Dej mi víc své lásky

6. Špagety

Když otevřeli dveře, před očima se jim naskytla scéna, kterou ani jeden z nich nečekal. Harry s Liamem se zkušeně a se širokými úsměvy proplétali za barem a tvořili vůni, která naplňovala celou místnost. Byla to vůně skvěle uvařeného jídla a úžasně namíchaného pití. Harry jako pravý šéfkuchař plnil talíře a Liam se chopil shakeru. I Louis musel uznat, že nikdo neumí míchat pití líp než Payne. Harry se přestal smát jakmile si všiml dvou postav ve dveřích a Payne se otočil hned po něm.
„Tak ty musíš být Harry." Promluvil jako první Zayn a natáhl k Harrymu ruku. „Já jsem Zayn." Pronesl skoro až ledově a Harry nejistě střelil pohledem po Louisovi, než nabízenou ruku přijal. S Liamem si docela hezky začali rozumět, ale Zayna si Harry představoval jinak. Louis přece říkal, že je to zlatíčko, ale před ním stál snědý vysoký namakaný chlap, jehož ruce zdobily tetování. Uhlově černé vlasy mu spadaly do čela. Možná, že nebyl tak vysoký jako Liam, ale rozhodně Harrymu naháněl větší strach. I přes to se ale váhavě usmál a Zayn mu úsměv rezervovaně vrátil.

Louis mu mezitím propaloval svým pohledem díru do temena hlavy. Podle Harryho výrazu mu bylo jasné, že se necítí úplně nejpohodlněji a Louis byl naštvaný, že se Zayn k Harrymu nemůže chovat víc přátelsky. Na druhou stranu si ale uvědomoval, jak chladně se většinou chová k cizím lidem a taky to, že sem vlastně Harryho přivedl neprávem.
„Tak se půjdeme najíst?" rozsekl to v pravou chvíli, když už ticho začínalo být nepříjemné.
„Stejně by sis nic nezasloužil, makali jsme tady jen my s Harrym." Odtušil ironicky Payne a Louisovi se pomalu začala vařit krev v žilách.
„Ale Zayn si samozřejmě dát může, že?" než stačil Liam něco odpovědět, ozval se Harry.
„Ty si ale,Lou, můžeš dát taky, i kdybys měl mít mojí porci." Pronesl smířlivě a Payne se zakřenil.
„Nechápu, co na něm vidíš." Harry zrůžověl a radši se zase rychle sklonil k talířům. Louis si toho moc dobře všiml a rozhodl se to zahrát do autu. Už před tím vypadal Harry dost nervózně, natož teď.
„To jenom ty jsi nějakej vadnej, Payne. Dokonce i Zayn propadl mému Doncastrovskému šarmu." Přehnaně zamrkal a rukou pocuchal Zaynovi vlasy. Zayn jen smířeně přikývl. Věděl, že se nemá cenu bránit.

„Páni Harry! Je to vynikající!"ozval se Zayn ihned, jakmile se kousek špagety dotkl jeho jazyka. „Bože můj, to je slast." Natáhl ruku a napřáhl ji k Harrymu. Tomu instinkt napovídal skrčit se, ale to neudělal. Místo toho se nechal poplácat po rameni a střelil po Zaynovi stydlivý úsměv, ze kterého se Louis mohl roztát. Zayn se opřel zpátky do židle a vesele se zazubil. Rozhodně nebyl to, co se na první pohled zdál. Nebly to gangster.

Harry byl Zaynovi velice příjemný. Nikdy se moc dobře neuměl seznamovat s lidmi a když viděl, jak je z něj Harry celý nesvůj, taky mu ubylo na sebejistotě. Když ho poklepal po rameni, Harrymu se na chvíli v očích objevil strach, až se Zayn zastyděl. Když se to ale vezme kolem a kolem, nemohl ani být na Louise naštvaný, že sem Harryho přivedl. Ani jeden z nich nemohl za otravné fotografy a už to začínala být nuda jen ve dvou, příležitostně ve třech. Zayn si vždycky přál mít partu těch pár nejlepších kamarádů, ale potom, co se pokoušel seznámit Louise a Liama, uznal, že je to nemožné. Radši si proto nabral na vidličku další porci špaget a celou najednou si ji strčil do pusy. Louis ihned nafoukl tváře, aby ho napodobil a Harry vyprskl smíchy. Díky tomu se začal smát i Liam a jedna z jeho špaget přistála na Zaynově tílku. Zayn zalapal po dechu a už mu další mrskl nazpátek. Za nedlouho už byli špagety všude po zemi stejně jako všichni kluci, kteří se pod stolem váleli smíchy.

