Zločin v krvi

Kapitola 8

Nad námi se vznášeli čtyři temná stvoření v černých pláštích, Smrtiči, a v kostnatých rukou třímali bezvládná těla Daryy, Becketta, Graye a Austina. ,,Jsou mrtví?" zeptala jsem se na otázku, která mě nejvíce děsila svou odpovědí. 

,,Ne," odpověděl tentokrát Brayden, ,,ale brzy by mohli být. Je někdo z nich Vyvolený?" 

,,Darya," špitl potichu Moore se znatelným strachem v hlase.

,,Musíme ji odtamtud dostat jako první. Má nejmenší šanci." určil nám Brayden jasný postup.

Natáhla jsem luk s šípem před sebe a zamířila. ,,To nepomůže," ozval se zase a já šíp zase stáhla. ,,Proletí to jimi jako kdyby tam vůbec nebyli. Jsou to duchové. Bojí se jen přímého světla, proto je všude kolem taková mlha." Rozhlédla jsem se kolem sebe, jestli tu není cokoliv, co by hořelo, ale vzhledem k tomu, co nám právě Brayden oznámil, asi těžko. 

,,Alizah, dej mi ten luk a běž do vody," pokynul mi Moore dřív, než jsem stihla cokoliv udělat.

,,Počkej," zastavila jsem ho dřív, než cokoliv udělal a dotkla se části šípu. Nemusím být génius, aby mi došlo, že je chce jednoduše sestřelit zapáleným šípem. Na začátku začal hořet, a tak si Jackson pospíšil a ušetřil sebe i mě různými otázkami na to, co se právě stalo. Natahoval luk, když se Smrtiči rozlétli do všech možných stran a to mu práci hodně zkomplikovalo. Smrtič s Daryou letěl někam pryč. Všimla jsem si mých opět zářících rukou a zavolala na Jacksona. ,,Moore!" Otočil se na mě. ,,Běž za Daryou. Zvládnu to." 

,,Jsi si jistá?" vypadlo z něj skoro dřív, než jsem to dořekla. 

,,Dělej!" nenamáhala jsem se s vysvětlováním a v ruce vytvořila ohnivou kouli. Moore se rozeběhl směrem, kterým unášeli Daryu a Brayden zůstal stát jako přibitý. Kouli jsem vyhodila do vzduchu a ona se trefila do Smrtiče, který držel Austina. Jakmile ho pustil, Austin otevřel oči a začal padat do vody. Neměla jsem moc času se k němu dostat, abych zamezila hlubokému potopení, ale vylovila jsem ho rychle. Lapal po dechu a kašlal zároveň. Doplavala jsem s ním k prknům a Brayden už ho potom vytáhl. Druhá smršť ohně tentokrát úplně minula, ale když jsem vyhodila do vzduchu třetí, koule se rozpojila na dvě menší, Smrtiče zasáhly, ti pustili Becketta s Grayem a sami se rozpadli na prach. Každý dopadl na jinou stranu, a tak jsem doufala, že zatímco budu pomáhat Beckettovi, se Grayovi povede z toho nějak vyváznout. Když jsem dostala všechny na souš, natáhl ke mně ruku, aby mi pomohl ven z vody, a já se jí chytla. ,,Díky," vypravila jsem ze sebe zadýchaně. 

,,Já díky," vyčerpaně si sedl na zem a zíral na vodu. ,,Myslel jsem, že nemáš schopnosti," podíval se na mě a já si až teď všimla, že má podivně šedé oči. 

,,To já taky," pokrčila jsem rameny. 

,,Je to zvláštní. Jakože dobře zvláštní," uchechtl se. Podívala jsem se na zbytek. Brayden o něčem diskutoval s Austinem, ale Becketta jsem nikde neviděla. Z vody se dostal sám, a já ho pak rychle ztratila z dohledu.

,,Kde je Beckett?" zeptala jsem se nahlas, aby to slyšeli i ti dva. Gray se taky začal zmateně rozhlížet, než jsem si blonďáka všimla, jak leží u zdi. Měl zavřené oči a zhluboka oddychoval. Všichni jsme k němu přiběhli a Austin s ním začal třást, aby se probral. 

