Don't be afraid of me (TVD/TO)

Today We've A Lot Of Work

Zastavila jsem před domem Klause. Nadechla jsem se a vyšla z auta ven. Bylo už pozdě večer a já byla celkem unavená. Nemohla jsem si teď ale dovolit, abych vypadala vyčerpaně. Došla jsem ke dveřím a zazvonila. Chvíli se nic nedělo, ale pak se otevřely dveře a v nich stál Klaus. Podíval se na mě a usmál se.
„Vítej zpátky, zlato." Řekl a poodstoupil stranou. Já jsem jen mlčky vešla dovnitř.
„Předpokládám, že jste dostali můj vzkaz." Ozval se a já se na něj otočila.
„Jsi grázl. Ubližovat mé rodině a tím i mně. Hned, jak jsem se probudila z kouzelného uspání, kterým mě obdarovala Bonnie, chtěla jsem se vrátit, protože jsem věděla, co uděláš." Řekla jsem na jeden nádech. Nezvyšovala jsem hlas, nemělo to cenu.
„Jsi chápavá. To se mi líbí. Ale slib je slib. Dodržel jsem, co jsem řekl. Je tvoje chyba, že máš tak obětavé kamarády." Řekl nazpátek a prošel kolem mě.
„Teď jdu do své pracovny. Mezitím se ubytuj zpátky, kde jsi byla. Už víš, že nemá smysl utíkat." Dodal ještě a odešel pryč. Já jsem si jen povzdechla a podívala se na dveře. Pak jsem se vydala do pokoje, kde jsem byla předtím. Zastavila jsem se v půli cesty, kde jsem na sobě ucítila pohled. Otočila jsem se a uviděla Elijaha, jak na mě zírá. Pak najednou vstal a přišel ke mně.
„Na to, že ti umřela teta jsi celkem čilá." Okomentoval.
„Jsem naštvaná." Odpověděla jsem vyhýbavě. „Kdybych nebyla, chovala bych se úplně jinak."
Elijah si dal ruce do kapes.
„Nedivím se... Máš na to právo. A proto, pokud by sis chtěla s někým promluvit, jsem ti k dispozici."
„Proč bych se s tebou měla bavit? Možná nejsi stejný, jako tvůj bratr, ale to neznamená, že si s tebou budu normálně povídat. Akorát se ze mě napiješ." Odsekla jsem podrážděně. Chtěla jsem být sama a tak jsem vyrazila k sobě do pokoje. Elijah ale šel bohužel za mnou.
„To bych si nedovolil. Můj bratr tě má pro své plány a i když mě do nich nezahrnul, věřím mu." Řekl a následoval mě. Zastavila jsem se a otočila se na něj.
„Chceš zasvětit do plánu tvého úžasného bratra?" Dala jsem důraz na předposlední slovo.
„On mě chce využít pro vytváření hybridů. Jsem tu v podstatě ve vězení." Dívala jsem se na něj. On jen mlčel.
„Jen se ho zeptej." Řekla jsem ještě a pak jsem se zase rozešla do pokoje. Elijah za mnou už nešel, jen jsem cítila, že mě sleduje. Došla jsem do pokoje a zavřela se v něm. Povzdechla jsem si a sedla si na postel. Najednou jsem cítila výčitky svědomí ohledně Bonnie. ona za to nemohla. Od samého začátku to byl jen Klaus, kdo mi začal ruinovat život. Rozhodla jsem se, že jí zítra zavolám, tedy pokud mi to dovolí. Lehla jsem si a zírala do stropu. Přemýšlela jsem, co se mnou vlastně bude dál. Až mě Klaus nebude potřebovat, jednoduše mě zabije? Nebo mě nějak ušetří?
Zavřela jsem oči a snažila se nad tím nepřemýšlet. Ať už to dopadne jakkoliv, budu se snažit být silná. Pomyslela jsem si a pak si povzdechla. Uvolnila jsem se a ponořila se do světa snů.

Probudila jsem se, když už svítilo slunce. Podívala jsem se vedle sebe na volné místo na posteli a oddechla jsem si, když jsem vedle neuviděla Klause. Zvedla jsem se z postele a zamířila ke dveřím. Stiskla jsem kliku a vyšla ven z pokoje. Zamířila jsem rovnou do kuchyně. Měla jsem celkem hlad. Po cestě jsem nikoho nepotkala, což mě dost překvapilo. Došla jsem do kuchyně a otevřela lednici.
„Dobré ráno..." Ozvalo se za mnou a překvapeně jsem sebou cukla. Otočila jsem se. Za mnou nemohl stát nikdo jiný, než Klaus. Na tváři měl svůj obvyklý úsměv.
„Nebo bych měl říct dobré poledne?"
Zmateně jsem se zamračila.
„Cože?" Zamrkala jsem. On jen ukázal na hodiny zavěšené nad dveřmi, kterých jsem si nevšimla. A opravdu bylo pár minut po poledni. Jen jsem si povzdechla a nic na to neřekla.
„Dneska máme spoustu práce." Řekl a díval se stále na mě.
„Myslíš, že to nevím?" Odsekla jsem. Otočila jsem se zpátky k lednici a vzala si jogurt. Uslyšela jsem Klause uchechtnout se. Vzala jsem si lžičku a protáhla se vedle něj. Sedla jsem si ke stolu. Cítila jsem, jak se na mě dívá.
„Za hodinu budeme vyrážet, tak se připrav." Oznámil a pak se vypařil bůh ví kam. Povzdechla jsem si a pomalu se pustila do jídla. Když jsem dojedla, prázdný kelímek a pomalu se doploužila do pokoje. Zavřela jsem za sebou dveře a vzala jsem si nové oblečení. Zrovna jsem se začala svlékat, když bez klepání vrazil Klaus do zdi. Byla jsem jen ve spodním prádle a v tričku.
„Co tu sakra děláš?" Vydechla jsem. Snažila jsem se schovat za svoje oblečení, které jsem si držela na hrudi.
„Já tu mám pokoj." Ušklíbl se. Zavřel za sebou dveře.
„Můžeš jít prosím na chvíli pryč? Potřebuju se převlíknout." Řekla jsem už naštvaně. Nevím, co si furt myslel.
„Já se taky potřebuju převléknout." Sedl si na postel a pozoroval mě. Zkusila jsem to jinou cestou.
„Prosím... jen tři minuty." Řekla jsem jemněji, i když jsem se dost přemáhala. Klaus se ušklíbl.
„Tohle na mě neplatí. Ale jak chceš. Máš tři minuty." Pak se zvedl a vyšel ven z pokoje. Já se rychle začala oblékat. Jakmile jsem byla v novém oblečení, došla jsem ke dveřím a otevřela. Hned za nimi byl Klaus. Jen se usmál a beze slova vyrazil dovnitř. Já tam s ním nechtěla být, tak jsem došla do obýváku, kde jsem se opřela o zeď. Sklopila jsem hlavu a už jen čekala, než uslyším Jeho hlas. Netrvalo dlouho a stalo se tak, jak jsem očekávala.
„Už je čas, zlato." Uslyšela jsem Klause za sebou. Povzdechla jsem si a zamířila za ním. Našla jsem ho a společně se vydali k autu. Měla jsem dost ponurou náladu a měla jsem k tomu důvod. Netušila jsem, co mě teď bude čekat a dost jsem se bála, i když jsem to nechtěla dát najevo. Došli jsme k autu a já si sedla na místo spolujezdce. Ani Klaus nic neřekl. Jen nastartoval a vyjeli jsme.