Another me 2 \\cz\\

Tears

Pořád sedím s Brucem v místnosti s klavírem a ptám se ho na otázky pro noviny. Teda už moc nesepisuju. Všechny otázky jsem už Brucovi položila. Venku je tma a na nebi svítí hvězdy a já se směju Brucovi, protože před chvílí přišel Alfréd a začal o něm něco povídat, když byl Bruce malý.
” Myslím si, že už pujdu spát. Protože jsem pana Wayna ztrapnil už dost „ řekl Alfréd a my mu popřáli dobrou noc.
Podívala jsem se na velké hodiny v místnosti a zjistila, že za chvíli bude deset hodin.
” Nicol „ řekl Bruce, aby připoutal mou pozornost.
” Řekni mi ještě něco o sobě. Nic moc o tobě nevím a ty o mně víš už spoustu věci „ řekl a já jsem zase znervóznila. Co když už ví, kdo jsem. Dobře. Tak klid. Ještě nic neví. A přestaň vyšilovat Kate. Napomenula jsem se.
” A co „? zeptala jsem se a tvářila se klidně.
” Cokoliv „. řekl Bruce a napil se po několikáté své whisky. Určitě z něj už mluvila trochu opilost.
” No...teď mě nic nenapadá. Ale budu muset jít. Je pozdě „. řekla jsem. Dala jsem si svůj blok s tužkou do tašky zvedla se. Měla jsem pocit, že tohle může skončit špatně, proto jsem už chtěla odejít. Možná to bylo trochu hodně zlý, protože jsem ho chtěla nechat v tom křesle a v klidu odejít.
” Ne, nesmíš odejít „ řekl. Vstal z křesla a chytil mě za zápěstí. ”Strašně se mi po Kate stýská. A ty jsi jí hodně podobná. Teda až na ty vlasy „. řekl a já začala panikařit. Musím se zase přemaskovat. Pomyslela jsem si.
” Promiň Bruci, ale už musím jít„. řekla jsem a vytrhla se mu.
” A nechceš aspoň odvést k tobě „ řekl a já vyšla z místnosti.
Nevěděla jsem jestli si dělá srandu, ale asi ne.
” Ne, děkuji „ řekla jsem a sešla schody. Začali se mi hrnout slzy do očí a chtěla jsem být co nejdřív doma.

Vyšla jsem ze sídla Waynů. Zastavila jsem před svou motorkou a zavřela oči, abych potlačila slzy. Potom jsem si nasadila helmu. A nastarovala motorku. Jela jsem k bráně a doufala, že se otevře.
Po chvíli, tak učinila a já vyjela ven.

Jela jsem silnicí, kde svítili pouliční lampy. Pak jsem něco ucítila na své tváři. Byla to jedna neposlušná slza. Setřela jsem ji hřbetem ruky.

Po několika minutách jsem dojela před budovu, kde mám byt. Zamířila jsem do našich garáží a zaparkovala na volném místě. Vystoupila jsem a vzala si pro jistotu sebou helmu.
Vystoupala jsem schody do mého bytu a odemkla ho.
Zavřela jsem za sebou dveře. Helmu a tašku jsem dala na pohovku. Já jsem si lehla na svou postel a pak už po mé tváři stýkalo několik slz.