Don't be afraid of me (TVD/TO)

Are You Here?

Probudila jsem se a zasténala. Otevřela jsem oči a rozhlédla se. Byla jsem v posteli v nějakém neznámém pokoji. Pohled mi padl na dveře. Zvedla jsem se a došla k nim. Zkusila jsem kliku a kupodivu bylo odemčeno. K další smůle jsem ale padla přímo do náruče Bonnie. Podívala jsem se na ni.
„Bonnie... Co to děláš?" Nechápavě jsem se na ni dívala.
„Chráním tě. Nemůžu tě nechat jít zpět ke Klausovi." Oplatila mi pohled. Chytila mě jemně za ramena. Vykroutila jsem se jí.
„On ale všechny zabije! Ty to nechápeš? Zabije tebe, Caroline, Jeremyho, tetu Jennu a kdo ví, koho dalšího!" Vyjela jsem na ni. Bonnie ale vypadala, jako by se nehodlala vzdát současného plánu.
„Eleno, přestaň vyvádět. Ochráním tebe a všechny ostatní." Řekla tiše.
„Ale jak? Řekla jsi mi, že je všemocný a nic ho nezastaví! Prosím, nech mě jít!" Udělala jsem krok směrem k ní. Byli jsme od sebe jen pár centimetrů. Bonnie opět zavrtěla hlavou.
„Ne." Řekla jednoduše. Já už jsem se neudržela a drkla ramenem do Bonnie. Rychle jsem se rozešla ke dveřím. Překvapilo mě, že se mě nepokusila zastavit. Došla jsem k hlavním dveřím a otevřela je. Chtěla jsem vyjít ven, ale zadržela mě nějaká neviditelná bariéra. Cože?
Zkusila jsem to znovu, ale beze změny. Bonnie došla za mnou.
„Udělala jsem hraniční kouzlo. Nedostaneš se odtud." Zamumlala tiše a povzdechla si. Podívala jsem se zlomeně na Bonnie.
„Proč...? Proč mi nedovolíš jít za Klausem?" Řekla jsem tiše.
„On tě jen využije, Eleno. Dřív nebo později tě zabije." Podívala se mi naléhavě do očí.
„Co když ne? Co když se pleteš?" Řekla jsem utrápeně. Nechtěla jsem vidět svou rodinu a přátele mrtvé. A to jen mou vinou.
„Budeš klidnější, když ti řeknu, že je Jeremy pryč z Mystic Falls? Jenna tu chtěla zůstat, tak tě za ní můžu vzít. Udělala jsem okolo vašeho domu stejné kouzlo, jako je u tohohle." Zamumlala.
Chvíli jsem nic neříkala. Nakonec jsem si odevzdaně povzdechla.
„Tak dobře..." Souhlasila jsem se sklopenou hlavou. Bonnie se pousmála.
„Ale půjdeme hned teď. Chci si být jistá." Dodala jsem a dala si pramen vlasů za ucho. Moje kamarádka přikývla. Ustoupila jsem ode dveří.
„Odčaruješ je teda?" Zamumlala jsem a podívala se na ni.
„Jasně." Řekla hned a dala ruce před sebe. Pak zamumlala nějaká slova, kterým jsem nerozuměla. Po chvíli svěsila ruce.
„Je hotovo. Už můžeš jít." Řekla Bonnie a sama vyšla ven. Šla jsem hned za ní. Nastoupili jsme do auta, Bonnie za volant a já vedle ní a vyrazili jsme k Jenně. Cesta ubíhala rychle a po chvíli jsme dorazili před náš dům. Bonnie zaparkovala na krajnici, vypnula motor a vystoupila. Postavila se před dům a znovu dala ruce před sebe. Stoupla jsem si kousek za ní a sledovala ji. Bonnie se po pár vteřinách otočila a podívala se na mě. Ve tváři měla zmatený výraz. Nelíbilo se mi to.
„Bonnie, co se děje?" Zeptala jsem se trochu odtažitě.
„To kouzlo... Někdo ho zrušil..." Řekla tiše a podívala se mi do očí. Prudce jsem vydechla a rozběhla se do domu. Uslyšela jsem, jak za mnou volá Bonnie, abych se zastavila, ale neposlouchala jsem ji. Vrazila jsem do dveří a vpadla dovnitř. Rychle jsem se rozhlížela.
„Jenno? Jsi tu?" Křikla jsem do domu. Žádná odpověď se neozvala. Moje dlouholetá kamarádka mezitím dorazila za mnou. Vyšla jsem hledat Jennu.

