Po chvíli po tom co jsem zavolala Victorii přijala svojí Audi R8. Chtěla jsem abych zavolala Victorii hlavně skrz to abych, jí nenechávala v tom domě. Yuriho zdraví mi bylo celkem u prdele, šlo mi o Victorii...
Seděla jsem s Larsem v obývaku a dívaly jsme se na spolu na nějaký film. Myslím že, ani jeden jsme nevěnovaly pozornost tomu co v TV vlastně běží. Najednou se rozezvonil zvonek a Lars se podíval na mně s výrazem jako a pal otevřít. Nic jsem neřekla a šla otevřít dveře protože, jsem věděla že, je to Victorie. Byla to opravdu Victorie. Byla jsem tak strašně ráda že, je v pořádku že, jsem jí objala a ona nic nechápala a řekla jen " ajo " ale, objetí mě věnovala taky. Potom jsem obě vstoupili do obývaku a Lars pořád seděl pak se podíval na nás dvě a usmál se a řekl " Yuri je v koupelně ". No díky Larsi že, jsi se obtěžoval vůbec něco říct. Jak máme asi my dvě vědět kde je koupelna? Najednou Lars stal a řekl " Zavedu tě tam, Victorie " čímž mi dal jasně najevo že, s Victorii nejdu. Díky, super. Jsem strašně ráda.
Victoriin pohled:
Proč vlastně ten Yuri nejde do nemocnice? Nikdo mi nic neřekl jen to že, je tu někdo poraněný a že, by se šikla moje pomoc. Nijak sem to neřešila, nasedla jsem do svého auta a jela na dané místo. Ten Lars má ale vážně divný jméno. Lars mě zavedl do koupelny a řekl " Tak tady by měl být " řekl Lars a na tváří měl pobavený úšklebek když, odcházel zavolal na mně " Díky.. Za to že jsi přijela atak" a potom odešel, nejspíš zpátky do obývaku za Jamie.
Na dveře jsem zaklepala a pak už jsem jen slyšela chraplavý hlas " Pojď" a tak, jsem vstoupila. Na vaně seděl ten Yuri. Byl jak skála, dobře, byl víc jak skála. Na něm snad nebyl gram tuku, vše to byl jen sval. Neměl na sobě tričko takže, jsem viděla i na jeho ránu. Ale ta mě momentálně až tak moc nezajímala. Z mýho snění mě probudil jeho chraplavý hlas " Ty musíš být Victorie " řekl a podíval se na mně a já jen přikývla hlavou a přešla víc k němu a řekla mu " měl bys jít do nemocnice " " budu si muset vystačit s tebou " řekl s usmál se. Pak jsem začala dělat svojí práci. . .
Jamie pohled:
" Larsi?" řekla jsem nejistě a on se na mě podíval " No?"
Já: " Co se to vlastně děje?"
Lars: "Asi bych ti to měl vysvětlit a vše ti říct. Vše to začalo když mi bylo 12. Byl jsem nejstarší ze tří sourozenců. Moje matka byl na nás sama a všechny nás měla s někým jiným. Byly jsme strašně chudí, vlastně jsme neměly vůbec nic. My jsme nežili, my jsme vlastně jen přežívaly. Moje matka všechny peníze dávala do chlastu a o nás se nezajímala. I když jsem byl nejstarší, moc jsem to nechápal. Až ve 12 jsem vlastně vše pochopil. Pochopil jsem jak se věcí mají a začal jsem nesnášet svojí matku. Když jsem chodil do školy a viděl jsem vše co mají ostatní děti i ty nepatrný detaily jako že, pro ně třeba chodí jejich rodiče do školy nebo tak chtěl jsem to taky. Tak moc jsem to chtěl. Ale pak už jsem o takových banalitách jako o lásce přestal přemýšlet a myslel jen na peníze, jen na svoje mladší sourozence. Chtěl jsem jim toho tolik dát, chtěl jsem jím dát vše co by jen chtěly. Chtěl jsem jím dát to co moje matka nikdy nedávala mně. A tak jsem začal vymýšlet plány jak toho všechno