Zločin v krvi

Kapitola 3

,,Tvůj pokoj je tady. O patro výš mám pracovnu, kdyby se něco dělo. Na tomhle patře bydlí všichni od Povstalců. Vlastně ne všichni, jenom někteří" vrazil mi do rukou klíčky. Byly tam dva a dřevěný přívěsek s číslem pokoje. Jeden klíč byl nejspíše od hlavních dveří. ,,Až si vybalíš, přijď za mnou. Půjdeš se mnou sehnat jednoho nezbytného kluka. Tohle můžeš brát jako tu tvojí zkoušku." Přikývla jsem a on odešel. Napadlo mě, jak ten kluk může být starý, když ho zrovna on nazývá 'klukem'. Sám byl ještě kluk. 

Zatřepala jsem hlavou, abych tyhle zbytečné myšlenky zahnala a odemkla pokoj. Byl o poznání menší, než to, kde jsem bydlela předtím, ale bylo tu všechno. Nejdříve jsem to celé prolezla, pak odhodila svou jedinou tašku na postel a těch pár věcí nastrkala do skříně. Nezabralo mi to ani patnáct minut. 

Řekla bych, že mám umění narážet do lidí, protože se mi to povedlo okamžitě, jak jsem vyšla z pokoje. ,,Omlouvám se!" vyhrkla jsem hned na zrzavou dívku, která byla asi o půl hlavy vyšší než já. Zrzavé a husté vlnité vlasy jí spadaly jen na ramena a usmívala se od ucha k uchu, což mě trochu zarazilo, když  jsem do ni právě narazila.

,,Nic se nestalo,"mávla nad tím rukou. Mluvila na mě až příliš milým hlasem. ,,Ty musíš být Alizah. Jackson říkal, že tě dneska přivede. Konečně nebudu jediná holka v partě," zazubila se, ale já na ni pořád zmateně zírala. ,,Já se nepředstavila!" vykřikla a plácla se do čela. ,,Jsem Darya," natáhla ke mně ruku, se kterou jsem si s ní potřásla, ,,Máme pokoje naproti sobě. Až budeš mít čas, přijď, seznámím tě se zbytkem. Počítám, že jsi teď měla někam namířeno. Ráda jsem tě poznala," rychle mě objala a odešla. Mluvila tak rychle, že jsem měla problém to pobírat. 

Zmohla jsem se jen na pouhé: ,,Já tebe taky," a ještě chvíli tam stála a vzpamatovávala se z šoku. Pár sekund mi to trvalo, ale nakonec jsem vyrazila do horního patra za Moorem. Už jsem tam jednou byla, takže jsem věděla, kam jít. 

Zaklepala jsem na dveře a po tlumeném ,,Dále," jsem vešla. ,,Podle tvého výrazu soudím, že jsi potkala Daryu," uchechtl se hned po tom, co jsem za sebou zavřela.

,,To víš jak?" zamračila jsem se, protože jsem stále nechápala, jak mě může mít tak prokouknutou, když mě sotva zná. Aspoň po osobní stránce.

,,Mluví strašně rychle, většina lidí, co ji poprvé potkají, se takhle tváří. Člověk by tu víc čekal lidi jako já." Nastala odmlka, kdy hledal nějaké papíry, ale netrvala dlouho. ,,V jedenáct večer půjdeme pro toho kluka. Je to kousek za městem, takže půjdeme pěšky. Celé to musí proběhnout v tichosti, když se to nepovede, budeme muset improvizovat. Jen si chci ujasnit jednu věc. Uděláš všechno, co ti řeknu, i kdybych tam měl třeba zůstat. Tohle sice není tak nebezpečné jako to, co se chystáme provést za pár dní, ale tenhle rozkaz platí dopředu. Uděláš, co ti řeknu, i kdyby jsi měla nechat všechny ostatní za zády, jasný?" Propaloval mě pohledem a já se mu odvážila podívat do očí. Nebudu se bát jeho ani jeho mrazivého pohledu. Já ne. 

,,Ty sis koupil moji smlouvu," promluvila jsem chladným tónem, který jsem od sebe slyšela naposledy, když jsem mluvila s otcem pár dní před tím, než se mě zbavil. ,,Všechno, co řekneš," pokrčila jsem nakonec rameny. 

,,Za pět minut jedenáct tady," řekl mi akorát. Přikývla jsem a odešla z kanceláře. Vůbec se mi nelíbilo, že mám poslouchat někoho, kdo je jen o pár let starší než já. Napadlo mě, jestli ostatním řekl, co jsem zač. 

➳

Hodinky mi ukazovaly přesně za pět minut jedenáct, když jsem třikrát lehce zaklepala na dveře od Moorovy kanceláře. Čekala jsem, že si budu muset opět otevřít sama, což mi samozřejmě problém nedělalo, ale když jsem slyšela kroky blížící se ke dveřím, trochu jsem poodstoupila. Zanedlouho se ve dveřích objevil Jackson ve svém obvyklém tmavém obleku, tentokrát bez klobouku, ovšem své hnědé vlasy měl upravené. Sjel mě pohledem, až se zastavil u šípů na mých zádech. ,,Dneska je neber. Musíme být nenápadní. Na," podal mi stříbrný revolver.