Dej mi víc své lásky

3. Obědová pauza

Čas ubíhal neuvěřitelně pomalu a Louis už se modlil, aby byla obědová pauza. Sem tam hodil očkem po Harrym, kterému se ve tváři promítali smíšené pocity. Na jednu stranu byl totiž nadšený z toho filmu a vůbec mu nepřipadal strašný. Na stranu druhou musel přemýšlet o Louisově chování a vlastně mu ho bylo i líto. Bylo nad slunce jasné, že Louis ten film dělat nechtěl, v tom případě ale Harry nechápal, proč neodešel, jak mu pan Cowel nabízel. Louis si všímal, jak se mu na rtech formuje úsměv, který zmizí, jakmile se na Louise podívá.

„Takže ve dvě tady? Vedete si zatím skvěle! Projeli jsme neuvěřitelnou část! Ke konci týdne bychom se snad mohli dostat už na plac!" zahlaholil Simon a gestem k sobě přivolal Louise. „Tak co, je to jen další tuctový film?" zeptal se domýšlivě, když pokyvoval hercům, kteří se po skupinkách trousili někam na jídlo. Vzal Louise kolem ramen a vystavoval ho všem na obdiv jako ten nejlepší úlovek.
„Nech mě už konečně na pokoji, mám toho všeho plné zuby." Zavrčel Louis a sledoval, jak se Harry zvedl a zamířil ke dveřím.
„Ty mi tykáš?"
„Ty jsi s tím začal, tak se nedělej." Prskl po něm Louis a vysmekl se mu. Popadl mobil a peněženku a vyběhl na chodbu.

„Harry, počkej!" Harry na rozdíl od ostatních nejel výtahem, ale akorát stál ve dveřích vedoucích ke schodišti. Po Louisovi se ani neotočil, ale ty dveře přidržel otevřené. „Kam máš namířeno?"
„Nevím, někam na jídlo. Moc to tady neznám, včera jsem se přistěhoval." Odpověděl se skloněnou hlavou. Ani se na Louise nepodíval.
„Můžu tě někam pozvat?" Harry jen znovu pokrčil rameny.
„Poslyš Louisi, věřím, že jsi hodný a milý, ale nebav se se mnou jen kvůli němu." řekl po chvíli ticha.
„Kvůli komu?"
„Panu Cowelovi. Viděl jsem, jak si tě tam nechal a taky vím, že tenhle film nenatáčíš dobrovolně. Chápu, že pan Cowel chce, abychom spolu vycházeli, ale nikdo tě nemůže nutit do toho, aby ses se mnou kamarádil." Harry mluvil pomalu jeho klidným hlubokým hlasem a nechal Louise beze slov.
„Máš pravdu," začal opatrně. „celé tohle natáčení mi není úplně po chuti, ale nevíš toho ani polovinu." Harry opatrně přikývl, ale dál pokračoval v cestě. Co na to měl Louisovi říct? „Harry, počkej." Louis ho chytil za loket a opatrně otočil k sobě.
„Musíš mi věřit, že se s tebou bavit chci. Věř mi, že bych za tebou nechodil, kdyby to po mě chtěl on." Poslední slovo vyplivl. „Prosím, Harry."
„Nemám, proč bych ti nevěřil, Louisi, jen nechci, aby sis myslel, že se mnou musíš někam chodit. Jestli je ti moje společnost nepříjemná, prostě se rozdělíme. Nic to mezi námi nezmění, ale nemusíš být se mnou, když bys nechtěl."
„Ale já chci. Proč bys mi měl vadit, Harry?" zeptal se překvapeně Louis.
„Já, upřímně moc nechápu, co je tvůj problém. S tím filmem myslím. A dal jsi docela jasně najevo, že LGBT pro tebe asi není úplně příjemné téma."
„Počkej, počkej. Ty si myslíš, že tě nemám rád, kvůli tomu, že jsem homofóbní?"
„Není žádné tajemství, že já sám se nerad zařazuji, nevidím nic špatného na tom, mít rád někoho stejného pohlaví."
„Vždyť na tom také nic špatného není!"
„Ne?"
„Ne, není! Nikdy bych nemohl být homofóbní, mrzí mě, že jsem v tobě vzbudil takový dojem. Můžeš mít rád, koho chceš a nikdo ti v tom nezabrání! Nikdo nemůže za to, že se ti líbí chlap stejně tak jako nikdo nemůže za to, že se ti líbí ženská! Tak to prostě je. Promiň Harry, muselo ti být nepříjemné se se mnou bavit a já-" Louis sklonil hlavu. Najednou vůbec nevěděl, co by měl udělat. „Nechci tě otravovat. Kdybys chtěl, můžu ti ukázat jednu restauraci, jen kousek odtud, dělají tam vynikající lasagně, ale úplně pochopím, když si teď budeš chtít odpočinout beze mě a bez zbytečných čumilů." Harry sešel pár schodů a Louis se začal smiřovat se svým osudem. Jak jen mohl dopustit, aby vypadal homofóbně? On? Takže nejen, že ho ostatní považovali za namyšleného blbce, který si neváží jejich času, ale teď už není ani tolerantní. Proč nechal Simona, aby mu šlápl na kuří oko? Ale neměl by to na nikoho svádět. Moc dobře věděl, že tohle byla jen jeho chyba.

Harrymu to všechno šrotovalo v hlavě. Louis mu byl sympatický, a když ho potkal ve výtahu, nemohl tomu uvěřit. Dokonce to vypadalo, že by si mohli vážně rozumět. Harry Louise samozřejmě znal, kdo ne? A obdivoval, jak dokázal ztvárnit všechny ty postavy, které si byli tak moc podobné, ale on i přes to nějak dokázal zvýraznit všechny jejich rozdíly. Harry samozřejmě viděl i spoustu článků, které měli v titulku Louisovo jméno, ale ať už byli chvályplné nebo, a to bohužel častěji, když špinili Louisovu pověst, prostě jim nevěřil. Jakou má cenu soudit někoho, ještě než ho poznáte? A jak by ho mohl soudit podle článků od lidí, kteří ho také neznají? Když se ale pak tak silně vyjádřil proti tomu filmu, Harry se zklamáním musel všechny naděje na jejich budoucí přátelství odložit stranou. Teď si dovolil zase malinko doufat. Ale v co vlastně doufal? Louis určitě nebyl zlý člověk, ale kdo by si chtěl na krk uvázat zelenáče, jako byl Harry? Louis už v tom uměl chodit, byl hercem už na škole, ale Harry? Vždycky se chtěl prosadit a jako malý hrával menší role v divadle, ale to bylo něco jiného, než stát před kamerou. Něco úplně jiného. Nehledě na to, že ve dvanácti skončil a od té doby hrál jen pohádkové postavy na dětských oslavách. A teď se měl předvést na plátně vedle celosvětově uznávané hvězdy? Nahlas si povzdychl, ale nechtěl nechat Louise jen tak stát na schodech. Vlastně by s ním rád strávil všechen svůj volný čas, rád by se od Louise učil, ale nechtěl mu být na obtíž. I když, jeden oběd snad neuškodí, ne?

Harry se otočil. „Možná by malá ukázka okolí nemusela být na škodu?" Louis se usmál a seběhl těch pár schodů. Které je dělili.

„V tom případě si vás dovolím vyzvat, abyste mě následoval, pane." Uklonil se Louis a Harry se začal smát. Louis nemohl uvěřit, že mu Harry dal ještě jednu šanci. On by sám nad sebou už dávno zlomil hůl a nechtěl by se sebou mít nic společného.