"Victorie?" zařvala jsem a trochu do ní bouchla ona se na mě obrátila a já pokračovala " není ti špatně?" chtěla jsem odejít a předtím než jsme sem šly jsme si dohodly náš bojový plán. Victorie se na mě nechápavě podívala a řekla " cože?" achjo. Ona na to snad zapomněla? Prosím ne. Takže náš bojový plán padá a Victorie nevypadá zrovna na to že, by chtěla odejít. Ale kdybych si jí vzala bokem a řekla jí že, chci jít pryč určitě by semnou šla. Jo, šla by. Znám jí. Ale když jsem to chtěla udělat viděla jsem že, se skvěle baví . Nechtěla jsem jí to kazit a tak jsem jí jen pošeptala že, už půjdu. Ani sem nevěděla že, mě poslouchá ale, ona okamžitě reagovala tak že, půjde taky. Ale to jsem jí samozřejmě zakázala. Ze všema jsem se rozloučila a nikoho to moc nezajímalo byly už pod vlivem alkoholu který do sebe pořád lily.
Když jsem byla u vchodu a šla jsem a přitom jsem měla oči zabořené ve své kabelce kde jsem pátrala po svým mobilu. Samozřejmě když ho nejvíc potřebuju tak ho nenajdu. Najednou jsem zas do někoho vrazila. Omluvila jsem se a dál to ignorovala a pokračovala jenže, on si mě přitáhl k sobě a já se najednou začala strašně bát. Byl strašně vysoký měřil kolem dvou metru, byl spocený a měl delší hnědé masné vlasy. " Pust mně!" zařvala jsem mu do huby jenže " To vážně nemám v úmyslu.. Byl bych blázen kdybych tě nechal jen tak jít. Čekal jsem už moc dlouho.." Tu poslední větu kterou řekl jsem si pořád ale pořád opakovala čekal moc dlouho? Ale dál jsem to nechtěla nijak řešit a zabývat se tím " Pust mně " pořád jsem řvala, kousala ho a chtěla se vyvléct z jeho sevření ale, on nic. Jen se ironicky smál a přímo se bavil nad tím jakou moc nade mnou právě teď má.
Najednou ten úchyl spadl a začala mu z nosu téct krev. To jsem dokázala? Vážně? A jak? Najednou mě někdo jemně chytl za ruku a dal mě za sebe. Ajo, tak to nebyla já. Takže, nemám žádný nadpřirozený schopnosti se kterýma bych tohle vše dokázala. " Čemu na větě pust mně nerozumíš mastná hlavo? " zeptal se ho můj hrdina. Můj hrdina mi někoho strašně připomínal, ale nedokázala jsem se vybavit koho. Můj hrdina ho vzal za límec a postavil na nohy, nechápala jsem proč ho staví na nohy a najednou to začalo. . .
Začal ho strašně surově mlátit, mlátil ho hlava nehlava a bylo mu jedno že, je ten úchyl celý od krve. A i když si něco hodně málo z toho co mu dal můj hrdina zasloužil tohle bylo vážně moc. Svého hrdinu jsem opatrně chytla za ramena a řekla mu potichu ať už toho nechá. On se jen na mně podíval dal mu poslední pěstí chytl mě opatrně za ruku a táhl mě od toho úchyla který, ležel na zemi celý od krve pryč. Potom jsme se zastavili u nějakého auta. Vím že, po tom co jsem právě teď viděla bych se měla spíš bát jeho než toho úchyla. Dobře teda, měla bych se bát obou ale, u něho nevím proč jsem se vůbec nebála. Naopak připadala jsem si v bezpečí. Jo, jsem asi blázen. Připadám si v bezpečí s člověkem který právě přizabil někoho. Až teď co jsme stály a on mě nevláčil za sebou jsem mu mohla poděkovat a taky jsem to chtěla udělat. Zachránil mi život, nevím co bych dělala kdyby, nepřišel a všechno by to nezarazil . Asi by mě ten debil znásilnil. Fujky hnujky nechci na to ani myslet. Podívala jsem se mu do očí a až teď jsme si uvědomila kdo to vlastně je.
