The first day

71 5 0
                                    

Dneska jdu poprvé do své nové práce. Nějak se moc netěším, ale jsem za ni ráda. Právě jsem ještě ležela v posteli a koukala znuděně do stropu.
Asi bych měla vstát a připravit se do práce. Přemýšlela jsem. Podívala jsem se na budík a právě malá ručička přeskočila na sedmou hodinu. V osm mám být v redakci.
Vstala jsem z postele a šla si do koupelny vyčistit zuby. Poté jsem se oblékla do bílé košile a černých džíny. Vlasy jsem si učesala a nechala je rozpuštěné. Přešla jsem do kuchyně a vzala si rohlík, který jsem si pak namazala máslem. Ještě jsem si k tomu udělala kafe.
S ním jsem si sedla na pohovku a pustila televizi, protože jsem měla ještě dost času. Překlikávala jsem kanály a přitom jedla svůj rohlík.

Když už jsem ho snědla a kafe vypila, vypla jsem televizi a rozhodla se už jít do práce. Ikdyž jsem měla asi půl hodinu. Vzala jsem si kabelku a zamkla byt.
Poté jsem vyšla z budovy, kde mám byt a mířila přímo do redakce.

Šla jsem patnáct minut, protože jsem nespěchala tak jsem šla pomalu. Když už jsem byla před budovou redakce vešla jsem dovnitř. Pozdravila jsem paní Moragnovou na recepci a vyjela výtahem do posledního patra a zahnula doleva. Před svojí kanceláří, kterou jsem sdílela ještě se dvěma lidmi jsem zastavila. Byla jsem nervózní. A nevěděla jestli zaklepat nebo jít prostě dovnitř.
Nemusela jsem nad tím vůbec přemýšlet, protože se dveře samy otevřely. A za nimi stála Susan.
” Ahoj, pojď dovnitř „. řekla a ustoupila. Ještě se na mě usmála a já jí usněv oplatila. Rychle jsem vešla a zjistila, že Susan tady byla zatím sama.
” Já si půjdu jenom něco vyřídit a pak mi něco o sobě řekneš „. Ještě na ní pohrával její úsměv a pak zmizela na chodbě a zavřela za sebou dveře. Až teď jsem zjistila, že jsem celou dobu zadržovala dech. Pomalu jsem vydechla a přešla ke svému nové stolu, který byl před oknem. Susanin byl u zdi v pravo a Robertův na opačné straně, ale židlí otočený k nám.
Usadila jsem se za stůl a začala si pečlivě prohlížet kancelář. Nebyla malá ani velká. Prostě kancelář pro tři lidi. Zdi byli natřeny na světle modrou a strop byl bílý. Podlaha byla dřevěný a ošoupaná.

Po chvíli přišla Susan a věnovala mi jeden ze svých zářivých úsměvů. Přitáhla si svoji židli k mému stolu a posadila se na ni.

Another me 2 \\cz\\Kde žijí příběhy. Začni objevovat