Don't be afraid of me (TVD/TO)

Where Are You, Boy?

Uběhlo pár dní a já jsem pořád přemýšlela nad slovy Elijaha. Byla jsem teď v pokoji a dívala se do stropu. Klaus byl bůhví kde, nejspíš u svých poskoků hybridů. Povzdechla jsem si a otočila se na bok. Zavřela jsem oči. Ani jsem si neuvědomila, že jsem usnula.

Byla jsem u sebe doma. Seběhla jsem schody, protože mě Jenna volala na večeři. Měla jsem hlad, jako vlk. Došla jsem do kuchyně a usmála se na Jennu.
„Hezky to voní. Co to je?" Zeptala jsem se a podívala se do talíře.
„Překvapení." Řekla tajemně. Vzala jsem si talíř a sedla si s tím ke stolu. Dost jsem se lekla, když jsem uviděla Klause vedle sebe. Otočila jsem se na Jennu, ale ta vypadala, že si ničeho nevšímá. Podívala jsem se zpátky na něj.
„Co tu sakra děláš?" Zabručela jsem. On se jen usmál.
„Chtěl jsem ti zpříjemnit spánek." Pokrčil nevinně rameny. Když jsem se podívala na stůl, jídlo od Jenny zmizelo.
„Jsi v mé hlavě..." Zamumlala jsem a povzdechla si. „To jsem si mohla myslet."
Klaus se na mě jen díval. „Nechtěl jsem tě hrubě budit cloumáním nebo i hůř, ale jestli ti to vadí, klidně tě tak budit budu." Ušklíbl se.
Promnula jsem si oči. „To, že jsem tvůj vězeň neznamená, že nemůžu mít svoje soukromí, zejména ve spánku." Zamumlala jsem. Tohle mi už lezlo na nervy, nenechá mě ani se vyspat.
„Nejsi můj vězeň, jen tě využívám pro své účely." Uculil se.
„Já v tom nevidím rozdíl." Odfrkla jsem si a podívala se jinam.
„Ať tak či tak, nemáš možnost rozhodování."
Povzdechla jsem si. Věděla jsem, že má pravdu a mrzelo mě to. Už jsem tu nechtěla být, fakt ne. Nakonec se sen rozplynul a já se probudila. Otevřela jsem oči a pohled mi padl na Klause. Zvedla jsem se tak prudce do sedu, až se mi zamotala hlava. Promnula jsem si oči.
„Koupil jsem ti nějaké oblečení." Promluvil po chvíli můj věznitel a já se na něj podívala.
„Tím koupil myslíš vzal?" Zamumlala jsem. On se uchechtl a odpověděl, že ano. Založila jsem si nohy do tureckého sedu. Znovu jsem se na něj podívala, do jeho očí. On mi pohled krátce oplatil a pak se podíval jinam, což mě tak trochu vyvedlo z míry. To on vždy totiž čekal, až ten druhý uhne pohledem. Nakonec se zvedl a dal na postel tašku s nejrůznějším oblečením. Začala jsem se tím prohrabovat. Bylo tam celkem slušivé prádlo. Nejvíc se mi asi zalíbilo žluté tričko a bílé rifle. „Děkuju..." Zamumlala jsem tiše. Byla jsem překvapená z jeho chování. Nejdříve byl dost zlý a najednou mi kupoval - nebo spíše kradl - oblečení.
Nakonec se zvedl. „Nechám tě se převléknout... Tohle oblečení je už trochu staré." Zamumlal a ušklíbl se. Pak se vydal pryč. Zavřel mě v pokoji. Já jsem se začala převlékat. Když jsem byla oblečená do nového, vyšla jsem z pokoje. On tam ale nebyl. Chtěla jsem se vydat ho najít, ale najednou jsem ucítila píchnutí jehly do krku. Ani vykřiknout jsem nemohla, protože mi někdo přitiskl ruku na pusu. Po chvíli jsem upadla do bezvědomí.

Probudila jsem se připoutaná na židli. Už zase. To si snad ze mě děláte srandu. Otevřela jsem oči a uviděla nějakýho chlapa. Usmál se.
„Konečně jsi vzhůru, děvče." Pronesl. Podívala jsem se na něj a povzdechla si.
„To mě musí pořád někdo unášet? Už mě to přestává bavit." Sykla jsem. On se jen zasmál.
„Omlouvám se, ale jinak to nejde."
„Budu hádat..." Zamumlala jsem. „Posloužím, jako zbraň, proti Klausovi." Ten chlap se jen usmíval.
„Chytrá holka." Zasyčel. Vůbec se mi nelíbil. Pak ke mně přišel a rozvázal mě.
„Jen to udělám chytřeji." Ušklíbl se. Pak se kousl do zápěstí a v tu chvíli mi došlo, že to je upír. No jistě, kdo jiný.
Zápěstí mi přitiskl na rty a i když jsem se je snažila mít zavřená, přesto do mě vpravil jeho krev. Rozkašlala jsem se.
Když jsem se trochu uklidnila, ten chlap mě vzal za ruku dost silně, až to bolelo. Vyvedl mě ven z nějakého příbytku a hned potom si mě přehodil přes rameno. Nemělo smysl odporovat. Upíří rychlostí jsme se dostali před dům Mikaelsonů.
„Tak kde jsi, chlapče!?" Zakřičel a pustil mě na zem. Přesto mě furt držel, abych nezdrhla.
„Mám tu tvou dívku! Tak si pro ni pojď!" Křičel dál, až mi skoro praskaly bubínky. Pak jsem uviděla Klause, co vyšel ze svého domu. Nejdříve se podíval na mě a pak na něj.
„Mikaele..." Zavrčel. Já jsem se na Mikaela podívala. Pak mi najednou bleskově chytil hlavu.
„Stačí jeden pohyb, a máš po své milé." Ušklíbl se. Teď jsem už začínala mít strach. Prosebně jsem se dívala na Klause. Věděla jsem, že mám v sobě upíří krev, tím pádem bych se proměnila v upíra, ale to jsem rozhodně nechtěla. Klaus to ale nevěděl. Najednou se ale usmál.
„Velký Mikael Mikaelson. Chce dostat bastarda a nemá už žádné možnosti kromě využívání ostatních." Promluvil, jako řečník. Snažila jsem se dýchat zhluboka, ale přesto se mi dech zrychlil.
„Já nepotřebuju nikoho, chlapče. Ona je jen prostředek." Zasyčel. Kdybych nebyla v ohrožení života, zakoulela bych očima. Pak jsem koutkem oka zachytila, že Klaus drží něco v ruce. Něco, jako dřevěný kůl. Mikael pokračoval. „Prostředek pro tvé zničení."
„Jestli si myslíš, že mě zničíš tím, že zabiješ mou jedinou možnost vyrábění mých hybridů, mýlíš se. Akorát mě víc naštveš a to nechceš." Zavrtěl hlavou. Viděla jsem, jak žmoulá kůl za zády. Takovou zlost v jeho očích jsem snad ještě neviděla a bylo mi hned jasné, že tihle dva nebudou přátelé ze střední. Mikaelův stisk zesílil a já sykla. Stačil malý pohyb a měla bych zlomený vaz.
„Udělej jeden pohyb, bastarde a tahle holka zemře, jako zemře tvá naděje." Zasyčel.
Prosebně jsem se dívala na Klause, ale nevypadalo to, že o mě jevil nějaký velký zájem. Pak se ale bez varování rozběhl upíří rychlostí k nám s kůlem v ruce. Jenže jakmile to udělal, Mikael udělal prudký pohyb...