Po celý ten týden co jsem byly u Larse a Yuri se Lars choval strašně hezky? Jo, dalo by se to tak říct. Byl úplně jinej než předtím. Smál se, dělal blbosti a vůbec choval se víc uvolněně. Předtím byl pořád na něco nasranej a nebyl v klidu ale, teď byl.A já začala mít čím dál tím víc tady toho Larse radši. Dokonce jsem si i chvilkama přála aby, tenhle týden nikdy neskončil aby, tohle s Larsem nikdy neskončilo. Chtěla jsem aby, byl pořád takový. Jenže to by asi nebyla realita kdyby se něco nestalo. V pátek když oba dva přišli nám s Victorii řekly že, už se můžeme vrátit. Popravdě? Nechtěla jsem. Nechtěla jsem opustit Larse. Zvykla jsem si na to a začala jsem to milovat. Milovala jsem ten pocit že, mi jen tak z ničeho nic dal pusu. Milovala jsem ten pocit že, jsme se probouzela vedle něho a spala v jeho krásně voňavých tričkách. Milovala jsem jeho smysl pro humor a když, si to tak všechno probírám asi jsem začala milovat Jeho. A teď jen otázka není to moc rychlí? Možná, to není ani láska rozhodně to láska není, ujišťovala jsem samu sebe i když vlastně nevím proč.
Vzala jsem si pár věci které, jsem u Larse měla a oblékla se do riflí a černého trička. Yuri a Victorie se jely ještě někam najíst." Už?" zavolal na mně Lars z obývaku a já si oblékla svoje šedé Conversky a mohly jsme jít. Když mě uviděl jak jdu za ním, vzal jen klíčky od auta a oba dva jsme pak mířili ke dveřím. Celou cestu ke mně domů bylo trapné ticho. Ani jeden jsme nevěděly co máme říct což, bylo divný protože, předtím jsme se chovaly k sobě... Tak nějak normálně a teď to bylo zase jako předtím. Nevím udělala jsem něco špatně? Co se stalo za tu malou chvílí? Najednou jeho auto zastavilo a já tak pochopila že, už jsem doma. " Uvidíme se zítra?" zeptala jsem se ho. Tak moc jsem ho chtěla vidět zítra, vlastně bych byla ještě radši kdyby semnou teď šel ke mně domu a dívaly jsme se spolu na horor a oba dva nadávaly na scény který, se nám nelíbili. " Ne" odpověděl krátce a prostě a naprosto odtaženě, nechápu to. Za celou tu dobu se na mně ani nepodíval. Co se stalo? Možná jen zítra něco má. I když odmítnutí bolí tak si to dokážu racionálně vysvětlit to proč se zítra nechce stavit. Málem bych totiž zapomněla na to co on ve skutečnosti dělá. Je to divný zabíjí lidi a prodává drogy a přitom já si s ním připadám naprosto v bezpečí. Nemělo by to být naopak? Asi jo.Ale tak stává se i lepším z nás. " Kdy se teda stavíš?" zeptala jsem se ho zas. " Měla by si už jít " řekl a opět se na mně zas ani nepodíval ale, tak co mu zase je? Achjo. Já chci aby to byl zase ten pohodář který, se směje naprostým blbostem a ne tady ten boss z bossou ej kej ej chleba s máslem. " Tak ahoj " řekla jsem a vystoupila z jeho auta a on hned na to odjel.
Tak jo. Budu dělat že, momentálně chápu jeho chování, jo je mi to vše jasný. Ne, vlastně vůbec není. Netuším co se tomu zase stalo. Ale nebaví mě to. Nebaví mě jeho nálady.
