Don't be afraid of me (TVD/TO)

I'm A Monster...

Okamžitě jsem se zvedla do sedu. Ne, tohle se nemělo stát. Podívala jsem se na Klause.
„Co jsi to udělal?" Vydechla jsem.
„Zachránil jsem ti život." Odpověděl s kamennou tváří Klaus. Neovládla jsem se a vrazila mu facku.
„To už nemůžu ani rozhodovat o svém životě?!" Vykřikla jsem. Klaus se ani nehnul a jen mě sledoval.
„Měla jsem umřít, sakra! Nechci být upír!" Ječela jsem a znovu mu vrazila facku. On stále nic nedělal a to mě naštvalo ještě víc. Sevřela jsem ruku v pěst a ta se hned vydala prudce k jeho tváři. Nedorazila tam. Klaus mi ji držel, jakoby nic. Sledovala jsem ho a zrychleně dýchala. Chvíli mezi námi bylo ticho.
„Nemohl jsem tě ztratit..." Namítl tiše a díval se mi do očí. Zarazila jsem se.
„Cože?" Dostala jsem ze sebe. Klaus sklopil zrak a pak se na mě zase podíval.
„Eleno..." Vydechl Klaus. Já jsem ho už jen mlčky sledovala. On se ke mně pomalu přiklonil. Nemohla jsem uvěřit tomu, co chce udělat, ale nechtěla jsem se bránit. Něco v hlavě mi říkalo, že se nemám bránit. Zavřela jsem oči a už jsem jen čekala jeho rty na svých.
Uběhlo pět vteřin... Deset. A nic. Otevřela jsem oči a zjistila, že Klaus je pryč. Povzdechla jsem si a sklopila oči. Cítila jsem najednou prázdno uvnitř sebe.

*O pár hodin později*

Ležela jsem na posteli, jako bez duše. Za celou tu dobu, co Klaus zmizel, jsem se skoro vůbec nepohnula. Ztratila jsem pojem o čase. 
Uslyšela jsem otevírání dveří. Pomalu jsem se zvedla do sedu a podívala se tam. Dovnitř vešel Elijah. V ruce držel pytlík s krví. Mlčky ke mně došel.
„Hádám, že budeš mít hlad..." Zamumlal a podal mi krev.
Zdráhavě jsem jí vzala do rukou. Najednou jsem se přestala ovládat. Zprudka jsem se do pytlíku zakousla a během minuty jsem měla celý pytlík v sobě. Pak jsem si uvědomila, co se stalo. Pustila jsem pytlík na zem.
„Jsem zrůda." Vydechla jsem a podívala se na své ruce.
„Na to si zvykneš. Později se začneš kontrolovat. My ti pomůžeme." Řekl a dál se na mě díval. Podívala jsem se na něj.
„Mhmm..." Špitla jsem tiše. Pak jsem sklopila oči. Elijah se pak prostě otočil a odešel z pokoje. Zavřel za sebou.
Netrvalo dlouho a vešel dovnitř znovu Klaus. Podíval se na mě.
„Pojď, pomůžu ti naučit se ovládat. Ukážu ti tvoje schopnosti." Zamumlal.
Přemýšlela jsem, jestli je moudré teď s ním někam chodit. Nakonec jsem ale usoudila, že už nemám, co ztratit. Zvedla jsem se.
„fajn." Přikývla jsem.
Klaus se otočil a mlčky se vydal ven. Já vyrazila za ním. Jakmile jsme vyšli ven, došla jsem na jeho úroveň. Podívala jsem se na něj.
„To, co jsi říkal... Myslel jsi to vážně?" Řekla jsem tiše. On na mě vrhl krátký pohled. Pak se znovu podíval před sebe. Nic neřekl.
Trochu jsem zrychlila a zastavila se před ním.
„Řekni mi to." Naléhala jsem.
„Fajn, ano, myslel jsem to tak." Řekl. Uslyšela jsem v jeho hlase netrpělivost. Co jsem vlastně měla čekat?
Klaus mě pak obešel a šel dál. Já jsem se za ním vydala.
Po nějaké době jsme dorazili do lesa. Ještě chvíli jsme šli dál. Pak jsme se zastavili. Klaus se na mě podíval.
„Začneme první schopností. Tou je superrychlost." Začal. „Stačí se prostě rozběhnout."
Hned potom mi Klaus zmizel z očí a ve vteřině se objevil asi sto metrů ode mě. Překvapeně jsem zamrkala. Pak jsem se ale vzmužila a pak jsem se rozběhla co nejrychleji. Ani jsem si to neuvědomila a už jsem byla jen pár metrů od Klause. Nestihla jsem zabrzdit a vrazila jsem do něj. Klaus mě naštěstí udržel. Držel mě jemně za paže. Byla jsem na něj natisklá. Podívala jsem se mu do očí a on mi pohled oplatil. Rozbušilo se mi znovu srdce. Podvědomě jsem toužila, aby mě políbil. Pak jsem se ale vzpamatovala a odtáhla se. Klaus mě pustil.
„Skvěle. Tohle už umíš." Pronesl. Jen jsem pokývala hlavou. Dala jsem si pramen vlasů za ucho. Znovu jsem se mu podívala do očí. Klaus se už ale soustředil na něco jiného.
„Další, co budeš procvičovat sama je sluch. Máš ho vylepšený a tak, když se budeš soustředit na rozhovor, tak ho uslyšíš, i když budeš na druhé straně místnosti." Vysvětlil. Já jsem zase jen přikývla.
„Další tu máme tvoje emoce. Máš je zesílené a později se je naučíš ovládat, jako svůj hlad. Pak je tu spínač emocí. Na ten ale nemysli."
„Proč?" Zeptala jsem se trochu zmateně.
„Uz bys to nebyla ty. Kdyby sis vypnula emoce, nic bys už necítila. A je těžké, dostat někoho takového zpátky." Řekl a já znovu pokývala hlavou.
„Dobře..." Zamumlala jsem. „Hele... Můžeme pokračovat zítra? Dneska mi to myslím stačilo."
Klaus pomalu kývl. Otočila jsem se a vydala se zpátky. On mě ale chytil za ruku a otočil mě na sebe. Pak jsem ucítila jeho rty na mých.

Vůbec jsem mu neodporovala. Zavřela jsem oči a polibek mu oplatila. Měla jsem pocit, jako by to trvalo nekonečně, což mi vůbec nevadilo. Jakmile se Klaus odtáhl, otevřela jsem oči a podívala se na něj. Klaus mi pohled oplácel. Nasucho jsem polkla. Pak jsem spojila rty já. Objala jsem ho kolem zad. Klaus vůbec neodporoval. Okamžitě mi zajel rukama pod tričko a jemně mě hladil po zádech. Pod jeho doteky jsem se skoro rozplývala. pak jsem si vybavovala už jen pár chvil. Jak mě celou svlékl a já jeho. Dále to už šlo všechno samo.

Zdravím, tak jsem se konečně dokopala k další kapitole a snad jsem vás nezklamala. Budu se snažit, abych nedělala takové mezery.
Vaše MaggiDeveraux