Těžký život

144.kapitola- Nemůžeme se dohodnout?

  ,,To už jsi mě chtěl zase opustit?" Zamračila se Laila ještě víc a zkřízila ve dveřích ruce na hrudi. Já jen trochu couvl. Přesně tomuhle jsem se chtěl vyvarovat...
  Co jí vůbec mám teď říct? Vždyť mě zmanipulovala... Až teď, když mi Mark otevřel oči jsem si to uvědomil... Všechny ty její řeči...
  ,,Jak se teď cítíš?" Zeptala se mě s drobným úsměvem Laila.
  ,,Já... Já nevím... Zvláštně..." Zamumlal jsem. Byla na mě skoro nalepená...
  ,,Buší ti zrychleně srdce?" Zeptala se a přitom se i dotkla mé hrudi... Byl jsem z toho všeho tak zmatený... ,,Je to příjemný pocit?"
  ,,A-asi..." Byl jsem z ní nervůzní. Vždyť mi skoro seděla v klínu! Bylo to teprve pár hodin co jsme spolu začali chodit... Asi...
  ,,Tak to mám stejné." Lehce se zasmála. ,,To je laska ty mé malé trdlo~"
  Ne, nebyla... Teď vím, že jsem k ní cítil odpor... Nebylo mi příjemné to, co dělala... Nelíbilo se mi, jak se na mě neustále lepila. Nebylo mi to příjemné. I ten její smích zněl teď tak falešně... Jak jsem si toho mohl předtím nevšimnout?!
  ,,Promiň..." Zamumlal jsem. Musím sebou pohnout, Mark na mě čeká... ,,Ale myslím, že tohle nefunguje..."
  ,,Co zase nefunguje?" Zavrčela. ,,Přestaň být babovka Zaine. Pár skleniček tě nezabije."
  ,,Nerespektuješ mé rozhodnutí..." Řekl jsem klidně, tedy snažil jsem se tak znít. Ona na mě trochu překvapeně pohlédla.
  ,,Co to zase plácáš?" Nezněla moc nadšeně ale já se tentokrát nenechal zastrašit.
  ,,Řekl jsem, že tohle nechci, ale ty jsi mě přesvědčila..."
  ,,Takže ty budeš raději všude jinde než aby jsi trávil čas se mnou?" Řekla jakoby smutně ale já jí už prokoukl. Teď už jsem to viděl... Jen se snažila, abych se cítil vyný, že ji tohle dělám. Opravdu jsem se citil vyný, to ano, ale rozhodně ne kvůli ní...
  ,,Tak pojď se mnou. Uděláme pro změnu něco, co baví mě." Stejně jsem si musel otestovat, zda je to všechno pravda... Třeba se jen pletu...
  ,,Holky se ve vztahu nepodřizují klukům. Budeš dělat, co se líbí mě." Náhle obrátila. Teď jsem se sám sebe ptal, jak jsem s ní mohl vydržet tak dlouho a ničeho si nevšimnout...
  ,,Nebudu." Řekl jsem rozhodně. ,,Nutíš mě dělat věci, které se mi nelíbí. Pít, být hnusný na své blízké..."
  ,,Neopustíš mě. Seš můj!" Přimhouřila naštvaně oči.
  ,,Nejsem věc, kterou si můžeš koupit. Jsem živa bytost! Celou tu dobu jsi se mnou manipulovala a nutila mě si myslet, že tě mám rád ale teď už vidím pravdu! A vím, co jsem tehdy citil. Cítím to i teď. Není to laska nebo tak něco. Je to odpor..." Zavrčel jsem a otočil se k ní zády.
  Neohlížej se... Musíš za Markem. Čeká na tebe. Hlavně se neotačej!
  ,,Neopustíš mě." Řekla chladně. Snažil jsem si jí nevšímat. ,,Protože jinak všem řeknu, co seš zaš." Úplně jsem ztuhl. To nemyslí vážně...
  Zřejmě si všimla mé ztuhlosti a narůstajícího zděšení. Úplně jsem cítil, jak se za mími zady ušklíbla. Proč jsem jí to sakra vůbec říkal?!
  ,,Proč..?" Zeptal jsem se trochu odevzdaně.
  ,,Mě nikdo neopustí." Řekla ona. Kdybych nevěděl, že je to ona, asi bych jí ani nepoznal... Nebo, spíš jsem jí nikdy neznal...
 ,,Ne... Proč já..?" Pomalu jsem se na ní otočil. Na tváři měla výtězný úšklebek.
  ,,Na vaší škole je jen málo králíků a zajíců. A z nich pouze jeden sportuje a všichni ho mají za drsňáka a ranaře." Úsměv jí z tváře nahle zmizel. ,,Kdyby jen věděli co seš ve zkutečnosti zač. Takové mimino..."
  ,,Prosím... To to nemůžeme vyřešit v klidu..?" Zeptal jsem se se staženýma ušima.
  ,,Jasně. Zůstaneš se mnou. Budeš mi věrně chodit po boku všude na veřejnosti. Pak si dělej co chceš."
  ,,Lailo..." To se z ní opravdu vyklubala taková mrcha..?
  Najednou se za námi prudce otevřeli dveře a dovnitř vtrhl Mark. Měl na sobě policejní vestu a kdybych ho neznal, asi bych se ho dost vyděsil...
  Asi jsme tím rámusem vzbudili i ostatní. Ospale vykoukli ze dveří a uplně ztuhly, když zpatřili Marka...
  Laila ho však už znala takže se nenechala vyvést z míry. ,,Rozmysli si to. Máš čas do pondělí." Byla si už jistá svou výhrou...
  Mark je všechny sjel pohledem, pohrozil, že by je měl všechny zavřít ale nakonec si odvedl jen mě jakožto nejmladšího...
  ,,Co ti to ta holka říkala? Co si máš rozmyslet?" Začal se ptat ještě na schodech. S pohledem zarytým do země jsem šel dál.
  Nemohl jsem mu říct, co se děje... Byl hodný, ale až přehnaně ochranářský a starostlivý... A já nechtěl, aby měl kvůli mě ještě problém... Jako by už teď nestačilo to, co všechno jsem udělal...
  Nezbyvala mi jiná možnost...
  ,,Rozešel jsem se s ní..." Zamumlal jsem. Ta lež mi nešla přes pusu. Nemůžu... Nemůžu dopustit, aby celá škola věděla, co jsem udělal...
  Mark mě povzbudivě poplacal po zadech a poté mě chytil za rameno.
  ,,Nebuď z toho smutný, byla to mrcha. Jistě si najdeš někoho lepšího." Já už si nechci najít nikoho. Měl jsem se držet svého přesvědčení. Vztahy jsou na nic...

Po jednou určitém komentáři u minulé kapitole mi toto přijde trochu trapně nudné ale muselo to takto být..
Prosím nezabíjet 😅