Uběhlo několik týdnů, kdy jsem se sžívala se svou novou pozicí, chystala se na svatbu a stěhovala svou celou rodinu do paláce. Bylo opravdu těžké si na tohle všechno zvyknout. Do našeho domu jsem samozřejmě stále mohla a občas jsem toho i využívala, když jsem si potřebovala odpočinout. Někdy jsem si prostě jen sedla doprostřed prázdné místnosti, hleděla na bílé zdi a vstřebávala vše, co se na mě za poslední dobu nahrnulo. Občas jsem z toho trpěla úzkostmi. Vždy jsem se ale snažila myslet na to, že teď už bude všechno jenom dobré. Už se nebudu muset vracet na to hrozné místo. Stala jsem se vládkyní země, kde jsou milí lidé a hlavně jsem měla tu nejhodnější a nejkrásnější ženu po svém boku.
Dnes jsem ale cítila štěstí a možná špetku nervozity, protože byl velmi speciální den. Byl to náš den, který nám nikdo nevezme.
Od rána bylo na ulicích velmi rušno a spousta dobrovolníků zdobila sál na naši svatbu. Já jsem vstala už v pět ráno. Vlastně jsem celou noc nespala. Zato Casuri se ještě v osm válela v posteli, takže jsem ji dokonce musela budit. Poté jsem se už ale odebrala do vedlejšího pokoje, protože jsme se dohodly, že se v šatech uvidíme až při obřadu. Na mě už čekala matka a Casuri měla přijít na pomoc ta milá paní, která nám v naprosto rekordním čase ušila šaty. Bylo mi tak hrozně líto, že Casuri nemohla být v tento vzácný den se svou matkou, která se s naší svatbou bohužel nesmířila. Casuri na sobě nedala nic znát, ale jistě ji to mrzelo. Hlavně kvůli Dellore.
Matka mi pomohla do šatů a prohlédla si mě tím svým pohledem, který jsem vždycky tak nesnášela. Po tom totiž většinou následovaly slzy dojetí. Dnes mi to ale nevadilo. Vlastně jsem i já byla dost naměkko. A to nám ještě do obřadu zbývalo několik hodin.
I když jsem se jako královna teď líčila celkem často, takže jsem to měla už nacvičené, na svou svatbu jsem to přece jen nechala na své matce. Ve svých malovacích schopnostech jsem si moc nevěřila. Účes mi také dělala ona, a když jsem uviděla výsledek, byla jsem velmi ráda. Při pohledu do zrcadla jsem se skoro nepoznávala. Sice ta osoba v odrazu byla hezká, ale stejně mě znepokojovalo, že nevypadá jako já.
„Já jsem úplně někdo jiný," vydechla jsem v úžasu. Matka se jen vítězně usmála a odvětila: „Jsi to pořád ty. Jen jsem podtrhla tvou krásu a sluší ti to náramně."
„Co když si Casuri zamiluje tuhle mojí verzi a pak mě už nebude chtít vidět v civilu?"
„Klid, Roso. Casuri miluje tebe, tvou osobnost, ne to, jak zrovna vypadáš nebo co máš na sobě," objala mě. Nikdy jsem netušila, že se ze mě stane v den mé svatby totální hysterka. Vlastně by mě ani nikdy nenapadlo, že budu mít vlastní svatbu.
Proběhlo pár posledních příprav a já v doprovodu své matky vyrazila směrem k sálu. Točité schody, po kterých jsem chodila několikrát denně, se teď zdály nekonečně dlouhé. Matka celou cestu dolů telefonovala a ujišťovala se, že je už všechno připravené. Zavěsila se slovy: „Můžete začít." Po pár vteřinách se rozezněla hymna. Okamžitě jsem si vzpomněla na mou korunovaci před pár týdny, ale to už se otevřely dveře a matka mě vzala za ruku. Společně jsme vykročily uličkou, na jejímž konci jsem spatřila Casuri. Byla nádherná. Vypadala jako bohyně, která byla vykázána z nebe, ale neztratila ani kousek ze svojí krásy.
