Zločin v krvi

Kapitola 4

,,Austin," vylezlo z něj konečně, když už se ho poněkolikáté Moore vyptával na jméno. Nechápu, proč to z něj chtěl dostat, když to věděl.

,,Fajn, Austine," oslovil ho už v klidu, ,,řeknu ti ve zkratce, proč jsme tě sem přitáhli." Austin přejel svýma velkýma zelenýma očima nejprve mě a potom Jacksona, jakoby se snažil přijít na to, kdo jsme zač. S tím se ale nemusel obtěžovat, protože mu to Moore hned vyklopil. ,,Jsem Jackson Moore. Vedu gang Povstalců. Určitě jsi o tom něco slyšel. Alizah je jedna z nás," kývl směrem ke mně. ,,Potřebujeme se co nejbezpečněji dostat do Vodní Pevnosti a vím, že tě tam půl roku Trembles držel, takže se neobtěžuj hrát blbýho. Dneska v noci odejdeš s námi a napíšeš rodině dopis, že jsi v pořádku a že tě nemají hledat, protože jestli začnou, budeš ve větším nebezpečí, než jakému tě vystavíme my, ty i oni. Pokud tě to uklidní, když to všechno klapne, dostaneš za to dva miliony leeků." Zamyslela jsem se, kam se poděl ten zbylý milion, ale usoudila jsem, že ten už má Moore nejspíš pomyslně ve své kapse. 

,,A když vám nepomůžu?" zeptal se troufale Austin. Na to, že právě seděl přivázaný k židli ve staré továrně, kde mu neměl ani kdo pomoct, tak to znělo docela sebevědomě. 

,,Tak jí podříznu a to ty na svědomí určitě mít nechceš," odvětil Jackson a já věděla, že myslí mě. Proto ten věk. Doufal, že pokud s ním budu podobně stará, bude mu na mě záležet aspoň trochu už od začátku. Musím uznat, že má Moore opravdu inteligentní myšlení. 

,,To bys neudělal," zakroutil Austin hlavou a já vzápětí cítila studenou čepel na svém krku. To je fakt blb. 

,,Vážně si to myslíš?" slyšela jsem jeho hlas až děsivě blízko mého ucha. Černovlasý kluk mlčel a mě napadlo, že by to Moore opravdu udělal. Pak jsem si ale vzpomněla na rozhovor, kdy mi řekl, že nejspíše Langa slušně okradl. Zabít mě by se mu nevyplatilo. Celou dobu, co jsem měla nůž pod krkem, jsem zírala do zdi naproti, a tak jsem přesunula zrak k Austinovi, který nás až s děsivým klidem pozoroval. Nebudu říkat, že jsem se nebála. Moora neznám, skoro jsem nedýchala.

,,Fajn," řekl a s tím vydechl všechen přebytečný vzduch. Moore ze mě sundal ruku s nožem a já se mohla konečně pořádně nadechnout. ,,Nechápu, že takovej ničema jako ty, mě donutí riskovat vlastní život úplně pro nic," řekl nenávistně Austin a já v jeho hlase slyšela stejnou nenávist, s jakou jsem mluvila prvních pár hodin s Jacksonem. 

Musela jsem se uchechtnout. ,,Jsme na stejné vlně." Na to mi přilétla lehká rána loktem, která byla, jak jinak, od Jacksona. Jakmile jsem Austina rozvázala, hned se postavil na nohy a třepal s nimi ve snaze je prokrvit. 

Už jsme šli nějakou dobu, když na mě Austin promluvil: ,,Jak ses dostala do jeho gangu?" zeptal se a kývl hlavou směrem k Moorovi, aby bylo jasné, o kom mluví. 

Pokrčila jsem rameny. ,,Odkoupil mou pracovní smlouvu z jedné snobské restaurace. Samozřejmě bez mého vědomí. V tu chvíli jsem ani nevěděla, kdo to je. O pár vteřin později jsem ho srazila na ulici. Měla jsem ho chuť zabít a pořád chvílemi mám," uchechtla jsem se, jelikož jsem si byla jistá, že mě slyší. Šel jen pár metrů před námi. 

