Don't be afraid of me (TVD/TO)

Is It Over?

Trvalo nějakou dobu, než se čarodějka narovnala a podívala se na nás. Naklonila jsem se nad mapu a podívala se, kde se zastavila krev. Ještě než čarodějka začala, dostala pár kapek Elijahovy krve, aby se zjistilo, kde přebývá.
„To není moc daleko." Zamumlala jsem a podívala se na Klause.
„Je kousek za městem. Asi, aby si nás hlídal, kdybychom někam vyrazili." Řekl Elijah a narovnal se. „Vyrazíme hned, nebudeme zdržovat."
Nijak jsem neodporovala. Zvedla jsem se, že půjdu s nimi, ale Klaus mě zatlačil zpět na pohovku.
„Ty nikam nejdeš. Zůstaneš tady a postaráš se o našeho hosta." Řekl rozhodně.
„Ale já chci pomoct..." Namítla jsem a chtěla se zase zvednout. Tentokrát ale bratrovi pomohl Elijah.
„Niklaus má pravdu. Mohl by ti ještě víc ublížit." Zamumlal. Já jsem zavrčela a vycenila jsem na ně zuby. Nijak to ale s nimi nehnulo.
„Prostě zůstaneš tady." Řekl Klaus rozhodně.
Věděla jsem, že to nemá smysl a zůstala jsem sedět. Založila jsem si ruce na prsou a zamračila se na celý svět. Nic jsem už neřekla. Niklaus s Elijahem během chvíle odešli. S sebou vzali kolík z bílého dubu.
Stejně jsem ale chtěla pomoct. Podívala jsem se na čarodějku a řekla jí, ať zůstane tady a nikam nechodí. Pak jsem se vydala za nimi, i když trochu oklikou, abych na ně nenarazila.
Pomalu jsem došla k tomu domu. Slyšela jsem zvuky boje. Proto jsem rychle přispěchala a schovala se za strom, aby mě neviděli. Vypadalo to, že to Klaus s Elijahem zvládají. Asi Mikaela zastihli nepřipraveného. Nakonec to skončilo tak, že byl Mikael přitisklý zad na strom a Klaus měl pod jeho bradou kolík. Elijah ho držel zezadu. Mlčky jsem vyšla zpoza stromu a došla za nimi. Klaus se na mě zlostně podíval.
„Říkal jsem ti, abys zůstala doma." Zavrčel. Uviděla jsem jeho tvář zbrocenou krví. Nevěděla jsem, jestli je to krev jeho nebo někoho jiného.
„Jsem asi tvrdohlavá." Řekla jsem a podívala se na Mikaela. Ušklíbla jsem se. On udělal totéž.
„Tak to skončíme." Řekl a zase obrátil pohled k Mikaelovi.                                                                                  On se ale zprudka vytrhl Elijahovi a vykopl nohou, takže Klausovi vypadl kůl z ruky. Všichni tři se po něm vrhli, jediná já jsem stála a sledovala jsem je. Kolík vzal do ruky Mikael, ale dlouho v jeho dlani nezůstal. Elijah mu totiž zlomil ruku a Klaus mu ho vytrhl. Tentokrát Mikaela bratři přirazili k zemi na břicho. Všichni cenili zuby a pak, jako by se svět zpomalil. Klaus se napřáhl a zabořil mu kůl do hrudi. pak už jsem slyšela jen řev a uviděla jsem plameny, které šlehaly z Mikaelova těla. Ani ne s hrůzou jsem to všechno sledovala. To on mi zničil život. Teď jsem se konečně cítila plná. Podívala jsem se na Klause. Na tváři měl úsměv a spokojeně sledoval svého nevlastního otce.                                                                                                                                                                                             ,,A tak bastard porazil svého trýznitele." Pronesl můj milý. Pomalu jsem došla k němu a podívala se mu do očí.         ,,Už je opravdu konec?" Řekla jsem tiše. On přikývl. ,,Ano, lásko... Opravdu je konec a už nikdo po tobě nepůjde." Oplatil mi pohled a usmál se. Já mu úsměv oplatila.
Dojeli jsme všichni domů. Rebekah nás přivítala a pogratulovala bratrům za konečné zničení Mikaela. My s Klausem jsme si zalezli do ložnice. Sedla jsem si na postel a nohy jsem si dala do tureckého sedu. Klaus si mezitím lehl vedle mě. Podívala jsem se na něj.
„Jsem ráda, že už je to za námi." Řekla jsem pomalu. Klaus se na mě usmál.
„To jsme dva. Už se ničím nemusíme trápit, lásko. Tímto jsme dokázali, že jsme nepřemožitelní."
Já jsem jen přikývla. Po chvíli jsem si lehla k němu. Přitulila jsem se a hlavu si položila na jeho hruď. Zavřela jsem oči. Ucítila jsem jeho ruku, jak mě začala hladit po vlasech. A s tímto pocitem jsem i usnula.