,,Alizah," upozornil mě Gray, když odhrnoval utržený kus látky u kalhot. Na lýtku měl velkou tržnou ránu, které jsem si nikdo nevšiml. ,,Možná omdlel. Ztratil hodně krve a nejspíš ještě ztratí, jestli s tím nikdo nic neudělá.

,,Alizah, musíš mu to zcelit," ozval se Austin, na kterého jsem se vyděšeně podívala. 

,,Nejsem žádná doktorka! Od toho máme Daryu!" vyjekla jsem zděšeně. 

,,Viděl jsem tě házet oheň. Když mu tu ránu spálíš, udělá se tam strup a krev už mu nepoteče." Při té představě, jak ho to bude bolet, se mi vehnaly slzy do očí. Dost neochotně jsem si sundala bundu a podala ji Austinovi, aby ji dal Beckettovi k záměru si nepřekousnout jazyk. 

,,Držte ho," řekla jsem smutně a pozorovala svou ruku, která se začala červenat. Beckett byl v bezvědomí, nevěděla jsem ale, jestli ho ta bolest probere nebo ne. Ruku jsem mu na ránu nepřiložila úplně a už jsem cítila, jak se krev sráží. I přes tu obrovskou zimu jsem měla kapky potu na čele, jak jsem se soustředila, abych mu neublížila. Moje schopnosti vždycky přišly samy. Daly o sobě vědět, že teď je ten správný čas je použít. Tentokrát jsem to ale byla já, kdo je vyvolal, o to to bylo nebezpečnější. Blonďák stále klidně ležel, jakoby bolest vůbec necítil. Modlila jsem se ke svatému Finnovi, aby to tak ještě pár minut zůstalo. 

,,Zvládla jsi to." Gray si sedl vedle mě a objal mě kolem ramen. Utřela jsem si čelo a pár slz, které mi stekly po tváři a já o tom ani nevěděla. Beckett měl na noze velký strup místo otevřené rány a to bylo dobře, jenže se pořád neprobral. Uslyšeli jsme rychlé kroky, jakoby k nám někdo běžel, a postavili jsme se. Byl to Moore s Daryou, ale co se blížili, čím dál více se začal zvedat vítr. ,,Co se stalo?" vyděsila se Darya, když si všimla Becketta ležícího na zemi. 

,,Zranil se," odpověděl Gray pohotově, což bych já nejspíš v tuhle chvíli nezvládla. ,,Je v bezvědomí a ještě před pár minutami hrozně krvácel."

,,Podařilo se vám to zastavit?" povytáhl obočí Moore a nedokázal zakrýt udivení. 

,,Jo," odpověděl opět Gray a letmo se na mě podíval. To samé udělal i Moore, který na mě zíral trochu déle. Když si ale všiml, že jsem to zaregistrovala, zatřepal hlavou a vzpamatoval se. 

,,Musíme se dostat zpátky ke člunu. Hned teď. Grayi, pomoz mi s ním," kývl směrem k bezvládnému tělu Becketta. Každý si přehodil přes rameno jednu ruku a vyrazili s ním směrem, kde byla cela číslo tři. V tu chvíli nás ohodila vlna a všichni jsme byli rázem znovu mokří. Tentokrát i já. Voda uprostřed pevnosti byla rozbouřená tak moc, že by bylo i pro mě nebezpečné se pokusit dostat ven podplaváním. Běželi jsme, co jsme mohli, ale mokré schody nám v tom moc nepomáhali. Nad našimi hlavami byl více jak tucet Smrtičů. Tohle místo je mnohem děsivější a nebezpečnější, než si kdy kdo může představovat. Austin podržel Becketta, když Moore držel dveře, abychom mohli vejít dovnitř. Šla jsem poslední z těch, koho Moore pouštěl. Nasedla jsem do člunu, když jsem si všimla, že tu Jackson není. ,,Moore tu není," upozornila jsem všechny, než jsem vyskočila zpátky. ,,Jestli se do pěti minut nevrátíme, jeďte," křikla jsem za sebou, než jsem zase zmizela ve Vodní pevnosti a nechala za sebou zmatené pohledy všech uvnitř člunu.