Solitude

12. ŠIKANA

Zase klečím u záchoda v školní kabince a brečím. Z vlasů mi teče záchodová voda. Nepříjemný pocit. Vypadám jako zmoklý pes. Jediná výhoda je, že mi nejdou vidět slzy. Zapomněl jsem přinést peníze pro Kooka a takhle to dopadlo. Jeho parta mě dotáhla na záchody a narvala mi do jednoho záchoda hlavu. Nechala mě se dusit, ať si pro příště pamatuji, že nesmím nic zapomenout a cokoliv dalšího pro jejich gang. Pak mě tu zamkli. Není možnost se dostat ven, dveře se zamykají z venku. Jak se odsuď dostanu? Jiní by brali jako prioritu dostat se ven, ale já ne. Pro mě bylo důležitější si to alespoň trošku srovnat u Kooka a jeho bandy. Přemýšlel jsem a na nic nemohl přijít. Možná by bylo doopravdy lepší se prve dostat ven. Pokaždé, když jsem zaslechl nějaký zvuk, začal jsem ječet. Nic. Jsou ty dveře zvukotěsné, nebo co?! Začal jsem mlátit do dveří. Jediné, čeho jsem dosáhl, bylo spadnutí skleněné reklamy ze stěny. Reklama mi spadla na hlavu a já upadl do bezvědomí. Začal jsem se topit ve vzpomínkách.

,,Vole! Řekl jsem ti, že jestli ještě jednou přineseš ty prachy pozdě, dám ti takovou do držky, že se sám nepoznáš a že tě bude čekat nemilosrdná odplata!" Kook na mě řval a provrtával mě svýma temnýma očima. ,,Promiň, promiň. Nevěděl jsem, že je mám přinést už dnes." Brečel jsem jak želva. Věděl jsem, že je to moje chyba, ale i tak jsem naivně doufal v jinou reakci. Vím, co mě teď má čekat. Zavřel jsem oči a čekal. Tae, Kookův nejlepší kámoš, ke mě přistoupil a zvedl mě do vzduchu. Hodil mě 5 metrů před sebe a začal do mě kopat a mlátit mě. To byl ještě začátek. Sedl si mi na záda, abych se nemohl hýbat a do jedné ruky mi vrazil injekční stříkačku s tekutinou. Tekutina strašně pálila a měl jsem pocit, že mi užírá tělo. Naštěstí jen pocit, ne realita. Přestal jsem vnímat své tělo a zničeho nic jsem se octl nad celou scénou.
Už jsem dál nedokázal věnovat se této vzpomínce. Donutil jsem se myslet na něco jiného.
Dnes je mi 16! Jooo!!! Happy birthday to me!!!!!!  Byl jsem jako vyměněný. S radostí jsem se vydal do školy a celou dobu jsem poskakoval. Až ve škole jsem se začal chovat trošku normálně. Nasadil jsem výraz, jakože nic, a s tím výrazem jsem si i sedl. Duší jsem byl v oblacích a fyzicky jsem seděl ve třídě. Už jsem i jezdil ba unicornech, když mě Kook vyrušil. Nasadil falešný úsměv a mluvil. ,,Ahoj Jine. Ty máš dnes narozeniny. Všechno nejhorší! Tady máš dárek." Podal mi tašku, které jsem si předtím nevšiml a sedl si do své lavice. Nespouštěl ze mě pohled. Podíval jsem se do tašky. Byla tam krabička. S údivem jsem ji vyndal na lavici a otevřel. Začala hrát písnička: JSEM TAK TEPLEJ, ŽE I OHEŇ SE ROZTAVÍ. Pak na mě vytryskly třpytky barvy duhy a  já spatřil na dně krabičky LGBT přívěšek. Zrudl jsem a rychle vše naházel do tašky. Kook si ze mě asi nepřestane dělat srandu. Pokusil jsem se zvednout ze židle, abych celou tašku i s věci vyhodil, ale nemohl jsem. Byl jsem přilepený. ,,Ha ha. Moc vtipný." Ušklíbl jsem se a v duchu umíral. Spadl jsem z oblaku a dopadl tvrdě na zem.
Nechci dál být ve vzpomínkách. Nesnáším je!!! Ať už se probudím!!!!
Seděl jsem na zídce před jedním domem. Četl jsem si. Tohle je moje tajné místo, jelikož sem nikdo nechodí. Mýlil jsem se. ,,Takže sem se chodíš schovávat? Zkus být trošku nenápadný. Sledovali jsme tě jako nic." Hoseok se na mě díval a smál se. Další Kookův kamarád. ,,A je po tajném a klidném místu." Řekl jsem si pro sebe a nevšímal si Hoseoka. Jen tak se ke mně nedostane. Jsem na 4 metry vysoké zídce. Další mýlka. Nemusel jsem čekat dlouho a Hoseok mě za jednu nohu stáhl na zem. Na poslední chvíli jsem chytl batoh, aby tam nezůstal. Spadl jsem na zem a podíval se na Hoseoka. ,,Máš problém?" Zeptal jsem se. ,,Jo. Ten problém jsi ty." Vytáhl u kapsy nůž a nebezpečně rychle se ke mně přibližoval. Jednou nohou mě držel u zdi a rukou s nožem mě začal řezat.
NEEEEE!!!!! STOOPPPP!!!
,,Pane jste v pořádku?" Zeptal se mě nějaký muž. Rozhlédl jsem se kolem a viděl jen tmavou místnost. Byl tu zatuchlý vzduch. Otočil jsem se na může a chraplavým hlasem odpověděl. ,,Ano, jsem. Nikdy mi nebylo lépe." Muž věděl, že lžu. Začal povídat. ,,Teď jste v márnici. Byl jste zavřel v místnosti s mrtvými těly. Byl jste tam dlouho. V bezvědomí. A viděl jste se už? Jste zmlácený! Musím zavolat policii. Tohle si nemůžete nechal líbit. Tohle je šikana!" Zpanikařil jsem. ,,Policii ne! Hlavně ne policii..." Nepotřeboval jsem další problém u Kooka. Jasně mi ukázal, co se stane, když nebudu poslouchat a nebudu se řídit pravidly. Sice nevím, co mi provedl, jelikož si to nepamatuji, ale nebudu riskovat.

Konečně jsem se probudil. Čekal jsem záchody, ale ne. Byl jsem v bílé místnosti. Slyšel jsem různá pípání a já pochopil, že jsem v nemocnici. Pořádně jsem se rozhlédl a na stolku vedle mě, jsem zahlédl moje věci. Na nich ležel dopis. Dopis jsem roztřesenou rukou sebral a otevřel. Stálo tam jen CEKNEŠ, CHCÍPNEŠ. List se vzkazem mi vypadl z ruky a já opět upadl do bezvědomí.