Se zatajeným dechem jsem pokračovala, nevnímajíc cokoli jiného, než její pohled. Opadla ze mě všechna nervozita. Teď neexistovalo nic jiného, než já a ona. Došla jsem až k ní. Věnovala mi široký úsměv a chytla mě za ruku.
„Sešli jsme se zde, abychom sňatkem stvrdili vztah královny Rosany a Casuri Feyové," začal velitel. „Než začneme, chtěl by někdo něco říct?" V místnosti bylo ticho, takže pokračoval: „Dobrá tedy," nedořekl.
„Počkejte!" ozvalo se za námi, „Casuri, chtěla bych ti říct, že mě mrzí, co jsem řekla o tobě a Rosaně. Tvou budoucnost jsem si představovala už od tvého dětství, ale nikdy v ní nefigurovala další žena a za to se omlouvám. Nemůžu rozhodovat o vztazích někoho jiného, ani své dcery. Přijmi mou omluvu a samozřejmě se můžeš zase vídat s Dellore."
„Děkuju, mami, ani nevíš, co to pro mě znamená."
„Vypadáte krásně," vypískla Dellore nadšeně.
„Jestli už není nic, co by bránilo v pokračování tohoto obřadu, prosím nevěsty, aby po mě zopakovaly jejich sliby. Táži se vás, Vaše Veličenstvo, přijímáte Casuri Feyovou za svou manželku a královnu, slibujete jí věrnost v časech dobrých i zlých, ve zdraví i nemoci, v hojnosti i nedostatku, budete ji milovat a ctít po celý svůj život?"
„Ano, přijímám a slibuji," vydechla jsem.
„Táži se vás, Casuri Feyová, přijímáte královnu Rosanu za svou manželku spolu s jejím královským titulem, slibujete jí věrnost v časech dobrých i zlých, ve zdraví i nemoci, v hojnosti i nedostatku a budete ji milovat a ctít po celý svůj život?"
„Ano, přijímám a slibuji."
„Prohlašuji vás za novomanželky. Smíte si vyměnit první manželský polibek." Podívala jsem se na Casuri. Tak šťastný výraz na její tváři jsem už dlouho neviděla. Dlouze jsem ji políbila. Od jejích měkkých rtů se nedalo jen tak odtrhnout. Uvědomovala jsem si posvátnost tohoto okamžiku. Věděla jsem, že kdybych se nestala královnou, nemohla bych tu nyní stát s dívkou, kterou miluji. Přišlo mi to smutné, ale zároveň jsem si připadala tak silně. Doufala jsem, že naše svatba bude symbolem pro všechny, kteří museli celou tu dobu skrývat to, kým opravdu jsou. Brečela jsem, ale po dlouhé době to bylo štěstím.
Casuri mezitím skládala přísahu a já pozorovala její pohybující se rty. Když dořekla, nasadila jsem jí na hlavu korunu. Kvůli nám totiž dokonce vytvořili novou, abychom mohly mít stejnou a jedna z nás nemusela mít korunu krále. Bylo to na mou žádost, protože mi vadilo, že král má větší korunu, která ukazuje, že má větší moc než královna. Tomu je už konec. Alespoň dokud budeme vládnout my.
Po obřadu došlo k dlouhému gratulování, objímání se s rodinou a vstřebávání posledních okamžiků, než jsme se odebrali na hostinu.
Krásný moment byl, když mě Dellore zatahala za šaty a zeptala se: „Takže ty jsi teď moje sestra?"
„To ne, jsme švagrové. Ale to nemění nic na tom, že tě mám ráda," usmála jsem se.
„Já tebe taky. A navíc jsi mnohem hezčí než Savik," dodala.
![](https://img.wattpad.com/cover/146657496-288-k947770.jpg)
ČTEŠ
Spolu
Fiksi IlmiahPřed dvaceti třemi lety část planety postihla přírodní katastrofa. Ostrov Saerth na ni ale byl připraven. Nástupce trůnu Varius III. nechal vybudovat podzemní bunkr, kam se lidé i z okolních ostrovů po zaplacení dost vysoké částky mohli skrýt na pot...