Probudila jsem se s šílenou bolestí hlavy. Seděla jsem na nějaké židli a ruce a nohy jsme měla svázané tak abych, se nemohla hýbat. Kde to sakra jsem? Byla jsem v nějaké místnosti všude byla tma tak jsem nemohla vědět jestli je tu někdo semnou ale, tak nějak jsem tušila že, tu nikdo semnou není. Chtěla jsem se dostat z té proklaté židle ale, provazy byly až moc u tažené a já neměla šanci se z toho sama dostat.
Proč tu jsem? Vůbec to nechápu. Pamatuju si jen to že, jsem hledala klíčky od auta a v tom ke mně přišla žena celá v černé a jen se mě zeptala jestli jsem Jamie potom už si nic nepamatuju. Vůbec to nechápu.
"Dominiku, jsi si tím vším jistej?" slyšela jsem někoho mluvit ale, nebylo to z téhle místnosti. Bylo to nejspíš za dveřmi. " Ano. Viděl jsem je spolu" pak už jsem nic neslyšela jen se otevřely dveře od té mé místnosti. Do místnosti vešly dvě osoby. Do tváře jsem jim ale, neviděla protože, světlo bylo pořád zhasnuté.
Někdo z těch dvou mužů rožnul světlo které, mě okamžitě zasáhlo do očí protože, jsem nebyla zvyklá na takový přísun světla, musela jsem opět zavřít oči takže, jsem jejich tváře opět neviděla. Když už jsem si pomalu začala zvykat na přísun světla, otevřela jsem pomalu svoje oči. Přede mou se tyčili dva obří chlapy. Byly spíš jako gorily. Ten vyšší ke mně přistoupil vzal mojí tvář do své ruky a prohlížel si mně. Bylo to strašně nepříjemný, měla jsem chuť mu jednu vrazit ale, to je jsem bohužel nemohla.Pokaždé když se dotkl mé tváře projala mnou vlna nechuti a zloby. Tak moc jsme si přála aby to skončilo. Celou dobu jsem měla oči dole takže, jsem viděla jen jeho černé boty. Najednou jsem cítila jeho jazyk na mé tváře. Pane bože. Otřáslo se to mnou ale, to už jsem si nenechala líbit. Zvedla jsem svou hlavu a podívala jsem se na něho. Jedno oko měl modré a druhé hnědé. Přes čelo až k rtům mu vedla dlouhé jizva. Myslím že, mu bylo kolem 40let. Měl masné černé vlasy které, měl přehozené dozadu. Byl ošklivý, byl přímo odporný. Najednou jsem mu flusla do tváře. Netuším kde se to ve mně vzalo ale, udělala jsem to. Byla jsem ráda za to že, jsem to udělala. Ale najednou jsem toho začala litovat protože, on si to rozhodně nechtěl nechat líbit a jednu mi střelil. Střelil mi tak moc že, se moje hlava posunula do leva, moje líce přímo hořely.Proč se mi tohle děje? Slzy se mi drásaly na povrch ale, já před nimi nechtěla brečet. " Je pěkná co?" řekl ten druhý který, ho sem si do teď moc nevšímala. Byl skoro stejný typ jako tenhle slizoun akorát byl mnohem ale mnohem mladší. Slizoun se na mě opět podíval a odpověděl mu " Až moc. Už chápu proč si jí vybral" " Jsi si tím vším jistej? Pamatuješ jak tehdy reagoval Boyka? " zeptal se ho ten mladší a slizoun se otočil k němu a řekl " Pochybuješ snad? Boyka jí miloval, jen.. To je jedno, tentokrát to vijde" odpověděl Slizoun. Vůbec jsem nechápala proč jsem tady a o čem se teď baví. Kdo je Boyka? A koho miloval? A co to vše má společnýho semnou? " Proč tu jsem?" zeptala jsem se roztřepeným hlasem i když jsem zkoušela to třepání potlačit, nefungovalo to. " Protože si zahrává s Ďáblem" řekl slizoun. Cože? Kdo si zahrává s Ďáblem? Vůbec to nechápu.
Najednou se ozval šílený hluk. Někdo něco řval ale, já mu vůbec nerozuměla. " Už je tady " řekl slizoun a hnusně se usmál. " Zůstaň tu s ní Santi. Já ho jdu zabít" Koho jde zabít? Sakra. Co se tady děje? Tak moc bych chtěla znát na všechny mé otázky odpovědi.
Hned co odešel slizoun se ke mně přišel Santi a řekl mi " Neboj zlato. Za chvílí si spolu užijeme" potom se ke mně přiblížil a jeho hnusné rty přitiskl k těm mým. Nespolupracovala jsem. Hnusilo se mi to. Myslela jsem že, Santi je normální ale, není. Možná je i o něco horší i než slizoun.
