podíval jsem se na svou kamarádku a v duši jí děkoval za záchranu.
,,JAKTOŽE JSI MI NEŘEKL, ŽE UŽ JEDEŠ DOMŮ?!?!? JSEM TVÁ PŘÍTELKYNĚ! MÁM PRÁVO TYTO VĚCI VĚDĚT!" Když viděla, že se její nejlepší kamarád baví s obávaným Jungkookem, rozhodla se zakročit. Proto si vymyslela tuto lež. A taky si Jimina odvedla zpátky do školy, kde s ním i dlouho po odjetí Jungkooka zůstala.

,,Rose, díky." Řekl jsem ve škole kamarádce. Toto jí nikdy nezapomenu a pokusím se jí to v podobné situaci oplatit.

------
Už je to měsíc, co spolu Rose a Jimin veřejně chodí. Jsem na ně naštavý, ale zárověň jim nemám co vyčítat. Celý jejich vztah je lež. Sledoval jsem Jimina dost dlouho na to, abych poznal, kdy lže a kdy říká pravdu. Jako by měl vše napsané na tváři. A Rose je zase proslulá asexuálka. Takže jim ani ta lež moc dlouho nemůže vydržet. A tak či tak si na Jimina počkám. Ale příště musím vytvořit a naplánovat dobrou a uvěřitelnou lež.

A tím začal nerozdělatelný uzel velké lži.