docílit. Začal jsem vymýšlet plány na zbohatnutí. Ale nejprve jsem potřeboval parťáka který, ve všech tady těch špatností bude semnou. Jenže když jsem to někomu řekl, vysmál se mi a nebral mně vážně. Myslely si že, si dělám srandu. Teď to chápu, bylo mi jenom 12. Jenže pak přistoupil na naší školu Yuri a vše se změnilo. Byl stejný jako já. Chtěl taky peníze. Do teď vlastně nevím proč to vše Yuri dělal ale, bylo mi to jedno, šlo mi jenom o to aby, semnou do toho někdo šel abych, nebyl sám. Začaly jsme teda vše dělat spolu, začaly jsme vymýšlet plány. A vše se nám to uskutečnilo v 13 kdy si nás všimla Yakuza a vzala nás mezi sebe. Byly to japonci, jim nevadilo to že, mi japonci nejsme a nám nevadilo to že, oni jsou japonci. Fungovaly a byly jsme jako rodina a to se mi na tom všem tak strašně moc líbilo, víc než peníze víc než cokoliv se mi líbil pocit že, někam patřím že, mám jako kdyby rodinu který, drží při sobě. Yubariy vedl celou Yakuzu a on sám nás učil. Učil nás bojovat, zabíjet, stát se chlapama. Tehdy se mi to všechno strašně líbilo. Myslím že, to bylo ve 14 když jsem někoho poprvé zabil. Byl to šílený pocit, tak strašně moc se mi to líbilo. Nikdy jsem po tom neměl výčitky svědomí. Yakuza mě učila to že, si to ten dotyčný člověk zasloužil a že, smrt je odpovídající trest a tak jsem měl pocit že, jsem udělal dobrou věc na to abych, uchránil svojí rodinu. Já i Yuri jsme zabíjely pro peníze. Yakuza nám dávala lidi který, máme zabít. Neptaly jsme se co udělaly a proč je máme zabít, prostě jsme vzaly potřebný věci a šly to udělat a občas jsme prodávaly drogy. Když už jsme nad tímhle vším moc přemýšlely a sralo nás to co, se mockrát sice nestávalo ale, někdy jo tak jsme si něco šňuply a byly jsme zase OK. Pak už jsme takový věci řešily jen alkoholem a kurvama byl to takovej náš útěk z reality. Yakuzu jsem miloval. Patřil jsem někam, měl jsem rodinu a ještě k tomu jsem měl moc ale, vážně moc peněz. Teď už jsme mohl dát naprosto vše svým mladším sourozencům. Jenže... Pak se to stalo. Bylo mi asi tehdy 19let když, si všimla Yakuza toho že, mám sourozence. Na nic se mě neptaly, nikdo mi nic neřekl a Yuri o ničem nevěděl. Vzali moje sourozence i matku a zabili je s tím že, mě brzdili. Měl jsem v sobě až moc vzteku a nenávisti. Vzaly mi naprosto vše. A já si tehdy i uvědomil že, Yakuza moje rodina rozhodně není. Byl jsem jenom jejích loutka která, skákala tak jak oni chtěly. A tak jsme z Yakuzy s Yurim odešly. Samozřejmě jsme jim slíbili že, se jim všem pomstíme a to jsme do roka a do dne taky splnili. Vůbec to nečekaly. Jen tak jsme tam přišli a všechny jsme zabili. Celkem sranda protože, jich je asi tisíc a my jsme byly dva, i tak jsme je všechny daly. Hned na to se to dozvěděly ostatní gangy a měly z nás všichni respekt protože, jsme zabili nejobávanější gang. Možná že, to bylo i tím že, jsme věděly jak celá Yakuza funguje protože, jsme do ní patřili taky. Byly jsme jen my dva. Do teď zabíjíme lidi pro peníze, prodáváme drogy a obchodujeme s kurvama i se zbraněma. . Tehdy jsme si i slíbili že, nikdy se k nikomu nebudeme vázat a nikdy nikoho nebudeme milovat. A pak najednou si příjdeš do mýho života ty a všechno je jinak"