Po chvíli kdy mě pořád Santi líbal a já je plakala a prosila ho ať toho nechá do místnosti někdo vtrhl. Byl celý v černým a v ruce měl samopal. " Ty čuráku " zařval a vrhl se po Santinovy. Byl to Lars. Můj hrdina. Santino ležel na zemi a byl celý od krve. Spadl mi kámen ze srdce když, jsem si všimla že, je to Lars. Ale co tu vlastně dělá a jak ví že, jsem tady? Má snad v tom prsty i on? Lars se pak podíval na mně a v očích mu něco problesklo. Nedokážu říct co to bylo ale, Lars se ke mně přiběhl a začal řezat svým nožem který, vytáhl z riflích provazy kterýma jsem byla svázana. " Larsi " řekla jsem jen a on se na mě smutně podíval a řekl " Je mi to tak strašně líto... Tohle se nemělo stát " co tím myslí? Vždyť on za to nemůže. Nebo snad může?
Když přeřízl provazy vzal mě do své náruče a vedl mě z téhle továrny pryč. Po cestě ven jsem si všimla i Yuriho který, tady také je. Před továrnou bylo zaparkované Larsovo černé Lamborghini aventador. Lars otevřel dveře a položil mě na místo spolujezdce potom dveře zavřel a nastoupil i on. Nechápu to teď. Vždyť v té továrně Lars nechal Yuriho, to ho tam jen tak nechá a my dva odjedeme? Bylo to jenom kvůli mně a nechci aby se komukoliv něco stalo. " A co Yuri?" zeptala jsem se vystrašeně Larse a on se jen na mě nevěříčně podíval a řekl " Do toho ti nic není ". Proč je zas takový? Už mě ty jeho nálady nebaví. Vždyť mi do toho je a celkem dost. Pak se jeho Lamborghini rozjelo a my někam jely. Chtěla jsem se ho zeptat kam to jedeme ale, věděla jsem že, by mi stejnak neodpověděl a protože, byl nasranej chtěla jsme jet domů. " Chci jet domů " řekla jsem najednou. Nevím kde se to ve mně bere ale, je mi to jedno. Já chci domů, chci se jít vykoupat, lehnout si do postele a zapomenout na dnešek. Jenže Lars dělá jako by mě vůbec neslyšel a jel dál. Tahle cesta rozhodně nevede ke mně domů. " Larsi slyšíš? Já chci domů" řekla jsem už vztekle. On se na mně podíval a řekl " Ale mě je totálně u prdele co chceš ty" a dál jel tou svojí cestou. Achjo. Povzdechla jsem si a nechala to být.
Nevím co teď budu dělat. Lars totálně sere na to co říkám já. Je mu všechno úplně u prdele. Proč když jsem mu tak u prdele a nezajímá se o to co chci já, proč mě pořád zachraňuje? Hraje si snad tajně na Supermana? Mám toho dost. Najednou jeho Lamborghini zastavilo a já poznala že, jsme před Larsovym barákem. Lars vystoupil. Ale já hodlám protestovat, chci domů. Seděla jsem dál na sedadle když v tom Lars otevřel moje dveře a řekl " Vystup " " já chci domů " řekla jsem mu smutně jenže, jeho to zas nezajímá. " Nemůžeš teď domů. Copak to vůbec nechápeš? " proč bych teď nemohla jít? Vždyť je tam i Victorie a určitě na mně čeká a bojí se o mně. " Ne nechápu " odsekla jsem. Je toho na mně moc. Lars si povzdechl a řekl "Chtějí tě aby, tě použili proti mně. Nemůžeš si jen tak teď sama nakráčet domů a čekat že, vše bude v pohodě" ale já chci aby všechno bylo v pohodě, já chci aby všechno bylo tak jako předtím, chci aby všechno bylo jako před Larsem. Možná že, Lars byl jedna velká chyba. . . " Ale je tam Victorie " řekla jsem ze strachem, v životě bych si neodpustila to aby, se Victorii něco stalo. " A co já s tím? " řekl Lars s naprostým nezájmem. Co ty s tím? Hej kámo, okamžitě se vzpamatuj. Já jsem teď v naprostých sračkách kvůli tobě a ty ani nejsi schopnej jet za mojí nejlepší kamarádkou která, je v těchto sračkách vlastně kvůli tobě taky? Najednou přijel někdo v Audi R8, vystoupil z ní Yuri který, měl rameno celé od krve. " Co se ti stalo brácho? " okamžitě k němu přiběhl Lars se strachem. " Nic. Jen mě nějaká kunda postřelila " řekl Yuri. Řekl to jako kdyby se nic nedělo jako kdyby mluvil o nákupu " jo koupil jsem právě knedlík " jo, přesně s takovým nezájmem to řekl. Nechápu to. Nechápu jeho a ani Larse. " Musíš do nemocnice " řekla jsem pohotově. Přece to nemůže jen tak nechat být. Oba dva se zasmály a Lars řekl " prej do nemocnice " a nevěříčně kroutil hlavou. To jsem vážně řekla takovou pičovinu? Mě se zdá že, jsem řekla celkem dost rozumnou věc. "Nemůžu do nemocnice "řekl Yuri. "Tak zavolej te Victorii ona je doktor, podívá se ti na to " řekla jsem a pak jsem dodala " prosím "