,,To vybírá jen tak náhodně lidi, kterým zničí život?" ptal se dál. 

,,Kdybych na tuhle otázku znala přesnou odpověď, nejspíš už by bylo po něm," uchechtla jsem se sama pro sebe. Pokud by odpověď zněla ano, vymlátila bych z něj duši, ale jsem přesvědčená, že nechodí jen tak po ulicích, na někoho ukáže prstem a řekne si: ,,Tak, a tomu teď zničím život." Fajn, možná to v jeho hlavě šlape přesně takhle. 

,,Konec vybavování, jsme tady," ukončil to Moore, když jsme došli ke Casinu. ,,Alizah, můžeš jít," pokývl hlavou. Já na něj jen kývla a odešla. Bylo mi jedno, co s tím klukem udělá. Pořád se mi nechtělo věřit tomu, co se stalo za jediný den, a že se mi tím změní navždy život. Už navždy budu mít na krku ten lustr, který toho člověka možná zabil a navždy budu na zádech nosit ten šíp, který určitě zabil člověka a moc dobře vím, že tohle je jen začátek.

➳

Zrovna jsem vyhodila jednu bílou figurku, když jsem si všimla, jak Beckett nervózně poklepává prsty do stolu a projíždí hrací desku očima. Darya, Gray a dokonce i Austin to pozorovali se zatajeným dechem. Darya mě sice varovala, že bych výzvu od tohohle blonďáka přijímat neměla, protože jakmile začne, nemůže přestat, ale já to i tak riskla a byli jsme si vyrovnaní, až z toho nikdo skoro nedýchal. Udělal jeden nejistý tah a já se sama pro sebe ušklíbla. ,,Šach mat," pronesla jsem vítězně a přeskákala s figurkou celé hrací pole až k jeho straně. Usmívala jsem se na něj od ucha k uchu a on do mě zabodával svůj pohled zelených očí, které měly skoro stejnou barvu, jako mají ty moje. 

,,Chci odvetu," pronesl naštvaně a já se uchechtla. 

,,Zase?" schoval Gray obličej do dlaní, takže mu byly vidět jen jeho černé vlasy. 

,,Beckette," oslovila ho Darya, ,,vždyť už hrajete tři hodiny a z šesti her jsi vyhrál dvakrát!" Nic jí na to neřekl, jen oba spražil pohledem. Potichu jsem se smála Beckettovu výrazu, protože nosil pomyslnou korunu vyhranou z šach a já mu ji teď srazila dolů. Žít pár let se starou babičkou, která nemá co na práci, je někdy užitečné. 

,,Nikdy mě nikdo neporazil," rozhodil rukama a opřel se o opěradlo židle. 

,,Jackson," upozornil ho Gray. ,,Navíc Alizah už to dokázala čtyřikrát," namítl, ,,a poctivě," zdůraznil, když si mě Beckett začal podezřívavě prohlížet. Ozvalo se zaskřípání dveří, ve kterých se objevil Moore. 

,,Je čas," kývl na nás všechny a čekal, až všichni vyjdeme, aby to tu mohl zamknout. V herně jsem od doby, co mě Darya seznámila s ostatními, trávila více času než ve svém pokoji. Všichni jsme se zvedli, vzali si na sebe bundy, co jsme měli přehozené přes křeslo a postupně se vysoukali ven. 

,,Ty jsi vážně Becketta porazila?" zeptal se mě šeptem Moore, když jsem vycházela jako poslední, aby to nikdo neslyšel.  

,,Moc o tom nemluv. Je z toho docela špatnej," zadívala se na Beckettova záda. O něčem horlivě diskutoval s Grayem a Darya šla překvapivě tiše vedle nich. Pravděpodobně si stěžoval. ,,Prý se to povedlo jen tobě," prohodila jsem jen tak, i když mě tohle zjištění překvapilo.

,,Teď i tobě. Měl by se vzpamatovat," zakroutil nad ním hlavou a strčil si klíče dovnitř kabátu. ,,Někdy tě porazim," ukázal na mě varovně prstem, než popoběhl dopředu party.