„Škoda, že tady s námi není Niall, ježiš tomu by se tohle líbilo!" posteskl si Harry, a začal se sbírat ze země.
„Kdo je Niall?" zeptal se Zayn.
„Kamarád, známe se snad od jakživa."odpověděl Harry a pokrčil přitom rameny. Louis se žárlivě zamračil.
„Zdá se, že je s ním sranda." Pronesl možná až moc kousavě, ale Harry si ničeho nevšiml. Jen se vesele usmál a přikývl.
„To si piště, že je! Je to Ir, leprikón tělem i duší." Zasmál se Harry a nadšeně se na Louise otočil. Když Louis viděl, jak je šťastně zubí, musel mu to oplatit. Niall ne Niall Harrymu najednou z tváře zmizel úsměv, když se podíval na hodinky.
„Co se děje?"
„Už je půl druhé, měli bychom vyrazit." Harry zněl přesně tak smutně, jak se Louis cítil. Zayn najednou vyprskl smíchy.
„Co se děje?" zeptal se Louis už po druhé, tentokrát očividně podrážděně.
„No už se těším na Simovův výraz až vás dva takhle uvidí." Liam najednou taky vyprskl a Harry musel uznat, že mají pravdu. Všichni čtyři byli od hlavy až k patě obalení v omáčce a špagetách. Louis se ušklíbl a natáhl k Harrymu ruku, aby mu pomohl na nohy.
„Co budeme dělat? Pokud nás takhle spolu Cowel uvidí, nebude nadšený."
„Půjdeme si spolu dát sprchu." Harrymu zrůžověli uši. Věděl, že to tak Louis nemyslel, ale stejně musel zabodnout pohled do země. Liam jen pozvedl obočí a Zayn se pobaveně uchechtl.
„Tak běžte, už takhle budete mít co dělat, abyste to stihli včas." Popohnal je ještě než se pustil do umývání talířů.

„Louisovo oblečení bys měl nosit častěji." Začal se smát Zayn, jen co uviděl Harryho vcházet do dveří. Harry měl na sobě kraťasy a třičko s krátkým rukávem, přestože venku nebylo takové teplo. Bylo to totiž jediné oblečení, u kterého mu nebyly rukávy ani nohavice krátké.
„Sklapni Zayne, nebo mu příště dám tvoje oblečení a uvidíme, kdo se bude smát až budou Harrymu krátký i tvoje kalhoty."
„Aspoň mu nebudou končit půl metru nad kotníky, jako musely ty tvoje." Zayn se pyšně usmál a Liam s Harrym se nahlas rozesmáli. Louis jen zaťal zuby. Nesnášel Zayna za to, jak si dělal srandu z jeho výšky. Po chvíli to ale stejně nevydržel a zacukalo mu v koutku úst.
„Měli bychom už vážně jít." Prohodil pak sklesle při pohledu na hodiny. Harry smířeně přikývl.
„Děkuju za azyl, moc rád jsem vás oba dva poznal." Rozloučil se Harry a postupně Liama i Zayna stiskl v náručí.
„To my děkujeme tobě za jídlo, Harry. Zase se brzy zastav."
„Díky Harry, taky jsem tě rád poznal." Připojil se k Zaynovi Liam a vyšel ze dveří. Louisovi na rozloučenou ani nepokývl.
„Tak já počkám venku." Harry vycítil napětí a vyklouzl na chodbu.
„Příště sem toho Nialla vezmi s sebou!" houkl za ním ještě Zayn a otočil se na Louise.
„Co je?"
„Co je? Já jsem to viděl Louisi."
„Co přesně jsi viděl, Zee?" Zayn jen protočil oči.
„Nehraj si na hlupáka Louisi, všechny ty pohledy, všechny ty narážky.. Tobě se Harry líbí!" Louis jen překvapeně zamrkal.
„Cože?" dostal ze sebe po chvíli.
„Tobě. Se. Harry. Líbí." Zopakoval mu Zayn a vesele se zazubil. Bylo mu líto, že si jeho nejlepší kamarád kvůli práci nenajde čas na to, seznámit se s někým novým. Bylo mu líto, že si všichni myslí, že je šťastně zamilovaný, i když to bylo ve skutečnosti úplně jinak. Když ale teď viděl, jak se na sebe s Harrym šťastně usmívají, bylo mu do skoku.

Louis na druhou stranu nevěděl, co si o tom má myslet. Věděl, jak to Zayn myslí a musel uznat, že by možná mohl mít pravdu. Ale vždyť se s Harrym znali jen pár hodin! Louis taky musel uznat, že Harry vůbec nevypadal špatně a taky že když ho viděl ve svém oblečení, tak nějak ho to podivně potěšilo. Stejně jako když mu za to Harry s růžovými tvářemi děkoval. Už jen za tu krátkou chvíli, co se znali, si oblíbil jeho společnost a vůbec nelitoval, že ho sem s sebou vzal.

„Běž už, prosím tě, nebo vás Cowel vážně sežere." Přerušil jeho myšlenky se širokým úsměvem Zayn a dostrkal ho ke dveřím. „Měj se a zase někdy přijď!" řekl a vystrčil ho na chodbu.
„Ještě něco Zee." Otočil se Louis. „Máš omáčku přímo tady." Řekl a ukázal na celý Zaynův obličej. „Měj se!" rozesmál se a rozběhl se za Harrym, který se mezitím pomalu vydal ke dveřím.