Dej mi víc své lásky

11. Vzhůru na pláž

„Lou? Myslíš, že bych si mohl půjčit zase nějaký tvoje tričko?"
„Dokonce si můžeš půjčit i kalhoty, jestli tam najdeš nějaký dost dlouhý." Zasmál se Louis a začal sbírat talíře. „Klidně si skoč i do sprchy, já tady na tebe počkám a pak pojedem?"

____

„Jak tě to vůbec napadlo?" Louis se usmál a pomalu otočil volantem.
„Dřív jsem vždycky jezdil po místech, kde se bude natáčet, aby mě potom nic nepřekvapilo." Harry ho zamyšleně sledoval a Louis se zasmál. „Jo a jestli si myslíš, že jsme stejně většinou natáčeli ve studiu, takže jsem neměl kam jezdit, tak máš naprostou pravdu." Harry se rozesmál a šťastně sledoval, jak pomalu vyjeli z města.

„Jak to, že tu nikdo není? Čekal bych, že tady bude každej obyvatel LA, vždyť je to jen kolik, dvacet kiláků?"
„Už není úplně počasí na to, aby ses koupal v moři, Lou." Zasmál se Harry a sundal si boty. Louis ho ihned následoval a za chvíli letělo k zemi i jeho tričko.
„To ale neznamená, že se tam vykoupat nemůžu!" se smíchem se rozběhl k mořské hladině a Harryho nechal daleko za sebou. Tak dlouho už nebyl na pláži, tak dlouho už neudělal něco bláznivého a prostě jen hloupého, tak dlouho už se takhle dobře nebavil... Harry si nechal smáčet studenou vodou kotníky a sledoval, jak se Louis vynořil nad hladinu s tak širokým úsměvem, jaký Harry ještě nikdy neviděl.
„Nepůjdeš se smočit?" Zasmál se a udělal pár kroků směrem k Harrymu, který jen zakroutil hlavou.
„Ne, to je dobrý."
„Já myslím, že půjdeš, ať už chceš, nebo ne." Usmál se Louis a rozběhl se za Harrym, který ani chvíli neváhal a vyběhl z vody na pobřeží. Vítr si mu hrál s vlasy a na záda mu dopadlo pár kapek od Louise, který se nezadržitelně blížil. Slunce se ozývalo, i když už zdaleka nemělo takovou sílu, jako v létě a tvořilo na vodní hladině krásné odlesky. Harry nemohl popadnout dech, jak se smál a tak se svalil do písku, kde se snažil uklidnit. Louise uslyšel za chvilinku vedle sebe a dech se mu zadrhl někde hluboko v krku, když si všiml, jak jsou blízko.
„Nechceš do vody, tak voda půjde za tebou!" Louis se zákeřně usmál a zavrtěl hlavou. Z mokrých vlasů dopadlo pár kapek na Harryho nahou hruď, až mu přejel mráz po zádech. Louis se taky svalil do písku vedle Harryho a chvíli oba jen oddychovali a sledovali oblohu vysoko nad nimi.

„Lou?"
„Hmm?" Louis se přetočil na bok a podepřel si hlavu, aby měl na Harryho lepší výhled.
„Je to tady krásný."
„Já vím." Harry se otočil na Louise a zrůžověl, když si všiml, že Louis vůbec nevěnuje pozornost krajině kolem, ale jen jemu. Následovalo jen ticho, přerušované tichým bušením dvou srdcí, která jakoby se předháněla, které z nich bude tlouct rychleji.
„Haz?" Hlas se Louisovi zadrhl v krku.
„Ano, Lou?"
„Nechci, aby náš první polibek byl před kamerou." Louis se Harrymu díval přímo do očí. V tu chvíli neexistovalo nic jako čas. Neexistovalo nic, co by ty dva mohlo vyrušit. Neexistovalo nic, co by se mohlo postavit mezi ně. Harry jen přivřel oči, když na svých rtech ucítil Louisův dech.

Za pár minut už byli oba od hlavy až k patě od písku. Na rtech jim hrály veselé úsměvy. Louis klečel obkročmo na Harrym a oba se snažili popadnout dech. Když si Harry uvědomil jejich polohu, zrůžověl. Louis si toho musel všimnout. Odvrátil zrak od těch krásných modrých očí.

Louis si toho samozřejmě všiml, sám měl co dělat, aby svoje nadšení korigoval, ale když viděl Harryho rozpaky, věděl, že pro dnešek už bylo dovádění dost. Dal proto Harrymu rychlou pusu na špičku nosu a svalil se do písku vedle. Jejich úsměvy by dokázaly rozzářit i tu nejhustší tmu.
„Asi bychom se měli převlíct, abychom nenastydli." Navrhl potichu a Harry přikývl. Jejich oči se setkaly, než se v dalším polibku setkaly i jejich rty.

____

„Tak co, jak jste si to užili?" Niall se opíral o zárubeň a vesele sledoval, jak si Louisova ruka našla tu Harryho.
„Bylo to fajn." Louis se nevině usmál a zaměřil svoji pozornost na Liama.
„Děje se něco, Payno?"
„Ne, ne. Kdyby něco, tak budu u sebe." Zvedl se z křesla a zamířil pryč. Louis se tázavě podíval na Nialla, kterému spadl úsměv.
„Zayn se tady za celou dobu neukázal." Dodal na vysvětlenou.
„Tak já za ním skočím, zvládnete to tady chlapci? Nebo klidně můžete jet, jestli někam chvátáte nebo tak, nemůžeme vás tady držet."
„Jo, my už asi radši pojedem." Usmál se Harry a nechal se od Louise obejmout.
„Tak teda zítra, budu se těšit." Usmál se Louis potichu.
„Já taky." Harry ukázal své ďolíčky.
„Měj se Nialle, jsem strašně rád, že jsme se poznali!"
„To já taky, Louisi, jsi ještě lepší, než jsem doufal." Jejich obětí bylo o poznání kratší a pak už nezbývalo nic jiného, než se vydat dlouhou chodbou pryč.

___

„Zee?" Louisovy klouby několikrát lehce brnkly o dřevo.
„Jdi pryč, Louisi, nechci se teď s nikým bavit." Odpovědí mu byl hlas, který nedokázal nikam přiřadit. Patřil Zaynovi, to ano, ale byl to šťastný Zayn? To asi těžko.
„Zayne... Co se vlastně stalo tak hrozného?" k Louisovu překvapení se dveře otevřely a v nich stál bez výrazu Zayn.
„Děláš si ze mě srandu?"
„Vždyť o nic nejde!"
„No jasně." Zayn se natáhl na postel a tvrdohlavě hypnotizoval stěnu před sebou.
„Víš co? Až se rozhodneš zase používat mozek, s Liamem jsme tady." Louis si povzdychl a vyšel ven z pokoje. Ze dveří Liamova pokoje koukala jeho hlava. Louis jen zavrtěl hlavou a Liam zalezl zase zpátky do pokoje. Nepříjemné ticho se Louisovi lepilo na paty, když začal vyndavat nádobí z myčky a uklízet ho do poliček. Na tváři se mu ale i přes to usadil spokojený úsměv, když si vzpomněl na pár hnědých kudrn.