10.část

82 5 0
                                    

Pane bože. To vážně? To všechno vážně? Teď už mi to trochu dává smysl ale, pořádně jsem to ještě nepochopila. Zas tolik si fandit nemůžu. Musím to nejdřív všechno vstřebat, musím vstřebat všechno co mi teď řekl. Ten důvod proč se ke mně " někdy " chová hnusně je ten protože, si nechce nikoho pouštět k tělu? Najednou se zvedl a mě vzal za ruku " Kam to jdeme? " zeptala jsem se ho a on odpověděl " spát".

On chce jít vážně teď spát? A ještě navíc já nechci spát s ním. Nechci. " Já se vyspím na gauči " řekla jsem hned a chtěla se vyvléct z jeho ruky. Jenže, on svůj stisk ještě víc zvětšil takže, jsem neměla už vůbec šanci. " Proč?" zeptal se mě a pak ještě dodal " No, na gauči budu spát já. Vez mi si můj pokoj " řekl a já hned na to reagovala " Ne, návštěva jsem tady já. A ty se nebudeš kvůli mně omezovat takže, já půjdu na gauč a ty normálně do svýho pokoje ". Nechci aby kvůli mně spal na gauči, připadala bych si trapně, blbě atak... Je to prostě špatný nápad. " Jamie, prosím, nechci se s tebou hádat vezmi si ten pokoj a normálně spi " řekl a pak mi dal jen pusu na čelo a odešel spát na gauč.

V noci jsem nemohla spát. Strašně moc pršelo a popravdě? Bála jsem se. Co vlastně teď dělá Victorie? Asi tu nejspíš přespala protože, jsem jí neviděla jít pryč. Najednou se cítím kvůli tomu všemu výčitky svědomí, kvůli tomu že, Victorie je v tom to nejspíš teď taky a kvůli Larsovy protože, musí spát na gauči. Strašně jsem se bála. Kapky deště bubnovaly na okně a hromy a blesky pořád neustupovaly. Najednou někdo otevřel dveře a já se šíleně lekla

" To jsem jenom já " řekl Lars " přišel jsem si jenom pro něco, promiň že, jsem tě vzbudil " řekl mi a podíval se na mně. "Nespala jsem" řekla jsem a taky se na něho podívala. "Jakto?" zeptal se mně a pak něco šel hledat. " Nevím " odpověděla jsem ale, věděla jsem moc dobře proč nespím, prostě jsem jen posera kterej, se vlastně bojí deště. " Ajo" odpověděl a na tváři měl pobavený úšklebek. Přestal něco hledat tak soudím že, to něco našel, najednou těch odejít a já řekla strašnou pitomost " ty už jdeš?" tak jo, momentálně se totálně nesnáším proč jsem to jen řekla? " Chceš abych zůstal?" zeptal se mě a mířil k mé posteli. Vždyť on se nikdy neptá, tak proč se najednou zeptal? Chtěla jsem aby zůstal ale, teď jen zbývá otázka jestli kvůli tomu že, jsem posera nebo kvůli tomu že, chci aby tu prostě byl semnou. . .

" Nechci aby si spal na gauči " řekla jsem vlastně to i z nějaké té pětiny byla pravda ale víc jsem chtěla aby, tu prostě jen tak semnou ležel a já už se tak nebála. On se usmál a lehl si ke mně. Já se přemístila na druhou část postele aby i on měl místo jenže, on si mě hned k sobě přitáhl a já si hlavou lehla na jeho holý hrudník. A tak jsem spokojeně usnula.

Jedna z milionuKde žijí příběhy. Začni objevovat