Jely jsme celkem dlouho. A najednou jsem zastavili před jednou velkou vilou. Kolem té obrovské luxusní vili nic nebylo krom lesů. Určitě si sem nese svoje oběti a tady je mučí a znásilňuje. Najednou jsem se začala strašně bát. Proč jsem se jen šla procházet? Já prostě nemůžu zůstat doma dívat se na debilní seriály s Victorii a smát se sní. Nee já se musím jít procházet. Je to vlastně moje chyba. Možná že, bych ho mohla poprosit aby mi před smrtí dal papír a já bych napsala svojí závěť. Jo, to by mohl.
Zaparkoval a vystoupil vystoupila jsem taky. Přešel ke mně, vzal mi mojí tvář do rukou a řekl mi " mě se nemusíš bát. V životě bych ti nikdy neublížil" a s těmi to slovy mě vzal ruku a šly jsme k němu. Trochu mě to uklidnilo. Uklidňoval mě vlastně i ten fakt že, mi jednou zachránil život. Ale pořád tady bylo to že, vlastně ne přesně on ale ten Yuri někoho zabil. A já si tak nějak myslím že, i Lars někdy někoho zabil.
Vstoupila jsem do jeho vily. Měl to tu moc hezky zařízený jen do černo bílé. " Pojď jdeme do mýho pokoje každou chvíli by se měl vrátit Yuri " Takže, tu s ním bydlí i ten Yuri. A Lars nejspíš moc nechce aby, nás Yuri rušil. Začínám se čím dál tím víc bát. Dokážu ani poznat jakou má Lars náladu. Ale každopádně vím že, chci na všechny mé otázky odpovědi a taky chci vědět jak to bude dál protože, vždy když se tohle stane v nějakým mafianským filmu to že, někdo uvidí většinou toho člověka zabíjí jen skrz to aby, nebyly žádní svědci.
Vedle mě do jeho pokoje. Měl to tady moc hezký. Nevypadalo to že, tady bydlí vrah. Ale tak jak ale vypadá sídlo vraha? " Chceš něco pití nebo tak? " zeptal se mě a já zavrtěla hlavou na náznak ne. " Dobře teda" sedla jsem si na jeho postel a on ze mně nezpustil oči. Vlastně teď když můžu čelit pravda ani nevím jestli to chci slyšet. Nevím jestli chci poznat pravýho Larse.
Najednou si začal sundávat tričko, vůbec netuším co to dělá měly jsme si předce promluvit a on se tady vyslíká. " proč si sundáváš tričko?" zeptala jsem se ho nechápavě. " Jdeme spát " jdeme? cože? spát? Vždyť jsme sem přišli kvůli tomu aby, jsme si promluvili a on chce jít spát? A navíc já s ním spát už nechci. " Aha? Tak já teda jdu" řekla jsem a začala jsem se zvedat z jeho velké a určitě pohodlné postele. Mířila jsem k jeho dveřím když, on najednou řekl " kam jdeš?" no, neříkají ti blesku Larsi?
"Domů" odpověděla jsem krátce, jenže on se postavil před dveře a nevypadalo to že, by mě chtěl pustit " nikam nejdeš" řekl Lars. Ale jo jdu. " Já nikomu nic neřeknu " odpověděla jsem mu. Myslela jsem si totiž že, mě tu drží jen kvůli tomu co jsem viděla v té uličce. Byla to pravda. Nikomu bych nic neřekla a už vůbec bych nešla na policii. Vždyť já mu to i tak nějak dlužím za to, jak mě zachránil. " O to vůbec nejde " řekl. Dobře tak teď to vůbec nechápu. Když nejde o to že, bych ho šla udat na policii tak o co teda jde? " tak o co teda jde?" řekla jsem svojí otázku nahlas.
Na to mi samozřejmě nemohl odpovědět, jak jinak. Já myslela že, sem jdeme kvůli tomu že, mi chce všechno vysvětlit jenže, asi ne. Tak proč jsme sem vůbec chodili? " Proč jsme sem chodili? Ale to je vlastně jedno, pusť mě Larsi" řekla jsem jenže, on zase nic. Začíná mě to strašně štvát.
" Máš pravdu" řekl najednou. Cože? v čem mám pravdu? Vždyť jsme si zas tak moc teď neřekly. " Měl bych tě pustit a taky to udělám" řekl a najednou šel pryč od dveří. A ani na chvíli jsem neváhala a odešla jsem z jeho pokoje. Cože to vlastně mělo znamenat?
V obývaku seděl ten Yuri a díval se na něco v TV. " Kde je Lars?" zeptal se mě ani jsem nevěděla že, mě zaregistroval " asi v pokoji " odpověděla jsem krátce a pokračovala až ke dveřím jenže, on se zase ozval " a ty jdeš kam?" tady maj snad všichni jen samí otázky " já jdu domů"odpověděla jsem mu a už jsem držela kliku od dveří když v tom se vedle mě postavil on " odvezu tě" a já mu samozřejmě odpověděla že, to není třeba a že, ani nechci aby mě odvážel že, mu nechci dělat starosti navíc atak podobně jenže, on si nedál říct. Vlastně jsem byla i ráda že, mě chce odvézt protože, vůbec netuším kde to jsme a taky nevím jak bych se dostala domů.