Byl to ten chlap který, ho jsem v Soundu polila svojí vodkou s džusem. Teď jsem ho viděla mnohem líp než předtím. Měl modrý nádherný oči a krásně tvarovaný rty ale horní ret měl rozbitý určitě ne ale od tady toho úchyla. Tady ten debil se ho totiž ani nedotkl. Většinou ležel na zemi a můj hrdina si ho musel zvedat sám a pak mu dával jen tak pěstí. Ještě nikdy jsem neviděla někoho tak strašně naštvaného a to žijí s Victorii. Měla jsem 100 chutí najít toho blba co rozbil mýmu hrdinovy ret a zabít ho. Dobře, určitě bych ho zabila když, si nevím ani rady s jednou masnou hlavou. " Děkuju " řekla jsem po chvíli. Řekla jsem to protože, jsem si vážně cenila toho co pro mě udělal a taky proto, abych prolomila to trapné ticho. S ním mi to ale nijak zvlášť nevadilo. S ním mi totiž nevadilo vůbec nic. " Za co? " řekl s úsměvem. To vážně? On mi právě zachrání život a když mu řeknu že, děkuju tak se mě zeptá za co? Usmála jsem se a on pokračoval " Jo za tam to " bingo řekla jsem si své mysli a on pokračoval " Udělal bych to klidně zas" a pak dodal šeptem " pro tebe cokoliv" asi si myslel že, jsem to neslyšela ale, já to slyšela moc dobře. Ale určitě za tím nic víc nebylo, určitě by to udělal pro každého. Jojo, tak to bude, nic osobního v tom není.
"Jsi tu autem?" zeptal se mě po chvíli a já odpověděla " ne " " Odvezu tě" řekl mi. Rozhodně jsem nechtěla aby mě někam odvážel, ne proto že, bych se ho bála ale skrz to že, jsem mu nechtěla být na obtíž. Nejprve mu poliju jeho bílé tričko, pak mi zachrání život a teď by mě chtěl odvézt domu. Ne, to je moc. Radši půjdu pěšky. Nebo taxi, jo zavolám si taxi, skvělý nápad. " Ne to je dobrý " řekla jsem on se na mě podíval " ale já se tě neptal " řekl naštvaně. Myslím že, nemá moc rád když, mu člověk vzdoruje ale, tak to ne kámo. Já nebudu nikoho poslouchat. Sice jsem fakt vděčná za to že, jsi mi zachránil život, ale tohle by bylo už moc. " Ne, to je fakt dobrý " řekla jsem zas. " Nesnaž se mě nasrat a nasedni si do auta" odpověděl mi. Odemkl jeho Audi A7 a nastoupil za místo řidiče. Opravdu jsem ho nechtěla nasrat, viděla jsem když byl nasranej a nechtěla bych aby, mi tohle udělal tak, jsem radši nasedla do jeho Audi. Po 5min trapného ticha se mě zeptal " Kde bydlíš ?" a já mu nadiktovala adresu kde bydlím. Celou cestu jsme oba nic neříkaly. " Jak se jmenuješ?" zeptala jsem se ho a on se na mě podíval s výrazem není to jedno? ale odpověděl mi a to bylo hlavní " Lars" Lars? Dobře teda. Dál jsem to neřešila, vlastně se mi Lars celkem líbilo ale, stejně myslím že, je to spíš přezdívka než jméno. A jednoho dne bych chtěla zjistit jak se ve skutečnosti jmenuje. " A ty?" zeptal se mě po chvíli " Jamie" řekla jsem a on se jen usmál a od té doby až ke mně domů jsme nic neřekly.
Najednou zastavil před mým barákem a já jen řekla " Ještě jednou moc děkuju i za ten odvoz " on se na mě podíval a řekl " to nic " já pak vystoupila z jeho auta a šla směrem ke svým dveřím do domu. Celou tu dobu jsem si přála aby vystoupil ze svého auta rozběhl se za mnou a otočil si mě naproti němu a dal mi pusu nebo něco tak, přece takhle to je ve filmech a knížkách ne? Jenže, to se nestalo a jak se dávala klíčky do dveří odjel ve své Audi A7.
