6.část
Ráno jsem se vzbudila na prozpěvování z kuchyně. Ajo, Victorie má asi zpěvnou náladu. Šla jsem za ní do kuchyně a ona dál zpívala nějakou pistničku i když v rádiu hrálo úplně něco jinýho. Asi jí to nevadilo nebo co. " Jak ses včera měla?" zeptala se mě. To jak si všimla že jsem tady? " V pohodě " řekla jsem a šla jsem se podívat do ledničky. Vzala jsem si šunku a rohlík. " Trošku víc detailu by neuškodilo " odpověděla mi. Bylo mi to jasný. Ona vždy musí vědět vše a když to neví je neodbytná. Měla bych na Larse poslat jí. Jí by se totiž jen tak nezbavil. Začala jsem jí teda všechno říkat a já si vlastně začala klást čím dál tím víc otázek na který, jsem si nebyla schopná odpovědět. Co myslel tím že, na to sere? Nebo co myslel tím že, měl nebo furt má nevyřízený účty? Tak strašně ráda bych se ho na tohle vše zeptala ale jak? Když se ho zeptám tak mi stejnak neodpoví. Tak možná mi to někdy řekne sám.. Možná jo.
Celý den jsem byla doma s Victorii která pořád o něčem mluvila ale o čem? To fakt nevím. Jediný na co jsem se soustředila byl můj telefon. Čekala jsem že, mi třeba zas napíše že, spolu třeba zas někam pujdem. Ale ono nic a jako první jsem mu rozhodně psát nechtěla.
Bylo už 8hod a venku už byla celkem tma protože, je podzim. I tak jsem se chtěla jít strašně projít něco mě totiž ven lákalo a já chtěla aspoň na chvíli opustit náš barák a tak jsem tak i udělala. Venku nebylo vedro ale ani zima bylo akorát a to je naprostý ideál. Šla jsem a ani nevím kam.
Už začínala být celkem zima a jak říkají Starkové " zima přichází " chtěla jsem být co nejdřív doma takže, jsem to vzala zkratkou. "Hele bro já ti všechny prachy vrátím, jen potřebuju ještě jeden den " řekl někdo a ten druhý odpověděl " Připadám ti jako nějaká piča? Řekl jsem že, to máš donést do dneška. Když něco řeknu tak to i bude" odpověděl ten druhej, ten hlas mi někoho připomínal ale, koho? Přece Lars to být nemůže. Bude to Adam to on pořád lítá v těchto sračkách. " Yuri zabij ho " chtěla jsem začít najednou strašně rychle utíkat moc jsem se bála. Myslím že, takhle jsem se nebála ani u toho uchyla a to je teda co říct. Protože, tam jsem si málem nalulala do kalhot. Jenže já chytrolínka jsem samozřejmě spadla a to udělalo hluk. " Kdo tam je ?" řekl někdo a silueta postavy se blížila ke mně.
" Jamie?" strašně jsem se lekla když, to byl Lars. Lars přece nemůže být zabiják. To předse není možný. On takovej není. " Co tu děláš?" zeptal se mě a podal mi ruku abych se postavila. Jenže mám přijmout jeho ruku? Odmítla jsem jí a postavila jsem se. Už toho mám dost, jak se furt on na něco ptá mně a já musím odpovídat a když se zeptám já tak buď neodpoví nebo odpoví v nějaké šifře které, nerozumím. " Spíš co to tu děláš ty ne?" a on se na mě podíval výrazem teď mě neser, ale ano Larsi mám v plánu tě teď srat a to dost protože, já chci odpovědi. " Ptal jsem se první " odpověděl " no a?" odsekla jsem. " Larsi, pomůžeš mi vyhrabat díru nebo ho mám hodit do vody?" řekl ten druhý, myslím že ho oslovil jako " Yuri" super. Lars se podíval za sebe a řekl " Nebudeme se s ním srát. Ještě hrob mu uděláme ne? Hoď ho do nějakýho jezera a rozřež ho na malý kousíčky". Běhal mi mráz po zádech to vážně práě teď vyslovil? A to vážně myslí vážně? Vždyť to je můj hrdina který, mě zachraňuje před těmito typy lidí. A momentálně se vlastně dozvídám že, on k ním patří.
Chtěla jsem odejít a on mě najednou zase přitáhl k sobě. Furt to bude dělat. Začínají mě z toho bolet ruce. " Pusť mně " řekla jsem mu. Jenže na to on vůbec nereagoval a hned začal mluvit to svoje " Prosím nech mě ti to vysvětlit " " Vysvětlit? " řekla jsem a pak pokračovala " Na cokoliv se tě zeptám tak na to neodpovíš nebo mluvíš v nějakých šifrách kterým absolutně nerozumím. Nevím co myslíš tím že na to sereš a nevím..."chtěla jsem mu toho ještě hodně co říct jenže on si mě k sobě přitáhl a začal mě líbat. Tak strašně to na něm nesnáším a přitom tak moc miluju. Miluju ten pocit když mě líbá a když si mě jen tak z ničeho nic přitáhne když chci odejít pryč.
Jenže nejde na to vše jen tak zapomenout. Právě má na svědomí asi smrt jednoho chlápka a nezdá se že, by ho to nějak bralo. Naopak bere to úplně normálně. Odstrčila jsem ho od sebe a nechtěla jsem aby pokračoval. Vlastně chtěla. Moje srdce to strašně moc chtělo ale můj mozek ne. Achjo, moje srdce je tak strašně blbý.
" Jdeš?" řekl mi a vzal mě za ruku. Proč se mě ptá? Stejnak udělá vždy to co chce on. Táhl mě za sebou a pak otevřel svoje auto tentokrát zas Audi R8. Tak jo kde na to bere? Možná je jen nájemnej vrah a za každou vraždu dostává neuvěřitelný balík peněz a proto má na tohle vše peníze. Asi jo, asi to tak bude. Nevím co to semnou je, tohle vědět o někom ještě před měsícem tak se zblázním strachem. Vždyť vlastně jsem teď tady s vrahem který, nemá žádný problém mě zabít. Vlastně kdyby jen trošku chtěl zabije mně a moje tělo hodí do vody protože, hrob si asi nikdo podle něho nezaslouží.
Otevřel dveře od jeho Audi R8 a čekal až nastoupím. Když jsem nastoupila, on nastoupil také a toho Yuriho tam nechal. " Kam to jedeme?"zeptala jsem se podle cesty jsem poznala že k nám rozhodně nejedeme. " Ke mně "odpověděl mi Lars. " aha " odpověděla jsem krátce. Nevím co si o tom všem mám myslet.