Dorazila jsem do kuchyně a uviděla, že je na lince rozházené nádobí. Pak jsem ucítila zvláštní pach. Byla to kovová vůně krve. Obešla jsem pomalu linku a uviděla Jennu. Ležela nehnutě na zemi a všude kolem ní byla krev. Stála jsem jak opařená a dívala se na ten výjev. Nemohla jsem uvěřit vlastním očím. Bonnie mezitím došla za mnou a Vydechla, když spatřila to, co já.
„Pane bože..." Slyšela jsem jí. Rychle k ní došla a prsty nahmatala její tepnu. V hrůze jsem ji pozorovala. Byla jsem tak v šoku, že jsem netušila, jestli je to sen, nebo ne. Bonnie pomalu stáhla ruku a povzdechla si. Podívala se na mě a slabě zavrtěla hlavou. Začalo se mi špatně dýchat. Musela jsem se opřít o linku, jinak bych se asi zhroutila. Moje kamarádka se zvedla a objala mě. Začala vzlykat.
„Je mi to tak líto, Eleno..." Zašeptala. Teď už jsem se probrala i já. Po tvářích mi začaly téct slzy a taky jsem se rozvzlykala. Můj celý svět se hroutil. Teta Jenna byla mrtvá a to jen mojí vinou. Nebo... Pomalu jsem se od Bonnie odtáhla. Začala jsem pociťovat přicházející hněv. Podívala jsem se uslzenýma očima na Bonnie.
„Ty za to můžeš..." Vydechla jsem potichu a třásla se vzlyky. Bonnie se na mě nevěřícně dívala.
„Ne... To ne..." Zašeptala a chtěla mě znovu obejmout, ale já jsem uhnula.
„Je to tvoje vina... Mělas mě nechat odejít, jinak by se tohle nestalo!" Rozkřičela jsem se na ni. Vztek mě úplně pohltil. Bonnie na to nic neříkala. Poznala jsem, že ji dochází, že je to opravdu její vina. Znovu jsem se podívala na Jennu. Pak jsem periferním viděním zahlédla kus papíru. Roztřeseně jsem k němu přišla a vzala ho do rukou. Začala jsem číst.

Kdybys mě bývala poslechla, nemuselo se nic z toho stát. Nedávám další šance a pokud se nevrátíš, přijde řada na další Tvé blízké.
Klaus

Zmuchlala jsem papírek v ruce a otočila se na Bonnie. Stála tam se sklopenou hlavou. Nic jsem neřekla a setřela si slzy. Musela jsem teď být silná. Roztřeseně jsem se nadechla a obešla Bonnie. Vyšla jsem ven z domu a nasedla do svého auta. Bonnie přišla k okénku a smutně na mě pohlédla. Přepadly mě výčitky svědomí. Hned jsem je ale zahnala. Byla to její vina. Pomyslela jsem si a vyjela na cestu ke Klausovi domů. Byla jsem rozhodnutá, že se Klausovi pomstím, že mi rozvrátil rodinu. Soustředila jsem se na cestu a nutila se do klidného dechu. Pořád jsem byla otřesena tím, že už Jennu nikdy neuvidím, ale musela jsem být silná. Najdu způsob, jak ho zabiju. I kdyby se mělo stát cokoliv.